Na pivu v Dublinu

Není divu, že Irsko tradičně patří k zemím s vysokou spotřebou piva na jednoho obyvatele. O Dublinu a irském pivu toho bylo napsáno jistě už mnoho. Na druhou stranu není informací nikdy dost, obzvláště pokud jsou založeny na vlastní zkušenosti.

Tradiční názor, že Irské pivo = Guinness neplatí stoprocentně. Na druhou stranu je pro Dublin a celé Irsko nejtypičtějším druhem piva tmavý stout s hořkou chutí praženého ječmene a hustou pěnou. Toto tmavé svrchně kvašené pivo, odvozené od kontinentálních porterů, bylo vyvinuto právě v Dublinu v pivovaru Guinness v roce 1759. Dubliňané jsou na své pivo patřičně hrdi. Pivovar Guinness je zdaleka nejúspěšnější irský vývozce (ročně přes 300 milionů pint) a vůně sladu je cítit hodně daleko od pivovaru. K pivovaru patří návštěvnické centrum, které ale nemá s "exkurzí do pivovaru" známé z české kotliny vůbec nic společného. Do vlastního provozu se určitě nepodíváte a cena vstupenek je poměrně vysoká (13,5 eur). Peníze ušetřené za prohlídku můžete investovat do praktické ochutnávky piva.

Návštěvníka centra Dublinu upoutá čtvrť Temple Bar plná hospod a klubů. Český turista je na první pohled nadšen barevnými fasádami a interiéry vykládanými mahagonem, na druhou stranu jsou tyto hospody typickými zařízeními pro turisty, kde rodilých Dubliňanů mnoho nepotkáte. Pokud chcete vidět, jak a co pijí místní, přejděte rušnou třídu Dame street a za pár minut jistě najdete nějakou "autentickou irskou" hospodu. Ta moje se jmenovala Delaney pub a nacházela se v Aungier street. Dal jsem si pintu Guinnesse (3,40 eur) a pozoroval cvrkot. Barové židle byly obsazeny skupinkou starších pánů, na stěně visely reklamy na Guinness vedle portrétů O. Wildea a J. Joyce a napadlo mě, jestli někdo z přítomných od těchto irských klasiků vůbec něco četl. Hospodské toalety pak připomínaly obdobná zařízení na pražském Žižkově. Irská a česká pivní kultura má hodně společného, ale jsou tu i jisté odlišnosti. Pivo se objednává u baru a každá hospoda nabízí kolem pěti druhů točených piv a nějaký cider. Většina hostů pije samozřejmě Guinness. V Irsku se pije Guinness zásadně nepasterovaný, což je asi důvod proč podle znalců pivo chutná jinak v Irsku a na kontinentě.

Kromě Guinnesse jsem ochutnal ještě stouty Beamish (výrobce Beamish & Crawford Plc., Cork patřící k mezinárodní skupině Foster´s) a Murphy´s) (Heineken Ireland). Výborně chutnal také Smithwick red ale (výrobce Smithwicks Brewery, Kilkenny). Kromě irských piv se v dublinských hospodách objevují i značky mezinárodní (Beck´s, Miller, Coors, americký Budweiser), které působí dost agresivní reklamou v podobě billboardů a pivních tácků, ale Dubliňané jsou k vábení pivovarských gigantů poměrně neteční.

Kromě velkých pivovarů se v Dublinu nacházejí také příjemné hospodské minipivovárky. V centru města, na nábřeží řeky Liffey, jsou to Messers Maguire a zejména Porterhouse Brewing . Minipivovar Porterhouse mě překvapil svou rozlehlostí a sortimentem zahrnujícím kromě vlastních piv ještě obrovský výběr lahvových piv z celého světa. Pivní nápojový lístek má rozměry malé knížky, ve které je celý odstavec věnován rozdílu mezi českým Budvarem a jeho americkým konkurentem. Z vlastních piv pivovar nabízí 3 druhy stoutů, 3 klasické ležáky a 3 piva typu ale. Piva se liší obsahem alkoholu (od 3,7 do 7 %) a odrůdami použitého sladu a chmele. Všechna piva jsou samozřejmě neopasterovaná. Z nabídky jsem bohužel ochutnal pouhá dvě piva: stout Plain Porter a ale Porterhouse red, obě chutnala výborně. V pivovaru je také malá expozice pivních lahví a etiket a pokud návštěvník přinese (plnou!) láhev piva, která ve sbírce chybí, dostane pintu zdarma. Minipivovar Porterhouse má kromě Dublinu pobočky ještě v Londýně a irském lázeňském městečku Bray.

Pokud navštívíte Dublin, neváhejte zajít právě do Porterhouse. Stojí to za to.