Na Náchodsko za Primátorem

Začínáme opět na broumovském letišti, ještě plni dojmů a ne zcela prosti metabolických splodin ze včerejší důkladné ochutnávky Opata. V této souvislosti ale rád potvrzuji poznatek Petra Váchy (viz článek ), že Opat se projevuje docela přátelsky i ráno.

Namíříme si to na Martínkovice, a tam zahneme doprava, přímo k tyčícímu se hřebeni. V Martínkovicích lze přibližně na třetím kilometru odbočit doprava na hřiště, kde je pro tentokrát poslední výčep broumovské jedenáctky. K dostání je za neuvěřitelných deset korun.

Pod hřebenem se napojujeme na cyklotrasu. Trasa to tedy nepochybně je, ovšem „cyklo“ místy ne tak úplně bezezbytku. Přinejmenším pro nás bez odpružených horských kol. Pozor, ač modrá, je na mapě vyznačena zeleně. Po kamenité lesní cestě vystoupáme na sedlo pod Božanovským špičákem a sjedeme dolů do Řeřišného a Machova.

V Machově (km 14) už nám po výjezdu na hřeben docela vyhládlo a tak se poohlížíme po nějaké hospodě. Nakonec skončíme v restauraci Kukulda. V Kukuldě točí Budvar (ležák i výčepní). Mně osobně tohle pivo nepřipadá příliš osvěžující, takže si dávám raději čaj. Zhodnotím-li tento podnik podle piva, jídla nebo prostředí (samozřejmě hraje TV – kabelovka s mnoha programy), vychází mi jako nezajímavý. Ale aspoň jsme zahnali hlad.

Z Machova pokračujeme na Hronov, na 17 km na křižovatce míjíme hospodu s G. Je vidět, že kraj Opata je už dávno za námi...

Sjíždíme do údolí Metuje a na křižovatku s hlavní silnicí na Náchod. Tady se nachází hotel „Na mýtě“ (km 21,5). Před ním je pěkná velká zahrádka se stojany na kola. Po prostudování jídelního lístku a okouknutí porcí ostatních hostů mě začne mrzet, že jsme nevydrželi ještě chvíli hladoví. Kromě obligátního Prazdroje a G zde točí příjemně hořký náchodský ležák, světlý i tmavý. Pivo je servírováno v pěkných sklenicích. Tento podnik se rozhodně nezdráhám doporučit. Po chvíli, když se trochu rozkoukám, uvidím naproti přes silnici moc hezky vypadající hospůdku. Jedná se o pohostinství „Na mýtě“. Točí zde taktéž Primátora a nabízejí teplá jídla. Příště to tedy zkusím tam.

Cesta do Hronova (km 26) utekla rychle. Na náměstí registruji pár podniků s Primátorem, v jednom případě dokonce i se Zlatým Bažantem. V Hronově se ale pivem nezdržujeme. Dáme raději přednost minerálce. V parku za rodným domem A. Jiráska totiž pramení výborná minerální voda. Sice silně páchne sirovodíkem (alespoň pramen snáze najdete), ale je jako křen!

Po kratším, ale zato vydatném stoupání nás čeká příjemný sjezd do Červeného Kostelce. Potkáváme několik výčepů Primátora a Krakonoše. Bohužel, nikde jinde už jsme na Krakonoše nenarazili. Po chvíli bádání a bloudění nacházíme správnou zelenou, pak modrou a namíříme směrem k Babiččinu údolí.

V Červené hoře (km 40) nás na návsi u kapličky zlákala stejnojmenná hospoda. Nenechali jsme se odradit cedulí s Prazdrojem a podívali se dovnitř, jestli se tam neskrývá něco dobrého i pro nás. A ejhle - Primátor, a jak je v tomto kraji dobrým zvykem, dvanáctka. Taky dobrý utopenec (žádná sojová pochoutka) a výborný ostrý guláš. Příjemně napojeni a nakrmeni rychle sjedeme do údolí Úpy.

Po extrémně nenáročné cyklostezce, kterou lze bez ironie doporučit i klubu důchodců, dojíždíme ke splavu a Starému bělidlu. Motáme se s koly mezi pěšími. Vzhledem k tomu, že místní občerstvení nabízí pouze krušovické pivo, opouštíme turistickou atrakci.

Na parkovišti poblíž ratibořického zámku (km 48) nás zaujal stánek s točeným 11% Rebelem. Ten už bohužel došel, a tak jedeme dál. Za řekou v obci Zlíč (km 50) míjíme hotel „Holzbecher“ s Primátorem a velkou zahrádkou. Naproti je restaurace „Barunka“ s Eggenbergem. Jakýpak byl asi vztah Boženy Němcové ke krumlovskému pivu?

Konečná je pro dnešek v České Skalici. Chybí tu nádražka, ale 100 m nad nádražím je restaurace se zahrádkou se stojany na kola a Primátorem. Mají výčepní i ležák. Výborným ležákem se odměňujeme za dnešní nepříliš náročný výkon.

Trasa: Broumov (letiště) – Martínkovice – Machov – Hronov – Červený kostelec – Červená Hora – Ratibořice – Česká Skalice