Pivní postřehy ze Skotska

Tento článek není pivním průvodcem po Skotsku. To by po autorovi vyžadovalo nepoměrně hlubší studium problematiky a mnohem více zkušeností, než lze nabýt několikadenním pobytem. Pokud vás zajímají obecné informace o skotském pivu, odkážu vás raději na některé články dostupné na internetu ( http://www.meridies.org/as/dmir/Brewing&Vintning/scotbeer.html, http://www.epinions.com/content_2886115460 ). Mimo jiné v nich zjistíte, že vaření piva (tehdy s přídavkem vřesu) se zde provozuje přinejmenším již od doby kolem roku 2000 před naším letopočtem. Dále je zde vysvětleno používané dělení piv podle síly na „60, 70, 80 ... atd. Shilling ale“ a jsou uvedeny základní chuťové charakteristiky skotského piva. Mimochodem, uváděná nízká hořkost zdaleka není pravidlem u všech piv.

Čemu se vyhnout
Jistě není nijak objevné, že je dobré vyhnout se laciným pivům. Toto téměř univerzální pravidlo platí i zde. Bude to znít možná paradoxně, ale vyplatí se to i vzhledem k vysoké ceně piva. Proč vyhazovat 60 – 70 pencí za řídké plechovkové pivo? Když už kupovat plechovkáče, je lepší si nějaký ten dvacetník až padesátník připlatit za něco pořádného. Třeba za Caledonian 80/-. Výborný hořký ale z Edinburghu, polotmavé barvy, údajně vařený za použití přímého plamene.

Zastávám také názor, že v cizině nemá smysl, až na výjimky, kupovat dovozové nebo licenčně vyráběné pivo. Běžně bývá k dostání Miller, Budweiser, Stella Artois, Foster´s, Grolsch, snad ve všech hospodách pak Guinness. Často také Budvar a Prazdroj.

Kupovat lahvové pivo je dobré zejména tehdy, chcete-li toho ochutnat opravdu co nejvíc. Zajímavé a dobré pivo koupíte v supermarketu za cenu kolem £1,70. Pivo bývá plněno do nevratných lahví pro nás nezvyklých tvarů. Někdy bývají z čirého skla, takže se můžete pokochat barvou piva. Cena lahvového piva je ovšem dost vysoká. Vzhledem k tomu, že v hospodě stojí mnohem lepší točené jen o málo více, je lepší chodit spíš do hospod. A čemu se vyhnout v hospodách? Jednoznačně „ležáku“. Nemusí to samozřejmě platit ve všech případech. Zkoušel jsem Tennent´s lager („T“ je velmi rozšířené, snad ještě více než u nás „G“) a ze zvědavosti i dánský Carlsberg. Oboje ze všeho nejvíc připomínalo desítku bez chuti. A pak, v hospodách bývá tolik jiných pivních lákadel...

Co si nenechat ujít
To nejlepší, co vám skotské pivovarnictví může nabídnout, ochutnáte v hospodě. Vyplatí se trochu si vybírat a navštěvovat podniky inzerující „real ale“, tedy „opravdové pivo“. To je totiž něco naprosto jedinečného a není na škodu si alespoň stručně vysvětlit, o co jde.

Ve Velké Británii v hospodách často koexistují dva styly točeného piva. Je to jednak i u nás běžné točení většinou pasterizovaného piva ze sudů („keg“) pomocí hnacího plynu, tzv. „keg beer“. Točí se tak ležáky, ale i ale. „Real ale“, označované také jako „cask beer“ nebo „cask conditioned beer“ pak vykazuje proti „keg beer“ značné odlišnosti. Jiný je už sud („cask“) a jiný je způsob dopravy piva ze sudu do sklenice. Pivo se nečepuje pomocí tlaku plynu, nýbrž pumpováním. Výčepní popadne oběma rukama velikou páku výčepního zařízení a na dvě na tři zapumpování naplní sklenici až po okraj. Nejdůležitější rozdíl ale spočívá v tom, že „skutečné pivo“ je živé. Tedy žádná pasterizace, naopak sudované pivo v hospodě ještě dozrává. Další rozdíl proti běžnému pivu je v teplotě. „Cask conditioned beer“ se často podává jen o málo chladnější než je pokojová teplota. Ortodoxní český pivař se možná oklepe hnusem, faktem je, že vyšší teplota vůbec není na škodu. Mnohé zajímavé chutě a vůně tak lépe vyniknou. Kdo by se chtěl o „real ale“ dovědět víc, může se podívat sem (http://www.camra.org.uk/SHWebClass.ASP?WCI=ShowDoc&DocID=2243 ), najdete zde jak srovnání „keg“ a „cask“ piva, tak některé zajímavé technologické detaily.

Mluvíme-li o „skutečném pivu“, je třeba se zmínit také o hnutí CAMRA (http://www.camra.org.uk) (Campaign for Real Ale), které usiluje o zachování „skutečného piva“, zabývá se pivní osvětou a mimo jiné pomohlo uzákonit nižší zdanění malých pivovarů. Jeho časopis „What´s brewing“ je zatím nejlepší laické pivní periodikum, jaké se mi dostalo do ruky. Vydává také průvodce po hospodách, které „skutečné pivo“ čepují. Nutno dodat, že hospody zmiňované v „Real Beer Guide“ jsou na to patřičně hrdé.

Nabídka piv v hospodě bývá, v porovnání s českými hospodami, velmi bohatá. Kromě několika druhů „keg“ piva (ležáky, nějaký ale a Guinness) máte na výběr z několika „cask“ piv, většinou z malých skotských pivovarů. Některá se v hospodě točí stále („home ale“), ostatní značky jsou časem nahrazeny jinými („guest ale“). Pohled na baterii výčepních zařízení bývá leckdy ohromující. Nejste-li zrovna ve velkoměstě, zaplatíte za pintu „real ale“ něco málo přes 2 libry. Platí se hned u baru. Odnesete si své pivo ke stolu a při popíjení můžete obdivovat výzdobu lokálu, často tvořenou pestrými reklamními cedulemi na pípy ze všech možných pivovarů a pivovárků. Vaše pivo bude mít pravděpodobně barvu, pro kterou by u nás bylo označeno jako polotmavé. Může být ale samozřejmě i tmavé (stout) nebo světlé (blonde ale). Někdy vychlazené, jindy naopak spíš teplé. Chladné vás osvěží, méně chlazené pivo si alespoň déle a intenzivněji vychutnáte. Nepodařilo se mi zjistit, jestli existuje pravidlo na teplotu podávání toho kterého piva. Každopádně ji nelze předpovědět ani podle barvy, ani podle síly. Když už jsme u síly – ta nebývá, vyjádřena obsahem alkoholu, nijak ohromující, většinou tak 3,2 – 4%. Chuťový zážitek to je ale vždycky a chuťová škála piv je velmi pestrá. Od sladší chuti s ovocným nebo medovým nádechem přes nakyslou po připálenou a silně, někdy až surově chmelově hořkou. Často by se dalo označit za „sametové“. A rozhodně si nezapomeňte k pivu důkladně přičichnout! „Skutečné pivo“ totiž krásně voní. Leckdy byste takovou vůni u piva ani nečekali.

Asi nemá smysl doporučovat nějakou konkrétní značku „skutečného piva“. Je jich hodně a snad v každé hospodě mají něco jiného. Navíc některé značky bývají pouze sezónní. Kupříkladu již zmiňovaný edinburghský pivovar má kromě stálého sortimentu na každý měsíc jiné pivo („seasonal ale“). To říjnové, které jsem měl možnost ochutnat, bylo velmi zdařilé. Piv jsem neochutnal zrovna málo, ale zdá se, že v celkové nabídce (ve které se zdaleka neorientuji) je to jen zlomek. Pochutnal jsem si na všech. Dá se říci, že když si dáte v dobré hospodě „cask beer“, nespletete se. V jednom podniku mi dali dokonce od každého ochutnat, abych si vybral, jenže volba pak nebyla o nic jednodušší...

Závěrem ještě jedno doporučení. Chcete-li se jen osvěžit suchým chladným lahodným nápojem, zkuste cider – zkvašenou jablečnou šťávu. Má opravdu něco do sebe.