úvod
homepage

U Točíka - Od hospůdky k restauraci, od domácí k hospodské kuchyni. vytisknout článek

Přidáno: 10. prosince 2003  •  Autor: Regent
průměrné hodnocení Hodnocení: 2,24 hodnotících Hodnotících: 25 počet zobrazení Zobrazeno: 5086x

Když Jiří Kaňa ve svém článku "Z Budějovic za pelhřimovským pivem" na 44 kilometru míjel v Kunžaku hospodu s Regentem podle pivního štítu či snad s Gambrinusem podle vývěsní skříňky s jídelním lístkem, zbystřil jsem pozornost. Jestli autor udělal chybu, ž

Před dvěma roky jsem hledal mezi Albeří a Českým Rudolcem hospůdky s nabídkou pivovaru Regent, jednoho z nejstarších funkčních pivovarů v Čechách a moc jsem nepochodil. Pivovar se rok vzpamatovával pod novým vlastníkem z existenční krize z dob vlastnictví "Hrobníka dobrého piva" Františka Ch. V této době hospod s jeho nabídkou valem ubývalo. Štěstí jsem měl jen ve Starém Městě pod Landštejnem v restauraci Na růžku (tenkrát nabízela tři desítky: Gambrinus, Budvar a Regent) a ve zmíněné hospodě U Točíka.


"Točík v původním kabátě"

Cesta probíhala v naprosté pohodě. Ujeté kilometry se blížily k čtyřicítce a po svačinové polévce a jedné místní desítce z Růžku mě žaludek dával najevo, že je třeba se zastavit. Pevně jsem věřil, že Kunžak mě nezklame. Očmuchávání náměstí nezačalo dobře. Bufet se Samsonem, další restaurace s Budvarem a Formanka s Prazdrojem (ten letos k mé škodolibé radosti vytlačil Regent). Ovšem při vjezdu do Hradecké ulice mě padl do oka dnes už historický hranatý pivní štít Regentu. Domek na které štít vysel, nevypadal moc vábně. Poněkud omšelá a místy opadávající omítka nepůsobila lákavě. Ovšem tabule s nápisem Restaurace U Točíka a nabídka čtyř hotovek za lidové ceny do 15 hodiny a Regent zvítězily. Do restaurace měl ovšem Točík ještě daleko. K nabídce musím ještě doplnit, že desítku a dvanáctku Regenta doplňovala desítka Gambrinus.

Do hospůdky se vcházelo průchodem a přes dvůr s třemi lavicemi a slunečníky po několika schodech vzhůru do chodby a poté do jediného lokálu s výčepem. I lokál působil klasicky hospodsky. Běžná podlaha, běžný nábytek, běžné ozdoby na stěnách. Jedna z nich byla celá pokryta trofejemi místního sportovního klubu. Atmosféra v lokále byla ryze domácí. Několik místních štamgastů probíralo s paní hostinskou věci lokálního charakteru. Nejvíce se ovšem probírala probíhající hubařská sklizeň. Nakonec i my jsme den předtím byly úspěšní. A paní hostinská si zachovávala přízeň hostů slibovanou nabídkou houbových placek či bramboráků.



"Vstup do restaurace"

Jídelní lístek nabízel kromě klasického guláše a vepřové se zelím ještě dvě jídla české kuchyně. Hlad mě nedovolil zkoumat další nabídku a už při vstupu do lokálu jsem měl jasno. A o největší zážitek se právě zasloužila domácí kuchyně. Tak fantastická vepřová se zelím a bramborovým knedlíkem se v českých stravovacích podnicích nenachází často. Maso bylo propečené, šťavnaté a nepřipálené. Zelí bylo uvařeno z čerstvé hlávky akorát okyselené. A knedlíky, žádné lepkavé a scvrklé nepravidelné kousky, ale krásně žluté na jazyku rozpadající se plátky podlité chuťově vynikající šťávou. No prostě jako od babičky! Tento zážitek jsem si nemohl nechat jenom pro sebe a jídlo vychválil paní hostinské do nebe. Ta mě na oplátku lákala na připravovanou houbovou pochoutku. S díky jsem odmítnul, slíbil paní hostinské, že se zde příští rok stavím a pospíchal dál.

Za rok jsem skutečně přivedl k Točíkovi skupinu cyklokamarádů. Hospůdka se takřka nezměnila. Jen paní hostinská byla jiná, knedlíky u vepřové už nebyly tak báječné a kuchyně vařila po celý den. Letos v polovině listopadu jsem se toulal se svou dcerou okolo Javořice. Noční mráz, celodenní mlha a mrholení vytvořily atmosféru vskutku pohádkovou. Několika centimetrové námrazy vytvořily na hustých borovicích nádherné plastické obrazce. Jindy nepříjemné počasí ve mě zanechalo fantastický zážitek. Nevím jak to chápala dcera, ale co bylo jisté, ke konci výletu byla mírně promrzlá. Aby mě trochu rozmrzla, slíbil jsem jí návštěvu nějaké útulné české hospůdky s horkým čajem. V Světlé jsme bohužel nalezli zavřenou ubytovnu KČT a hospodu s logem Regenta. A jelikož v Kališti otvíraly až v 16 hodin, jel jsem na jistotu.

Už z dálky nás lákal hranatý pivní štít. A i letos zde byla další změna. A velká. Fasáda domku se ve svitu z mraků klubajícího sluníčka rozzářila. A nebylo to jen sluníčkem. Omítka byla nová. Přístup k Točíkovi se nezměnil. Ale o půl metru předsunuté dveře do původního lokálu nazvaného pivnice a šipka naznačující, že v prvním patře je restaurace, naznačovaly, že i uvnitř došlo ke změně. Trochu mě zamrazilo. Hlavou se mi honily časté změny nabídky piva směrem k našim 7 gigantům. Rychle jsem otevřel dveře a nestačil věřit svým očím.

Kromě lákavého soutěžního plakátu pivovaru Regent (nový majitel se snaží) mě uvítal zcela změněný lokál. Jen výčepní stůl s pípou a trofeje na zdi zůstaly stejné. A musím říci, že rekonstrukce se povedla. Zdi do půli obložené dřevem, natřeného tmavohnědým lakem s imitací opotřebované patiny. Horní části zdí byly dokonale zbaveny omítky. Spolu s pevnými barevně stejně jako obložení laděnými židlemi a stoly skutečně vytvářely velmi příjemnou atmosféru pivnice. Tu poněkud kazil jeden proherní automat a šipky, ale s tím se asi moc nedá dělat. Rekonstrukcí prošly i toalety. Čisté a bez závad. Z Točíka se stala restaurace!

Ovšem co se zlepšilo v lokále, ztratilo se v kvalitě kuchyně. Jakoby se s nabídkou jídel po celý den kvalita přibližovala hospodské úrovni. Nejvíce se to projevilo na bramborových knedlících. Tužší, lepkavější a bez výraznější chuti. Zelí také více moučné, což opět ovlivnilo jeho chuť. Pečeně nakrájená na tenké plátky působila dojmem menší porce. Mám pocit, že kdyby tohle babička uvařila, asi by se moc nechlubila. Dojem z jídla ale částečně napravil smažený sýr. Žádný předsmažený polotovar, precizně obalený a dokonale osmažený bez jediné prasklinky. Jenom hranolky byly více mastné. Rakvičku se šlehačkou dcera snědla tak rychle, že jsem ani nestačil ochutnat. Ale chutnala jí. Pivo jsem ochutnal, ale kvůli autu moc nevychutnal. Desítka Regent byl slušně ošetřen. Sice moc nekroužkoval, ale chuťově byl v pořádku a měl správnou zimní teplotu. Celkově shrnuto, rozšíření nabídky jistě přiláká více hostů, ale vzpomínka na domácí vepřovou přece jen trochu zastudí. I tak návštěvu Točíka vřele doporučuji.

U Točíka, Hradecká 184, Kunžak, okr. Jihdřichův Hradec. Tel: 384 399 341. Restaurace se nachází kousek od náměstí směrem na Jindřichův Hradec.

Pivnice v přízemí s 30 místy, dvorek s cca 24 místy a restaurace v prvním patře. Restaurace nabízela 16 hotových jídel české kuchyně od 46,- do 58,- a 17 jídel na objednávku od 42,- do 79,-.

Točené pivo:
Bohemia Regent 10° světlá za 12,-
Bohemia Regent 12° světlá za 15,-
Gambrinus 10° světlá za 15,-
Prazdroj 12° světlá za 22,-
Otevřeno denně 10:00 - 22:00, v pátek a sobotu déle.
Údaje jsou z 16.11.2003, ceny piva z 8.12.2003

vytisknout článek Vytisknout článek

Hodnocení článku

Pro hodnocení se nejprve přihlašte.

Celkem 4 komentáře, poslední komentář: 05.07.2005 00:38 Komentovat
U Točíka Tomáš05.07.2005 00:38
Už několik let jezdíme s Pionýrskou skupinopu do Kunžaku na letní tábor a hospoda U...
točík honza25.05.2004 10:35
No, jóóó´....Točík já jsem z poměrně hódně dalekých Litoměřic (severní Čechy) ale...
díky za článek čenda15.12.2003 07:24
Děkuji autorovi za článek, do Kunžaku jsme dřív pravidelně jezdili při naší...
Kunžak U Točíka Tom11.12.2003 11:55
Protože často jezdím přes Kunžak do Jindřichova Hradce a fandím třeboňskému Regentu a...
Vyhledávání