Rotterdamský pivovárek Poutník

K jedinému rotterdamskému pivovárku je to z hlavního nádraží asi dvacet minut svižné chůze. Během této procházky se můžete pohodlně seznámit s tím málem, co zbylo ze zdejších historických památek, než je na počátku 2. světové války proměnily v ruiny a hromady sutin německé nálety, ale především s novou tváří, kterou mu vtiskli odvážní avantgardní architekti po válce. Dnešní Rotterdam, to je pulsující hospodářské, sociální a kulturní centrum rýnské delty – a ovšem především námořní přístav, největší obchodní přístav starého kontinentu. Jméno Europapoort, brána do Evropy, nese jistě právem.

Rotterdamský kanál

I moje kroky mířily do přístavu, ovšem do historického přístavu Delfshaven, který je součástí Rotterdamu až do roku 1886. Původně patřil, jak jméno napovídá, městu Delft, které leželo příliš daleko od vody, a tak aby se vyhnulo placení rotterdamského mýta, zbudovalo si ve 14. století na řece Niewe Maas vlastní obchodní přístav. Příjemná historická čtvrť, za války ušetřená okolní zkázy, dnes nabízí romantická zákoutí na březích klidných kanálů, ve kterých se zrcadlí staré domy a zvolna tlející lodě, které už celá desetiletí nezvedly své kotvy. Vodní doprava je tu přesto stále živá. Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy už byl můj cíl na dohled, z ničeho nic se ale rozblikala červená světla, spadly závory a vzápětí přímo před mýma očima celý kus ulice vystoupal vzhůru. Připomnělo mi to pasáž z cestopisné knížky Karla Čapka Obrázky z Holandska: „Pokud putuješ po zemi nizozemské, hleď, abys neměl tuze naspěch; neboť co chvíli ti zvednou před nosem most, aby mohla proplout loď s nákladem salátu nebo másla.“ Těžko říct, co vezla loď, kvůli které jsem se na pár minut zastavil já, ale projela kolem svižně a elegantně, jak bych to coby rodilý suchozemec u nákladní lodi ani nečekal.

Brouwerij De Pelgrim

Stačí se ponořit do úzkých uliček starého přístavu a za chvilku stanete před restauračním pivovárkem Pelgrim (Aelbrechtskolk 12). Stojí na nábřeží jednoho z nespočetných kanálů v historické budově z roku 1580, která původně sloužila Delfshavenu jako radnice. Svým jménem Stadsbrouwerij De Pelgrim upomíná na Otce poutníky, skupinu anglických osadníků, kteří odtud v červenci roku 1620 vypluli na lodi Speedwell vstříc americkému kontinentu a novému životu. Pokud vám tu cosi nehraje a nechápete, proč angličtí náboženští disidenti vyráželi na svou epochální plavbu z Nizozemí, tak vězte, že tu po odchodu z východní Anglie našli druhý domov, než se z obavy před ztrátou kulturní a jazykové identity rozhodli přesídlit pro jistotu rovnou za oceán.

Varna

I po vstupu do zdejšího lokálu budete mít na chvíli pocit, že jste se ocitli v anglickém pubu; dřevěné obložení stěn, které se výtečně doplňuje s původním trámovým stropem, vytváří velmi útulný, ale díky velkým oknům do ulice zároveň příjemně vzdušný a světlý prostor. Za slunných letních dní se nabízí krásné posezení ve venkovním patiu a kdo preferuje v restauračním pivovaru místo přímo u varny, může se usadit přes chodbu v samotném srdci zdejšího pivovarského miniprovozu. Varné nádoby jsou tu, jak jinak, rovněž obložené dřevem. Tak nějak se zdá, že ať už si vyberete své místo kdekoliv, vždycky to bude to pravé. Nebuďte překvapeni, když se s vámi po chvíli třením o vaše nohy pozdraví zdejší domácí kočky Mout a Stout.

Ochutnávka

Já se uvelebil hned naproti výčepu a pustil se do poznávání zdejšího pivního lístku, které mi usnadnila možnost objednat si ochutnávkový set. V době mé návštěvy bylo obsazeno celkem šest píp, takže jeden ze vzorků se už do setíku ani nevešel, což ale vůbec nevadilo. Právě onen „přebývající“ vzorek, vynikající nakuřovaný Rauchbier, mi okamžitě učaroval svou nekompromisní chutí uzené slaniny a stal se mou první samostatnou objednávkou. V dřevěném stojánku se ovšem tísnila další pětice místních piv: zlatavý belgický ale Pelgrim 1580, jantarový Rotterdam Provenier, příjemně chmelený Delfshaven IPA, tmavohnědý Chocolade Stout s nikoliv nečekaně čokoládovým dozníváním a letní pšeničný speciál Pelgrim Witbier. Tomu v průběhu roku předchází jarní Lentenbock, následují ho podzimní Bock a sezónu uzavírá zimní Winterbier s úctyhodnými 9,5% alkoholu. V minulosti zdejší sládek uvařil i řadu dalších piv, celkem jich z místní varny vyšly dobré tři desítky, včetně v sudech zrajícího silného speciálu V.S.O.P., který si znalci vysoko cení a jednotlivé ročníky (poprvé byl uvařen roku 2010) si pečlivě uchovávají k archivaci.

Dobrou chuť

Jelikož jsem do pivovárku dorazil v čase poledním, rozhodl jsem se vyzkoušet kromě umění místního sládka také kvality zdejšího kuchaře. Do oka mi padla položka se slibným názvem Brouwerslunch, kterýžto pokrm, jak se záhy ukázalo, je kompletně domácí výroby: plátky sýra Pelgrimkaas prokládáte sousty paštiky Bierpaté, namáčené do domácí hořčice, a přikusujete domácí chléb. Jako předkrm pak slouží sýrovo-hořčičná polévka, která se hned po první snědené lžíci zařadila mezi mé nejvýraznější gastronomické zážitky posledních let. Takovou koncentrací osobitých řemeslných potravin jsem byl úplně unešený. Moje nadšení ještě narostlo, když jsem za výčepem objevil poslední edici průvodce „Brouwerijengids Nederland“. Momentálně nejaktuálnější zdroj informací o holandských pivovarech čítá krásně nekulatých 123 položek a v jeho společnosti jsem si při plánování dalšího pivního objevování mohl aspoň trošičku připadat jako bájní Poutníci, kteří před několika staletími v tomtéž domě spřádali plány na svou dalekou cestu.