Irsko a Guinness jedno jsou

Guinness je lákadlem nejen gastronomickým ale také turistickým. Cihlovou budovu v nevlídné západní části Dublinu totiž každý rok navštíví přes půl miliónu turistů. Na počátku tisíciletí si dokonce tenhle dům vysloužil titul Irská turistická atrakce číslo jedna. Proč? Od prosince roku 2000 v tzv. Storehouse (skladiště) sídlí muzeum "irského rodinného stříbra", největšího pivovaru v zemi - Guinnessu.

Přestože Guinness dnes neodmyslitelně patří k irskému pivovarnictví, kořeny jeho objevu jsou v Anglii. Zakladatel slavné tradice Arthur Guinness totiž svůj prví pivovar otevřel v polovině osmnáctého století v Anglii. V roce 1759 přesídlil do Dublinu, kde si pronajal nefunkční pivovar. O jedenáct let později v něm uvařil první porter (tmavé, silné pivo). V posledním roce osmnáctého století Arthur Guinness oznámil, že celou produkci věnuje tmavému pivu - tedy dnes již slavnému pivnímu druhu Guinness.

Je zajímavé, že na tradiční nahořklé chuti tohoto piva se podepsaly irské daňové zákony. Ty totiž zohledňovaly pouze množství a kvalitu použitého sladu, nikoli sílu piva. Majitelé pivovaru vyrábějící Guinness proto začali experimentovat s praženým ječmenem. "Ten dal tmavému pivu typickou praženou chuť, hořkost a suchost, která jej proslavila po celém světě," píše spisovatel Berry Verhoef v posledním vydání Encyklopedie piva. Skutečnost, že pivovar Guinness se dostal mezi pivovarnickou elitu, měla několik příčin. Jednou z nich bylo i to, že v době první světové války platila ve Velké Británii energetická omezení, která se ale nedotýkala Irska. Pražení ječmene proto nepřipadalo v Anglii v úvahu a Irové dokázali této skutečnosti patřičně využít. V té době byl Guinness největším producentem piva na světě, dnes se stále drží mezi pětadvacítkou nejsilnějších pivovarů. Irové vyvážejí velké množství piva do zahraničí, procentuální podíl exportu domácí produkce je dokonce nejvyšší na celém světě.

V irských hospodách se podává Guinness nepasterizovaný a někteří znalci tvrdí, že právě to je důvod, proč na domácí půdě chutná výrazně lépe než kdekoli jinde na světě. Právě irské hospody jsou přitom vyhlášené svojí atmosférou. "Uprostřed mahagonem a mramorem vyložené dublinské hospody má pinta Guinnesse filozofickou hloubku, která usnadňuje moudrosti a vtipu, aby se lépe projevily. Ve venkovské hospodě tlumí stout zpěv. Štíhlá vychlazená pinta mezinárodního ležáku žádnou z těchto věcí nedokáže," napsal před časem slavný pivní encyklopedista Michael Jackson. Guinness prodávaný v lahvích je většinou pasterizovaný. Exportní druhy této značky, které se dají koupit v některých obchodech i v České republice, jsou většinou více chmelené a trochu silnější verze. Dlužno dodat, že v mnoha zemích světa jsou velmi populární. Zřejmě i proto, že Irové absolvovali několik emigračních vln a jejich potomci žijí roztroušeni po celém světě. Skutečnost, že Irové jsou na své temné pivo náležitě pyšní, dokládá i to, že přímo v Dublinu má značka Guinness vlastní muzeum.

V Irsku - zemi zaslíbené stoutům - jsou také velmi známá další piva tohoto druhu. Patří mezi ně především značky Murphy a Beamish. Některé zdroje uvádějí, že svrchně kvašený stout Beamish se těší velké popularitě i v žebříčcích mezi odborníky a sládky irských pivovarů. Výrobce si dal záležet i na balení. Plechovka je totiž opatřená speciálním zařízením, které zaručuje kvalitní a hustou pěnu. Jedná se o podobnou výčepní patronu, kterou znají čeští pivaři díky pivu Velvet z produkce skupiny Pražských pivovarů. Značka Murphy, kterou má pod kontrolou Heineken, je známá díky pivu Murphy´s Irish Red. Také toto pivo v netypické lahvi, které pochází z města Cork, lze koupit i v některých českých obchodech.

Je možné jej v tuzemsku okusit i čepovaný v mnoha hospodách, jejichž majitelé je označují za irské puby. Kdo se do takové hospody vypraví, možná se mu bude hodit pár pohledů, které před časem přinesl magazín IN hospodářských novin. „Správná pinta by měla byt točena 198 sekund. Kromě toho zde existují i další triky, které musíte ovládnout. Základem je čistá sklenice, kterou držíte pod úhlem 45 stupňů. Je třeba dát pozor, aby se pípa nedotkla sklenice. Po usazení by měla mezi hladinou a okrajem sklenice zůstat mezera jednoho a půl palce. V poslední fázi se vytvoří malá pěnová čepice, takzvaná pýcha nad sklenicí. I při postupném upíjení by měla stále na hladině spočívat asi centimetrová pěna, jejíž krémová vlastnost spočívá v přidávaném dusíku. Ten tvoří v pivu bublinky, které, když se dostanou k hladině, způsobují, že pěna vypadá jako krém,“ napsal editor magazínu Jan Pergler.

Kromě stoutů nabízí irský trh také tradiční piva blížící se klasické britské produkci - tedy značky v pivním stylu ale. Pro většinu milovníků piva však Irsko zřejmě zůstane zemí temného stoutu a především Guinnesse.