Jihlavské chmelové dobrodružství

Když předloni v Jihlavě zahájil provoz Radniční pivovar, udělalo mi to velkou radost. Mám k městu samotnému, k jeho zoologické zahradě a světoznámému festivalu dokumentárních filmů velmi vřelý vztah z doby svého dětství a dospívání. Můj vztah ke zdejšímu pivu Ježek je z těch dob právě tak vřelý, slogan „Ježek bodne“ mi pokaždé připomene řadu příjemných zážitků z oné doby, ale rozhodně si myslím, že si Jihlava vedle silného regionálního pivovaru zasloužila i svůj minipivovar, tím spíš, že epizodní činnost pivovárku Patriot mezi lety 2001-2002 vyzněla dost rozpačitě.

Logo pivovaru

Moje první setkání s produkcí nového jihlavského minipivovaru se odehrálo na jednom z tradičních klubových setkání v karlínském Pivovarském klubu, kam jejich organizátor Aleš Dočkal pravidelně zve zástupce zajímavých českých pivovarů, aby „v jámě lvové“, tedy před náročným a poučeným publikem (a několika obligátními loudivými lovci pivních suvenýrů…) představili své výtvory. Pamatuju si, že kromě chuti většiny předkládaných vzorků mě zaujala i upřímnost mladého začínajícího sládka, který bez cavyků přiznal, že se učí za pochodu, poháněn spíš nezměrným nadšením pro věc než kopou profesních zkušeností, a nebál se jeden ze svých tehdejších výtvorů sám zkritizovat. Má zvědavost byla vybuzena. A tak netrvalo dlouho a při cestě přes Vysočinu jsme udělali v rodinném výletě malou odbočku a zastavili se na osobní prohlídku. Jelikož to bylo v čase oběda, sklepní pivnice nebyla ještě otevřena, ale prostředí restaurace s vysokými gotickými okny a příjemně moderním interiérem nás plně uspokojilo. Naše nezbedné dítko oněmělo (a na nečekaně dlouhou dobu i znehybnělo) úžasem před velkým akváriem, zatímco my si pochutnávali na dobrém jídle z originálního a na pivovar trochu netradičního menu. Domácí pivo bylo k němu zdařilým doplňkem, ať už to byl světlý ležák plzeňského typu Ignác nebo polotmavá třináctka Zikmund. Jména obou se mimochodem obrací do historie města: první připomíná zakladatele jezuitského řádu, který v Jihlavě sídlil, druhý u Čechů ne právě populárního ryšavého císaře, který tu ukončil husitské války.

Vstup do restaurace a minipivovaru

Abych jen nechválil, musím přiznat, že ne všechna jihlavská piva mi takhle jedou. Moje chuťové preference se například zcela minuly s desítkou Jiskra ve stylu american pale ale. Část produkce tvoří také ochucená ovocná piva pod souhrnnou značkou Zuzana, upomínající na hříšnou jihlavskou lazebnici, která příspěvkem na zvon sv. Jakuba vykupovala své „profesní“ hříchy. Sice mě nijak neuvádí do extáze tradiční „krýslovské variace“ višeň, borůvka, hořký pomeranč a další, ale pokud si to zákazník žádá... S daleko většími sympatiemi jsem sledoval, jak se radniční pivní menu postupně obohacuje položkami z repertoáru anglosaských, svrchně kvašených stylů. V době, kdy české minipivovary bez ohledu na kafrání několika nacionalistů otevřely dokořán dveře nejrůznějším „ejlům“ a IPA je téměř povinnou součástí výrobního programu, mi udělali jihlavští radost i několika méně obvyklými pivními styly. Jelikož fungují pravidelné závozy do několika předních pražských pivoték, mohl jsem opakovaně ochutnat halloweenský (či, chcete-li, dušičkový) Pumpkin Ale, vařený s použitím dýní i toho správného koření na klasický americký dýňový koláč a zaujal mě i Porter, kvašený „podle německého vzoru“ spodně... Jako jedni z prvních se v Jihlavě pustili do Oatmeal Stoutu, nelekli se silné jednadvacítky XXI, dozrávající v dubovém sudu a pokud mě paměť neklame, jsou vůbec prvním českým pivovarem, který nabídl severofrancouzský styl Biére de Garde.

Na zdraví!

Radniční pivovar si, alespoň pokud mohu soudit z referencí mých tamějších kamarádů, brzy získal oblibu a popularitu mnoha Jihlavanů a prostřednictvím řady pivních i kulturních akcí se čile podílí na společenském životu města. Místní si rychle zvykli těšit se na vánoční a velikonoční speciál, kterými pivovar slaví dva nejvýznamnější svátky roku, rádi soutěží o ceny v Rádiu Vysočina a kvitují i bohatý hudební, filmový, cestovatelsko-besední, kulinářský a další program akcí, které pivovar během roku pořádá. Podobu regulérního pivního festivalu má populární Jihlavské pivní pábení (jeho třetí ročník proběhne v sobotu 15.června), Radniční pivní klub, nabízející každé první úterý v měsíci ochutnávku netradičních lahvových piv, která přinesou pro své kolegy sami účastníci, představil svým členům už úctyhodnou řadu pivních zajímavostí nejen z Čech a Moravy, ale z celého světa.

Radniční Single Hop

A právě to, že se jihlavští neuzavřeli při vaření piva do pohodlné, ale lehce jednotvárné české šablonky, ale rozhlédli se za české a moravské kopečky dál, do širého pivního světa, stálo u zrodu další báječné novinky. S prvním měsícem roku 2013 se rozjel unikátní projekt Single Hop „Ejl“ – limitované várky svrchně kvašené dvanáctky pale ale, vždy stejné stupňovitosti, barvy, hořkosti i varného postupu, každý měsíc ovšem chmelené jinou odrůdou chmele. Postupně dojde jak na domácí klasiky (Kazbek, Premiant a Žatecký poloraný červeňák), tak na odrůdy anglické (Challenger a Goldings), americké (Cascade, Chinook, Citra a Sorachi Ace) a novozélandské (Motueka, Nelson Sauvin a Pacific Jade). Každý, kdo se tohoto „kontrolovaného experimentu“ zúčastní, si tak bude moct vyzkoušet, jak diametrálně odlišně mohou vonět a chutnat dvě piva, která se liší použitým chmelem. Připomene si také, že sice jsme nepochybně chmelařskou velmocí a slůvko Saaz rezonuje milovníkům piva po celém světě po právu, zároveň ale řadu zajímavých chmelových odrůd pěstují i jinde. Rval jsem si vlasy, když jsem propásl první várku Postapocalyptic Ale 01 Kazbek, protože opakovat se už nebude. V únoru, březnu a dubnu jsem si už na 02 Motueka, 03 Challenger a 04 Cascade pečlivě políčil. Stály za to všechny tři, každý byl přitom úplně jiný. Jak se nám květen zlomil do června, pochutnávám si na 05 Chinook a tleskám vestoje odvážnému počinu, který každého milovníka piv bez předsudků musí nadchnout.