Pivní vzpomínání – Prostějov

S největší pravděpodobností už nikdy neochutnáme chmelový mok z mohutné cihlové budovy prostějovského „akciového“ pivovaru. Pokus o obnovení zašlé slávy piva Ječmínek ke konci 90.let minulého století se nesetkal s úspěchem. Lidé již daleko dříve ztratili důvěru v pěnivý mok z vrahovického předměstí a řidiči bez zájmu míjeli po nedaleké estakádě Haná temně červenou budovu pivovaru.

Vzpomínám na jeden červencový letní den, na moji cestu za prostějovským pivem. Už podniková prodejna akciové společnosti Pivovar Prostějov nedaleko náměstí nepůsobila dojmem vizitky úspěšné firmy. Nicméně lahvový Ječmínek zaplnil duté prostory mého tlumoku a já se mohl pustit do pročesávání letně ospalých uliček poklidného hanáckého města ve snaze ochutnat originální zdejší pivo stočené do sudů. Bohužel v restauračních zařízeních Prostějováci zaháněli žízeň pivem z varen mnohdy značně vzdálených. Musím přiznat, že již jsem se téměř vzdával naděje, ale nakonec přece jen nalezl zakouřenou „čtyřku“ s čepovanou prostějovskou desítkou. Otylá hospodská, nazývána bezesporu místními štamgasty „mámou“, mi přinesla orosenou prastarou „stojku“, jejíž stěny byly zkrášleny žlutými vlnovkami a logem prehistorických Restaurací a jídelen. Chuť onoho piva mi v paměti bohužel neutkvěla. Nevím, zda-li to přisuzovat skleróze či nezajímavosti nápoje. Každopádně faktem zůstane, že tenkráte to bylo moje poslední setkání s prostějovským akciovým pivem.

Zvláštností tehdejší nabídky pivovaru bylo tmavé dia pivo, kromě něj podnik vařil dalších šest druhů piv - světlou 10 %, 11 %, 12 % a 14 %, dia světlé a nealkoholické. Avšak i laikovi kolem roku 1995 bylo zřejmé, že obyvatelé města pivo vyrobené v Prostějově ignorují a pouze hazardér by tenkráte vsadil na budoucnost pivovaru. Zákony trhu velí jasně: pouze silnější zůstane. Zánik pivovaru jsem v roce 1999 přijal s lítostí - škoda každé varny. Nicméně jsem si vědom, že lítost nad uzavřením tamějšího pivovaru byla pouze mým subjektivním pocitem. Jsem si vědom, že domorodí pivaři by oponovali objektivní nepitelností onoho moku. Ale stejně…..

Posléze se stal Prostějov již zcela kolbištěm cizích pivovarských firem zejména z Moravy. Perličkou zde byla hospoda zásobována novopackým pivovarem. Našinec mohl ochutnat i čepovanou specialitu Valdštejna. Bohužel nad vchodem do onoho šenku dnes visí strohé „géčko“. Jednu z pivnic ve městě ukořistil na čas i svitavský pivovar se svým Doktorem.

Prostějov měl nicméně to štěstí, že pivovarnictví ve městě nevymřelo. Vznikl zde minipivovar U krále Ječmínka a ten dnes nabízí velký sortiment vydařených nefiltrovaných piv, včetně pšeničného. Mohu jen doporučit posedět v útulných prostorách hospůdky, v areálu zrušeného kina v těsném sousedství prostějovského náměstí.

Kupodivu jsem měl nedávno nečekanou příležitost vypít zlatavý tekutý chléb ze sklenice s logem uzavřeného pivovaru. Stalo se tak v nádražní pivnici prostějovského místního nádraží a načepovaný obsah pocházel z Černé Hory. Ač nepatřím ke sběratelům pivního skla, tenkráte jsem neodolal a přemluvil hospodskou k prodeji památného půllitru. Dnes ho uchovávám jako relikvii, jako vzpomínku na dobu, kdy na pivovarské mapě České republiky bylo méně prázdných míst.