Dnes kuřáci, příště třeba pivaři?

Jsem nekuřák, na kouření nic dobrého nevidím, tabákový dým mi smrdí. Kdyby se v hospodách nekouřilo, přišlo by mi to jako ta nejpřirozenější věc na světě. Ale to, co se z iniciativy Evropské komise chystá na evropské kuřáky, to se mi nelíbí ani trochu. Jednotné cigarety, jednotně vyhlížející krabičky s rakovinou místo loga výrobce.

Ono to snad nějak souvisí s pivem? Obávám se, že by mohlo. Až totiž evropští úředníci vykonají jedno dobro a zlikvidují evropský trh s cigaretami (nikoli však užívání cigaret), jistě se poohlédnou,kde by mohli napáchat dobro další. Co třeba alkohol? Je škodlivý? Je! Tak jaképak copak.

Asi se nebude začínat hned u piva. Ale po přeskočení vína, které je svaté, na ně jistě dojde. Dobré pivo lze potírat několika způsoby. Regulaci lze prosadit třeba v zájmu životního prostředí. Přímo se nabízejí energetické limity na výrobu piva. Dá se ušetřit nějaká energie, tudíž vyprodukovat méně oxidu uhličitého – i pivaři by měli přispět k odvrácení globální katastrofy! Každý pivovar si přece může místo energeticky zoufale neefektivní spilky a sklepa pořídit výhodné CKT + HGB hospodářství. Nejen, že sníží svou uhlíkovou stopu, navíc ušetří i nemalé peníze. Tomu se mohou bránit jen podivínští zpátečníci.

Jenže ať bylo pivo vyprodukováno marnotratně zastaralými metodami či levněji a šetrněji k životnímu prostředí, stále má v sobě potenciál poškodit zdraví a rozvrátit rodinu. Chtělo by to nějaké další opatření, třeba analogické tomu osvědčenému protikuřáckému. Pro začátek by se dal snížit maximální obsah alkoholu. Pak zakázat prodej takzvaného lehkého piva, aby snad někoho domnělá lehkost nesváděla k větší konzumaci.

Pivař si také může vytvořit nezdravou vazbu ke konkrétnímu výrobci. Takže logo výrobce by mělo zaujímat jen malé procento z celkové plochy etikety a uvolnit místo tvrdým játrům a důležitým varováním o své škodlivosti. Zátka by pochopitelně taky neměla být pestrá a lákavá. Nejlepší by tedy byla jednotná. Třeba s podobiznou nějakého eurokomisaře, aby dostatečně odpuzovala.

Mohlo by se ale stát, že ani to nebude stačit. Pak by mohla nastoupit další regulace – pivo nesmí dobře chutnat! Nemělo by pěkně vonět. Chuť by neměla být příliš výrazná a lákavá, zkrátka by to nemělo nadměrně vybízet k dalšímu napití.

Dnešní pivní zarputilci by ještě s láskou vzpomínali na Heineken a zatlačili slzu při vzpomínce na kdysi nenáviděný Gambrinus či Krušovice. A konečně bychom se přestali hádat, je-li to či ono pivo europivem. Spor by byl totiž naprosto irelevantní. Pokud by se ovšem jednalo o pivo legálně vyrobené…