Urbana nebrat

Třebíč patří k městům se značnou nerovností terénu. Když strmě klesáte od vlakového nádraží do centra je to sice docela příjemné, ale hned vás taky napadne jaká bude zpáteční cesta se dvojkou v žíle. Stoupá se také k bazilice Sv. Prokopa blízko níž je umístěn právě místní minipivovar.

Můj první dojem byl vcelku pozitivní. Pivovárek i restaurace se nachází v objektu bývalého lihovaru vybudovaném roku 1890 a vlastněném rodem Waldsteinů. Restaurace se skládá z několika traktů a na uzavřeném dvoře je zřízená poměrně rozlehlá zahrádka. Zalaminátovaný vkusně graficky vyvedený jídelní a nápojový lístek umístěný na každém stole mi připomínal americké brewpuby, podnik nabízí vedle dosti drahých specialit též relativně širokou škálu pivních chuťovek.

Na čepu bylo šest lokálních piv. Příjemným překvapením byl ochutnávkový set, který umožňoval za 39 Kč ochutnat asi deci z každého nabízeného moku. A tam přišel již prvý problém. Všechny vzorky měly takřka pokojovou teplotu a byly bez jakéhokoliv řízu – jakoby je personál naporcoval již krátce po otevření podniku a nechal je větrat. Světlá nefiltrovaná 11°a 12°byla standardní minipivovarské chuti, pšeničné by za normální teploty celkem osvěžilo, polotmavá 13°byla nakyslá a zklamáním byla 14°IPA, která i přes ubezpečení, že mok je chuťově výrazný i díky chmelu z Nového Zélandu byla naprosto o ničem. Rovněž tak ochucená 11°zázvorová připomínala výčepní pivo do nějž je nalit zázvorový sirup. Zaujala mne reakce servírky, která na mé upozornění ohledně teploty reagovala klidně slovy: „To nám lidé říkají často“. Nicméně mne ujistila, že pivo v půllitru bude určitě studené.

Třebíč

Objednaná jedenáctka Urban sice disponovala uspokojivou teplotou a řízem, avšak byla cítit zatuchlou kyselkavostí jakoby ze špatně vyčistěných pivních trubek. Nu což. To se může stát i v lepších pivovarech, pomyslel jsem si v posledním záchvatu tolerance. Následná dvanáctka však měla stejné senzorické chyby. To už jsem se vážně naštval a můj negativní degustační zážitek nevykompenzovala ani porce chutného pivního sýru (69 Kč) ani tři druhy sladu v miskách (29Kč). Vzhledem k tomu, že v minipivovarech se pivo přivádí k pípě přímo z tanků, zajímalo mne, zda-li opravdu je pivní potrubí tak zanešené, nebo se už kazí samotná várka. Obě alternativy jsou příšerné. Vedle u stolu reklamovala mladá žena, zřejmě vysokoškolačka, malou jedenáctku a se slovy,že „se to nedá pít“ ji vyměnila za třetinku kofoly. Jaká potupa. Prchal jsem od nedopitého půllitru a zavrhnul jsem dokonce i myšlenku zapít vše pšeničňákem, který mi z celé teplé ochutnávky vyšel snad nejlépe. Chvíli jsem měl pokušení probrat tristní situaci s místním sládkem, ale nakonec jsem to vzdal.

V letitém šenku U Staré radnice nabízeli poměrně přijatelnou kombinaci černohorské 10°,Ježka 11°, a náchodské 11°Hron. Vydesinfikoval jsem si ústa výčepní Černou Horou a brzy opustil i tento lokál, kde se zastavil čas již někdy v roce 1977, o čemž svědčilo čestné uznání nejlepší třebíčské restauraci za 2. kvartál onoho roku visící hrdě na zdi a zejména kvalita lokálních pisoárů.

Vlak zpět měl asi 15 minut zpoždění, tak jsem se stavil do blízkého hotelu na skleničku Hostana 11°. Prosím vás, nikdy to nedělejte! Kdyby měli na čepu Krušovice, Starobrno nebo i samotný Heineken, nebylo by to tak konsternující jako zmíněný Hostan. Zlatý někdejší znojemský samoser! Ten měl aspoň nějakou, i když odpornou chuť. Ujížděl jsem spravit si chuť do nedalekého Brna, které mne nikdy od roku 1982, kdy jsem si zkazil žaludek brněnskou desítkou, nezklamalo. V restauraci U Všech čertů točí tři druhy oslavanského piva – jedno lepší než druhé. Mladí výčepní sice čepují pivo po skle a většinou na jeden zátah, ale mok má nádhernou smetanovou pěnu a není bublinkový. Navíc je i chutný, což jsem po třebíčské hrůze docela uvítal. Měl jsem ještě chvíli času, tak jsem využil vzácné příležitosti ochutnat 12° Kulak z Prvního chodského pivovárku na Moravě z nedalekých Šitbořic. Kvazi italská pizzerie Pizzan snad nebyla tím nejvhodnějším degustačním prostředím, navíc půllitr kvasničáku stál 34Kč, avšak pivo z nové provozovny potěšilo.

Oslavany

Jméno Urban přináší smůlu. V roce 1856 zakoupila v St. Louis firma Urban + Hammer Schneidrův Skalní pivovar, který následně prodala vznikající firmě Anheuser Busch, čímž položila základy prznitelské společnosti naší značky Budweiser Budvar. V Postoloprtech fungoval minipivovar Urban jen chvíli a vyhořel, než jsem jej stačil navštívit. Navíc mi jakýsi Urban kdysi na škole přebral holku.

Jen velice nerad píši negativně o našich nových minipivovarech. Dokáži přimhouřit oko nad absencí značkových sklenic, pivních tácků, kvalitou krmi i neochoty personálu. To vše v Podklášterním pivovaru fungovalo spolehlivě. Kvalita podávaného piva je však tím hlavním kritériem hodnocení a v tom Urban úplně zklamal. Věřme, že se to do budoucna zlepší.