Hledá se nejlepší jihočeské pivo

Typickým příkladem piva s mizernou pověstí je strakonické. Často slýchám kritické poznámky ohledně jeho chuti a kvality. Téměř kdokoliv, byť by strakonické pivo nikdy nepil, je vám schopen odrecitovat trapné pořekadlo s Nektarem a hektarem, leckdo je má dokonce za směrodatné. Všechna tato kritická hodnocení jsou přitom v rozporu s mými dosavadními zkušenostmi. Pokusil jsem se proto o v rámci možností objektivní porovnání jihočeských ležáků. Touto malou degustací jsem chtěl jednak pobavit přátele, jednak ukázat, že strakonické pivo se ctí obstojí v konkurenci ostatních jihočeských značek. Povedlo se? Ano i ne.

Ochutnávkou jihočeských ležáků jsem navázal na nedávnou tradici kolejních ochutnávek piv přivezených ze všech koutů Čech a Moravy. Také jsem se inspiroval akcemi pořádanými panem Pavlasem v klatovském pivním studiu.

Během dvou týdnů jsem postupně shromáždil běžně dostupné lahvové jihočeské ležáky (jedenáctky a dvanáctky), snažil jsem se najít v obchodech co možná nejčerstvější pivo. Mezi jihočeská piva jsem si dovolil zařadit i pelhřimovské, které se mezi ně ještě donedávna počítalo. Pro srovnání jsem do degustace zařadil ještě Pilsner Urquell a ležák Gambrinus, tedy velmi rozšířená piva, o kterých se nám tvrdí, že jsou "prazdrojem všech piv", případně disponují "chutí, která dělá přátele". Jmenovitě se tedy v degustaci objevilo těchto 12 světlých ležáků: B.B. Originál světlý ležák (českobudějovické), Bohemia Regent (třeboňské), Budweiser Budvar (českobudějovické), Dudák (strakonické), Eggenberg (českokrumlovské), Gambrinus "Premium" (plzeňské), Nektar (strakonické), Pilsner Urquell (plzeňské), Platan "Jedenáct" (protivínské), Platan "Premium" (protivínské), Poutník (pelhřimovské) a Samson "Premium" (českobudějovické).

Nás "ochutnávačů" bylo celkem pět, pivně většinou nijak zvlášť vyhraněných. Degustace byla samozřejmě přísně anonymní. Podle abecedního pořadí názvů piv bylo vzorkům přiděleno číslo, obsluha (které tímto ještě jednou děkuji za spolupráci) pak vylosovala pořadí jejich podávání. Každý postupně obdržel přibližně decilitr od každého piva. Mezi vzorky se zajídalo sýrem, měkkým salámem a chlebem. Účastníci měli za úkol ohodnotit pivo jedním až pěti body, zkusit poznat, o jaké pivo se jedná a případně písemně zaznamenat své dojmy z jednotlivých vzorků. Jak to nakonec dopadlo? Výsledky včetně dílčích známek přidělených hodnotícími jsou uvedeny v tabulce. Protože cílem bylo hodnocení jihočeských piv, nebyly plzeňské referenční vzorky (označeny kurzívou) započítány do celkového pořadí. Kategorie "průměrná známka" by měla vypovídat o kritičnosti jednotlivých účastníků. Žluté políčko znamená úspěšnou identifikaci vzorku.

Je jasné, že z takto malého množství dat, jejichž pořízení mělo jistě mnohé metodické chyby, nelze vyvozovat žádné obecně platné objektivní závěry. K interpretacím ale samozřejmě svádí. V závorkách kurzívou uvádím některé (samozřejmě amatérské) hodnotící poznámky účastníků.

Nejvíce chutnal Prazdroj (dobré, hořké - tak akorát - sytá barva). Je vidět, že i velkovýrobce je schopen masové produkce dobrého a chuťově zajímavého piva. Tohle pivo také bezpečně identifikovali všichni účastníci. Jako nejchutnější jihočeské pivo se nakonec ukázal (nikým neidentifikovaný) někdejší Budweiser Bürgerbräu, prémiový produkt Samsonu, B.B. originál (zajímavá chuť, moc mi chutná - není po něm hnusně v puse - husté, výrazné - žádný zázrak). Těsně za ním se umístili jednoznačně přijatý Regent (dobře se pije - hořké, dobré - hustší, sladší, příjemná chuť - výborné, se zajímavou chutí) a strakonická jedenáctka Nektar (tak akorát, pěkně se pije - moc dobré, mňam - sladké, jemné - dobře pitelné, příjemná příchuť). Následuje jedenáctka Platan (dejme tomu - řidší, ale výrazné chuti ), po ní Platan dvanáctka (tak akorát - bez chuti, nic moc, trochu hořké - chuť docela výrazná - bez zápachu, dobrá chuť) spolu s pelhřimovským Poutníkem (má divnou pachuť po myšině - hodně výrazné, zkyslé??? - řidší, ale výrazné chuti - ocas je slabý výraz - vynikající, hořké). Toto pivo bylo ženskou částí účastníků jednoznačně zavrženo. Dostalo se mu nejrozporuplnějšího hodnocení. Jelikož ho provázela pověst velmi výrazného piva, dařilo se ho jakožto chuťově nejvyhraněnější vzorek identifikovat. Sedmý Eggenberg se dočkal mnoha protichůdných hodnocení (sladký jako ďas, jako ovocíčko - po několika napití to ujde - řídké, chuť příjemná, nevýrazná - chuť s ocasem - sladší, ale hořce doznívá, dobře pění, plná chuť, mírně zkalené). Osmá byla dvanáctka Samson (naovocnělý, nijak zvlášť výrazný - nejede mi, trochu kyselé - hustší, chuť výrazná - hořké). Jako předposlední jihočeské pivo skončil Budvar (štípe na patře - zoxidovaná chuť - silné, středně výrazné). Druhým nejhůře hodnoceným pivem byl ležák Gambrinus (kdysi jsem pil něco podobného z Holandska a nebyl to fajn zážitek - moc sladký - pitelné, dost dobré - docela bída, žádná zajímavá chuť, vodové). S velkým odstupem skončil jako poslední strakonický Dudák (hořký až moc, nějaká pachuť nakonec - nemastné neslané, píchá do jazyku, nechutné, smrdí v puse - bez chuti - hořké, řízné, bez výraznější příchuti, dobré).

Hodnotící komise se shodla na tomto pořadí. Seřadili byste lahve raději jinak?

Opravdový degustátor jistě postřehl náš nedostatek slovní zásoby při popisu dojmů z piva. Já jsem chtěl ale zjistit, jak vnímá víceméně běžný konzument běžně dostupná piva, jsem rád za protichůdná hodnocení. Ukázalo se, že chutě se různí, ale nakonec si každý přijde na to své.

Jak tedy dopadlo strakonické pivo, díky kterému se zrodila myšlenka na degustaci? V naší ochutnávce se zařadilo mezi špičku jihočeských piv. Skončilo zároveň i jako jednoznačně nejhorší. Takovýhle rozdíl mezi jedenáctkou a dvanáctkou považuji za zarážející.

A co vy, milí čtenáři, jaká je vaše zkušenost s jihočeskými pivy? Co by bylo dobré příště podniknout pro větší objektivitu celé akce?