Třetí vydání mapy Pivovary České republiky

První vydání mapy Pivovary České republiky vyšlo v roce 2009 a hned rok poté se objevilo druhé, aktualizované. Důvod, proč jsme se po krátké pauze dočkali letos vydání třetího, je velice potěšitelný: prostě za poslední rok a půl neskutečně hodně pivovárků přibylo! Zatímco druhé vydání obsahuje oproti prvnímu 16 nových mini, v aktuálním třetím jsem napočítal plných 35 nováčků. Jistojistě jsem se přitom trochu spletl, nicméně přes třicet nových pivních punktů je každopádně důvodem k radosti. Bdělosti autorů zřejmě uniknul jen nový pivovárek Vilém v Jincích, který nedávno za podivuhodných kotrmelců snad už definitivně zahájil provoz. Jinak je tam vše a mapa se stává nezbytným aktuálním vodítkem pro běžné turisty i ty, kteří se o dění na naší pivní scéně zajímají, protože udržet v hlavě ty další nové a nové pivovárky je stále náročnější.

Kromě zbrusu nových podniků došlo i na několik obnovených premiér. Tou nejradostnější, neboť už skoro nečekanou, je návrat výrobny piva do pivovaru Podkováň. Poté, co tenhle tradiční provoz před pár lety skončil, optimistické zprávy o brzkém znovuzprovoznění se střídaly s těmi pesimistickými, které hovořily o úplné demontáži technologie, neprůhledném vlastnictví atd. Nakonec to dopadlo tak, jak jsme možná už ani nedoufali. Spolu s Podkování se vrátil na mapu klášterní pivovar v Želivi a Svatováclavský pivovar v Olomouci, které po určitou dobu vlastní pivo nevařily, a také pivovárek Xaver z Blučiny, který údajně pivo nikdy vařit ani nepřestal, přesto z druhého vydání mapy vypadl. Znalci brněnských poměrů asi lépe než já posoudí, jestli je Xaver skutečně pivem v současnosti dostupným. Na kontě ztrát patří smutné první místo tradičnímu průmyslovému pivovaru Krásné Březno, další to oběti nenasytného molochu jménem Heineken. V kategorii restauračních a minipivovarů ubyla Lomnice, která ale jen uvolnila místo kapacitně většímu provozu v samotném Sokolově, neprosadil se trochu tajemný pivovárek v Litvínově a z mapy zmizel i podnik v Litomyšli, který pivo nakonec nikdy nevařil. Neméně obskurní pivovar-nepivovar Formánek v Hostivicích svůj jepičí život, pozůstávající údajně jen z několika zkušebních várek, stihl odžít mezi 2. a 3. vydáním a nefiguruje tudíž nikde.

Ve třetím vydání se s mapou pivovarů poprvé podíváme také za hranice České republiky. Autoři vtipně využili přesahů mapovým dílců do sousedních zemí a udělali to, co se nabízelo: přidali do mapy i příhraniční německé, rakouské, polské a slovenské pivovary. Skvělý počin, už mnohokrát jsem při krátkých výletech k našim sousedům uvažoval a trochu složitě dohledával, jestli se nedá cesty využít i k nějakém pivnímu poznání. Člověka přitom znovu doslova praští do oka ten zjevný nepoměr mezi jednotlivými zeměmi: několik desítek pivovárků na bavorské straně Šumavy či v sousedním Sasku, naproti tomu jen několik málo v Polsku a na Slovensku.

Má vůbec nové vydání mapy nějakou slabinu? Obávám se, že přece jen má, paradoxně ovšem vznikla díky snaze autorů udržet mapu co nejaktuálnější a nejkompletnější. Díky tomu se na ní objevují i pivovárky, jejichž uvedení do provozu se teprve chystá. A to je určitý problém. Podniky, jejichž spuštění se dalo zanedlouho očekávat, zařadili v nakladatelství v předchozím dvou vydáních pouze do textové části (v prvním coby soupis na konci, ve druhém s některými pivovárky přímo v textu). Tentokrát se jejich symboly objevily i na mapě samotné, což je podle mě trochu zavádějící. Mapa by měla být obrazem toho, co je, nikoliv toho, co (možná, snad, brzy...) bude. Když si budu chtít při výletu do Krkonoš naplánovat trasu podle minipivovarů, mapa mě zavede také na Friesovy boudy, přestože v reálu se tam místního piva zatím rozhodně nedočkám - na Luční boudě naopak už ano a druhý pivovárek od vydání mapy otevřeli také ve Vrchlabí. Podobně je na tom dobrých dvacet dalších míst, což není právě málo. A zatímco třeba v mé rodné Praze oficiální otevření Břevnovského pivovaru sv. Vojtěcha přišlo několik týdnů po vydání mapy, u Hostivaru teprve započali se stavbou a pokud vím, v prosecké restauraci Školička je celý projekt pivovárku stále jen na papíře a letos se rozhodně nerozběhne. Pivovárků, u nichž se uvádí předpokládaný rok otevření 2013, je také víc (Český Rudolec, Padochov, Chrastava) a ani u těch, které si spuštění naplánovaly už na letošek, není nepříjemné překvapení vyloučené. Vždyť ve 2. vydání uváděný minipivovar v Litomyšli nezačal vařit dodnes (a ve 3. vydání se také už vůbec neobjevuje). Trochu to vypadá, že v nakladatelství Kartografie chtějí připravit další vydání zase až za dva roky, ale snaha postihnout už dopředu všechny budoucí projekty je beztak odsouzena k nezdaru. To autoři sami zřejmě dobře vědí, vždyť text končí opět seznamem dalších mnoha míst, kde také vznik pivovaru dřív nebo později plánují. Tak si přejme, aby do případného čtvrtého vydání zdárně dožily všechny pivovary současné a přibylo k nim co nejvíc těch nových!