Putování po belgických pivovarech I.

Cestování po Belgii je opravdu velice příjemná záležitost. Rozvinutá železniční síť, čisté vlaky, ale bohužel relativně drahé jízdné. Pokud však člověk cestuje s kamarády nebo známými, je rozhodně výhodnější se přemisťovat autem. Vzdálenosti mezi jednotlivými body jsou zde opravdu srandovně malé, hlavní dálnice jsou pak co celé délce osvětlené. Jedna z mála nepříjemností je fakt, že nejrychlejší pruh je většinou riziková zóna, která může velmi pocuchat vaši nervovou soustavu. Belgičané totiž velice rádi jezdí právě v tomto pruhu s vypnutými světly do pozdních hodin. A možná je to záměr, ale drtivá většina řidičů aut, kteří si nelámou hlavu s dodržováním rychlosti, vlastní rychlá auto šedé či černé barvy. To se vám potom může stát, že černá tečka v levém zpětném zrcátku je pouhá špína, abyste při předjíždění zjistili, že je to Mercedes, který vás právě chce sestřelit. Další, i když spíše humorná stránka cestování za belgickými pivovarnickými klenoty je fakt, že jména vesnic jsou si v různých oblastech velmi podobná. Tak se vám snadno stane, že si teprve až ve třetí vesnici všimnete, že jste přejeli hledaný objekt. A pokud hledáte opravdu malý pivovar, může se vám tak jako mě přihodit, že se ptáte na cestu, a přitom stojíte přímo před ním.

Ona Belgie je bohatá na malé, chtělo by se říci Bohem zapomenuté pivovárky, jejichž majitelé když se rozpovídají o pivu, nejsou k zastavení a na očích jim vidíte úplnou oddanost pěnivému moku. Tak zde nejdete pivovárky, kde se vaří pivo jen o víkendech, pivovárky kde se um vaření piva dědí po celé generace. Míst, která stojí za návštěvu, je spousta. Nejlepší je kombinace "ode všeho trochu". Navštívit jak ty největší, kde se např. vaří pivo Jupiler a které vám svojí skleněno-ocelovou stavbou připomíná základnu na měsíce, až po ty, které jsem pouze virtuální záležitostí. Kupříkladu pivovar Urthel, který pivovar ani není, vaří své pivo u rodiny Versele v Ertvelde v pivovaru Bios. Bios je tak trochu postaven na tomto byznysu, kdy výstavem piva 60.000 hl. za rok se řadí mezi ty spíše středně velké. Ale jeho vlastní produkce je z toho pouhých 50 %. Ostatní vaří pro spřátelenou konkurenci. Další příklad vituálního pivovárku najdeme ve vesnici Zwevegem, kde se dva dávný kamarádi dali dohromady, aby v nedalekém pivovaru Ambachtelijke, který více než zařízení na výrobu piva připomíná muzeum, vařili takové "dobroty", které se směle mohou řadit mezi Top ten belgických piv. Pouhých 15 minut jízdy autem na jih v městečku Vichte je další, bohužel pro turistu velice dobře schovaný, skvost. Pivovar Verhaege patří sice mezi ty komerční, ale svým výstavem pouhých 7.000 hl. za rok je to trpaslík. Z pěti hlavních zaměstnanců (při lahvování piva se přibírají další tři brigádníci) jsou tři sourozenci, kteří si rozdělili své role. Jeden z bratrů je sládek, druhý obchodní ředitel, a jejich sestra jim sekunduje při vyřizování formalit a účetnictví. A přestože je to opravdu malý pivovar, vaří velká piva. Velká piva svojí chutí, která se bez problémů vyváží téměř do celého světa. Jejich hlavní pivo Duchesse de Bourgogne, bylo vybráno časopisem All About Beer mezi skvosty nejen belgického pivovarnictví, ale i toho světového. Takto by se dalo pokračovat téměř do nekonečna, neboť po celé Belgii je rozseto přes 100 pivovarů, od těch pidi až do těch maxi. Objevování belgických krás pivovarnictví lze také řešit výběrem pivovarů dle pivní kategorie, kde např. všechny producenty lambiku najdete na západ od Bruselu (příp. přímo ve městě). Často jsou od sebe vzdáleny jen krátkou, několika minutovou jízdou autem.

Pokud se však vydáte zlatou střední cestou, dovolil bych si vám načrtnou malý itinerář, který vám umožní navštívit od každého trochu. Stačit vám budou čtyři dny a nejlépe uděláte pokud vyrazíte ve čtyřech lidech. To totiž máte vystaráno o problém, kdo bude pít a kdo řídit. V řízení se prostřídáte a všichni budou spokojeni.

Den první - příjezd do Bruselu, ubytování, nejlépe blízko nádraží South Central, kde je nejen levné ubytování, ale je to i velice blízko ke dvou významným producentům lambiku - Belle-Vue a Cantillon.
Den druhý - krátkou cestou na sever se dostanete k pivu Duvel rodiny Moortgat. Poté krátkou jízdou na západ se dostanete k pivovaru Bosteels, kde se vaří pivo Kwak a Tripel Karmeliet. Den zakončíte ještě více na západ v městečku Roeselare, kde se nachází pivovar Rodenbach.
Den třetí - cestou na jih navštívíte pivovary De Ranke a Verheaghe, směrem k hranici s Francií se přemístíte ke klášternímu pivovaru Chimay.
Den čtvrtý - závěrečný den vašeho putování bude velice náročný. Dopoledne strávíte v Chimay, před obědem se přemístíte do pivovaru Hoegaarden a pokud vám zbude čas, pak na cestě zpět k německým hranicím můžete navštívit největší pivovar Jupiler.

Belle-Vue

Pivovar Belle-Vue, který byl založen před 150 lety je s nynějším výstavem piva 200.000 hl. piva za rok největším producentem lambiku v zemi. Původní pivovar, který byl v roce 1968 převzat společností, která později vytvořila největší pivovarnický koncern v zemi Interbrew, nyní slouží pouze ke zrání piva, které se vaří a později i lahvuje v novém, 5km vzdáleném pivovaru Zean.

Pivovar se nachází blízko vnitřního okruhu Bruselu, takže je velice dobře dostupný autem. Zvenku ani není poznat, že se jedná o šestipatrovou budovu. Pro zrání piva se používají sudy třech velikostí, z nichž nejpoužívanější jsou ty středně velké. Největší sudy mají objem až 80 hl piva. Plní se však jen na 80% objemu. O údržbu se stará parta odborníků, takže se není co divit, že se sudy používají až 80 roků.

Pivovar používá vodu z vlastní studně, spotřebuje se jí 8 litrů na litr hotového piva. Zdejší zvláštností je střecha, která na rozdíl od ostatních výrobců lambiku, kde najdete průduchy nebo ventily, je úplně otevřená. Celým pivovarem vás na videu provází dvojice herců, která vás velice vtipným způsobem seznámí s výrobním postupem, sekcemi, kde se nacházíte, zvláštnostmi, které lze spatřit a informacemi o pivu, které se zde vaří.

Kromě nejznámější značky Belle-Vue kriek, která tento typ piva proslavila po celém světě, je to Geuze, které vzniká blendováním 5 různě starých lambiků (6 měsíců, rok a tři roky starý lambik).Mícháním se docílí druhého kvašení. Framboise, které se zde připravuje vpravením šťávy z rozmačkaných malin do piva, je stejně jako kriek doslazováno.

Pokud vás zarazilo to, že se pivo přepravuje mezi dvěma místy tak vězte, že obě se nacházejí ve stejné lokalitě vhodné pro vznik lambiků, které jak již bylo několikrát uvedeno, kvasí spontánně ve vzduchu poletujícími divokými kvasinkami. A navíc, dokud stačila kapacita původního pivovaru, pivo se k lahvování převáželo sice jen na vzdálenost 500 metrů, ale i tak to v důsledku znamenalo nakládku a vykládku piva.

Pokud jste ochutnali Belle-Vue kriek, který lze běžně zakoupit v našich obchodních řetězcích a který vás aspoň trochu zaujal, pak pivovar, kde toto pivo vzniká, by neměl uniknout vaší pozornosti. Rozhodně stojí za prohlídku. Pomůže vám pochopit svět piva, který je zatím velice vzdálen představám českého pivaře a umožní vám exkurzi do minulosti vaření piva, tak jak ho provozovali dědové našich dědů.