Pivo versus diskriminace žen

Nedávno byla ústy jakéhosi nezbedného politika vyřčena podivuhodná myšlenka na vytvoření úřadu, na který by se obracely nešťastné ženy postižené diskriminací v zaměstnání či životě. Posouzení nápadu nechám politikům a sociologům. Mě jen na mysl přišlo, zda je něžnější pohlaví diskriminováno i ve vztahu k pivu.

Výroba piva v dávných dobách studeného středověku byla doménou žen. Dříve než začaly vznikat specializované „pivovárečné“ domy, rodilo se pivo díky šikovným ženským rukám v mnohých domácnostech. Ženy postupovaly velmi primitivním způsobem a vycházely pouze z vjemových poznatků a receptů, jež putovaly časem z generace na generaci. Nevěděly nic o vlivu sladových enzymů na mladinu ani o kvasinkách a jejich enzymech, které při kvašení mění mladinu na pivo. Ženy připravovaly z piva také polévky nebo omáčky, které se jako obzvláště sytý "tekutý chleba" podávaly v chudých rodinách až do poloviny 19. století. Pivo se postupně stalo zajímavým obchodním artyklem, takže měšťané zakládali od 14. století společné pivovary. V té době převzali dominantní úlohu ve výrobě i v prodeji piva muži. Na ženy zbyly pouze pomocné práce. Uplynula staletí a v dnešních pivovarech působí ženy většinou jen jako administrativní pracovnice. Naštěstí jsou i světlé výjimky. Najdeme je ve Velkém Březně a Přerově a vaří v tamních pivovarech znamenitého Březňáka či Zubra. Také na chuti hlučínského piva je rukopis ženy. Pivovarnictví je tedy, navzdory historii, považováno jako výlučně mužský obor. Shrnuto: ve vlastní výrobě piva jsou tedy ženy zjevně diskriminovány. Je jim evidentně upírána možnost zavzpomínat si na dávné časy a přiložit ruku k dílu v soudobých pivovarech.

Jak je to ve spotřebě piva ? Nebráníme ženám ve svobodné konzumaci nápoje, jež je ve slovanských zemích nazýván pivem ? Myslím, že tomhle došla ženská emancipace dost daleko. Minulostí jsou doby, kdy „slušná ženská“ do výčepu nevstoupila. Tytam jsou časy, kdy jediným ženským elementem v restauračních zařízeních byly sličné nohy a krátká sukně servírky, proplétávající se mezi stoly odolávajíce při tom vilným pohledům nebohých hostů. V oněch časech bylo pivo a jeho konzumace považována za záležitost veskrze neslušnou. Ženy coby strážní andělé chránily nás, muže, před zabřednutím do pochmurných močálů zakouřených výčepních, nověji restauračních zařízení. Naše manželky, přítelkyně či matky ohnivým mečem vykreslovaly barvité obrazy záhuby v hospodských doupatech neřesti. Doba se naštěstí změnila.

Dnes naše ženy navštěvují restaurační zařízení s námi. I ony pochopily přednosti posezení u půllitru naplněného zlatavým mokem. Popíjejí s námi pivo a vměšují se do dříve výlučně mužských debat nad problémy současného světa. Co víc, ženy přinášejí do našich šenků nová témata. V hospodách třetího tisíciletí jsou tak propírány kuchařské recepty, nemoci dětí, problémy mensesu či barvy, jež jsou v letošním sezóně „in“. Moderní žena již nehodlá trávit dlouhé večery sama doma, čekajíc na svého partnera, chce se bavit, být ve společnosti, užívat si života. Na vývoj již dokonce reagovaly některé pivovar, když začaly vyrábět druhy piva určené speciálně pro ženy. Na ženský segment spotřebitelů se již zaměřily i reklamní kampaně velkých pivovarů. Vývoj jde tak daleko, že ženy směle zvedají hozenou rukavice a utkávají se ne bez úspěchu s muži při rozličných pivních soutěžích. Shrnuto: V oblasti konzumace chmelového moku ženy či dívky nejsou v žádném případě v civilizovaných oblastech diskriminovány. Naopak lze vysledovat první příznaky jisté diskriminace mužů. Což je velice zarážející.

A já, jako obvykle ve svých zamyšleních, i tentokrát biji na poplach a křičím do světa bez bázně z reakce pomstychtivých feministek: Muži braňme si své hospůdky ! Chraňme si své pivně-hostinské rituály. V žádném případě nehodlám ženy v přístupu k čepovanému zlatavému moku diskriminovat. Nerad bych se ale dožil doby, kdy nás naše partnerky v šencích nahradí. Proto navrhuji návštěvnost žen do šenků podřídit přísné kontrole a evidenci. Každá z pivachtivých žen by byla povinna předložit hospodskému svůj občanský průkaz a ten by bez prodlev zaznamenal skutečnosti jejího zdejšího pobytu. Překročila-li by zástupkyně něžnější poloviny lidstva tzv. limit návštěvnosti restauračního zařízení, byl by povolán k odpovědnosti její partner, otec či syn. Sankce by byly nemilosrdné. Podpoříte můj návrh ? Je to jediná cesta jak ubránit naše světové prvenství ve spotřebě piva na obyvatele.