Expedice po bílých místech Pivozemě 2012

Cíl letošní Expedice je nesnadný – zmapovat pivovary na severovýchodě. Náročná oblast, nesnadný terén, ale my bereme Expedici jako sportovní výzvu a rozhodujeme se dobýt „Sever“ bez dýchacích přístrojů. Pro usnadnění zajišťujeme v Lipníku nad Bečvou, Ostravě a Rožnově pod Radhoštěm noclehy na ubytovnách, abychom byli osvobozeni od těžkých zavazadel.

A opravdu - v pátek 1.6. se celý tým schází na nádraží poměrně nalehko – jen nejzákladnější věci a pár piv na cestu. Degustace začíná již ve vlaku. Jirka nabízí ze svých zásob litoměřické novinky – pšeničný ležák Kousek a světlou i polotmavou 12°, z vlastních zdrojů přidává Alejskou 12°, Alejský Radiátor 13,5° a 120' IPA 13,5°. Já se chlubím svojí puškvorcovou 10°a na závěr si dáváme žitnou 14° z Chýně. Cesta ubíhá a po třech hodinách se blíží první cíl – prostějovská Koliba u tří králů.

Koliba

Krásný podnik, příjemná obsluha a vynikající pivo. Začínáme samozřejmě skvělou 10°, pokračujeme neméně dobrou 12° a tmavou 13°, následují ochucené speciály s příchutí višní a třešní. Naprostá spokojenost, vynikající je i pšeničná 13°. Ochotný sládek nás provází po pivovaru, kde můžeme obdivovat varnu i zázemí spilky a ležáckého sklepa. Tady nás čeká překvapení v podobě nefiltrované 8°, která teprve čeká na svoje uvedení na nápojový lístek.

Skvělý začátek Expedice. Cestou na nádraží nás ještě neplánovaně vtáhne do svých útrob starší z prostějovských pivovárků U krále Ječmínka. Nebráníme se a poddáváme se nabídce tohoto lokálu a ochutnáváme vše, co podnik nabízí. Ale vlak směr Přerov již houká v nádraží a nás očekává další z pivovárků – přerovský Parník. Zde degustujeme již nám známá piva –12° Kapitán a 13° Pirát, ale nacházíme zde i novinky – nefiltrovanou 11° Námořník, pšeničnou 13° Maják a tmavou nefiltrovanou 13° Lodník. Příjemné překvapení. Mezipřistání v Přerově je jen krátké, na večer je naplánován minipivovar Lipník.

Parník

Základnu, na které přenocujeme nacházáme poměrně snadno a hned po ubytování se můžeme vydat k poslednímu pátečnímu cíli – Prvnímu společenskému pivovaru v Lipníku nad Bečvou.

Objednaný stůl nás již očekává a sympatická číšnice ihned přináší první pivo – světlou 11°. Štěstí nám přeje, u výčepu se objevuje pan Mezera, jeden z majitelů pivovárku, který nás milerád provede svým provozem. Prohlížíme si atypickou mosazí opláštěnou varnu, scházíme po schodech do spilky a ležáckého sklepa, kde dlouze diskutujeme o výrobě piva. Ale nahoře v restauraci nás ještě očekávají další vzorky – nefiltrovaná polotmavá 11°a tmavá 12° Svatovar. A první den je téměř za námi a myslím, že jej můžeme hodnotit více než kladně.

Lipník

Druhý den Expedice zahajujeme skromnou snídaní, kterou si někteří zpestřují dle vlastních potřeb. Rozcvičku raději vynecháváme, stačí zrychlený přesun na vlak. Cesta do Ostravy ubíhá rychle, bohužel nám však odpadává první z cílů – Skřečonský žabák, jehohž majitel se účastní pivního festiválku ve Vojkovicích. Ten se nám bohužel do náročného harmonogramu výpravy už nepodařilo vpravit. Poobjedváme tedy v jedné z vítkovických restaurací a můžeme se přesunout k dalšímu z cílů – domácímu pivovárku Divoký pštros. Majitel třicetilitrové varničky nás již vyhlíží a po prohlídce můžeme ochutnat jeho skvělou 12°a neméně dobrý stout. V příjemném rozhovoru zde trávíme asi hodinu a poté se začínáme po vlastní ose přesunovat do blízkého Krmelína. Tady, v bowlingu U Hodže už na nás čeká stůl a roztočené pivo. Začínáme samozřejmě 10° , pokračujeme polotmavou 13°a nefiltrovanou 12°s malinovou příchutí a nakonec přeochotný personál kvůli nám přeráží sud s nefiltrovanou 13° s medem a zázvorem. Následuje prohlídka pivovárku, který nás překvapuje svým ojedinělým provedením, kde se zájmem okukujeme originální vychytávky. Bohužel poslední spoj do Vítkovic odjíždí už ve 21:15, takže se musíme překonat a vyrazit na autobus. Ale co s načatým večerem? Někam na Ostravar? Tento problém se naštěstí vyřeší sám ihned po příchodu na zastávku. Zde nacházíme osamocenou rockerku Lenku, která evidentně řeší stejný problém, připojuje se k nám a odborně nás provází po ostravských lokálech. Příjemné zpestření Expedice.

Třetí den si pro nás přichystal slunečné ráno a my se můžeme prvním autobusem vydat do Dolního Sklenova. Tady to už dobře známe a rádi se s Víťou Lančou pozdravíme. „Á čau jihlaváci,“ zdraví nás Víťa, „dáte si kafe?“ Ranní káva přijde vhod, takže všichni přitakáváme. Po chvíli jsme však trochu zaskočeni zjištěním, že kafe tady znamená polotmavou 14°. Takže snídáme tento lahodný mok. Poté si pro změnu dáváme světlou 12°a na závěr se vracíme zase ke „kafi“. „Víťo“, ptám se, „byla by možná malá prohlídka pivovárku ? Někteří kluci tady ještě nebyli “. „Je to ten bílej“, podává mi Víťa svazek klíčů. Netradiční a perfektní exkurze, kterou málokdy zažijete.

K polednímu máme plánovaný přesun do Kozlovic. Pochodové cvičení přes kopec (bez dýchacích přístrojů) nás vysiluje, takže se šíleně těšíme na první pivo. Začínáme, jako vždy, nejslabším – světlou 12°. Slušný, osvěžující nápoj. V okouzlujícím prostředí koliby trávíme pár hodin a ochutnáváme vše, co podnik nabízí. Na závěr nás však čeká zklamání, Jarda domlouvá se sládkem prohlídku pivovaru, ale ten po shlédnutí naší výpravy vycouvává z exkurze s výmluvou, že má moc práce a odchází do zákulisí. No, ve srovnání se Sklenovem celkem nepříjemný zážitek, který se po půlhodině násobí poohledem na partičku obstarožních dam, které milý sládek doprovází na prohlídku. Zkrátka atrakce pro turisty, která s pivem a s pivní turistikou asi moc společného nemá. Disneyland pro jinou cílovou skupinu.

Kozlovice

Jdeme dál. Naštěstí za chvíli odjíždí autobus do Rožnova. Příjezd přesně dle harmonogramu v 18:15, ubytování na internátě, sprcha a vzhůru do pivovaru. Je to odsud kousek přes řeku. A pak za mostem doprava. A už se blížíme k bráně a hledáme pivovarskou hospodu. Na lavici sedící štamgast vysvětluje, že v neděli je jen do 18:00. Cože? Snad tady nejsme nadarmo? Naštěstí mají ještě otevřeno pivní lázně s kavárnou, kde můžeme ochutnat vše, co pivovar aktuálně nabízí. Jsme zachráněni – na začátek 11°Radhošť, poté polotmavá 13° Rothschild a ochutnávku uzavírá tmavá 12° Čert. Snažíme se nevnímat silnou vůni levandule, kterou je kavárna prosycena, ale přesto děkujeme za každou slzu piva, která nám protéká hrdlem. Pohodový nedělní večer. Na zítřek nám zbývají jenom Malenovice. To nejlepší nakonec.

Malenovice

Blížíme se k pivovaru v podhradí, z jehož dveří nás už vyhlíží sládek Martin Velísek. S ním už se dobře známe ze Sazovic a také z jeho návštěvy jihlavského pivovaru. Hned po vstupu do klenutých prostor jsme nadšeni. Rozdíl mezi Sazovicemi a Malenovicemi je patrný na první pohled. Naprosto jiná dimenze. Prohlížíme pivovárek a ochutnáváme naprosto skvělou 11°. Dokonalý závěr Expedice.

Ovšem za chvíli se ukazuje, že může být ještě dokonalejší. Martin vyndavá z archivu vzorky od spřízněných domovarníků a nabízí nám je k ochutnání. Morisovi září očička jak u vánočního stromečku. Tolik nových zápisů do degustovníčku. Ještě by to chtělo ochutnat místní desítku. Martin akčně zajišťuje otevření hospůdky, která má 10° na čepu. Super. Lepší ukončení výpravy si snad ani nelze představit. A teď domů, máme před sebou ještě pár hodin ve vlaku, takže máme dost času k důkladnému vyhodnocení Expedice. Jednoznačně plný počet bodů. Takže zase za rok. Kam to asi bude?