S mokrým zadkem pod Brdy, do Březnice až na podruhé

Ještě plni optimismu začínáme ve Zdicích na nádraží. Točený kelímkový Staropramen si rádi odpustíme a zamíříme k Hořovicím. Stále je poměrně hezky, takže se můžeme kochat hezkou krajinou. Toho dne už naposledy... Na km 8,0 se v obci Praskolesy v konzumu za návsí občerstvujeme lahvovým pivem. Sortiment chlazených lahváčů, ač poměrně široký, ničím nepřekvapuje. Podnik nabízí dokonce i hotová jídla.

Sotva jsem pochválil počasí, objevil se černý mrak. Po zmateném průjezdu Hořovicemi, spojeném s lehkým blouděním, z mraku (mezitím obsadil celou oblohu) začíná mírně pršet. Naštěstí jsme právě narazili na zajímavý stánek s nápoji (km 17). Jednalo se o firmu ZEKI, jejíž nabídka lahvových piv je poměrně impozantní. Překvapila mě zejména přítomnost Pernštejna (pouze výčepní a plotmavý). Dále tu můžete, kromě všeobecně rozšířených značek, pořídit i Eggenberg, Bernard a Herold. Škoda jen, že jejich sortiment zdaleka není kompletní. I když, těžko říct, jestli by to tady někdo kupoval. Protože stále nepřestává pršet, na chvíli se zdržíme. Pivo sice není vychlazené, ale víc jak 15 stupňů taky nemá. Tmavý 13% Herold je opravdová lahůdka.

Další cesta už ovšem zdaleka taková lahůdka nebyla. Po pár kilometrech řádně promokneme, rozhodujeme se ale pokračovat v cestě. Jednak už je to stejně jedno, protože mokřejší už být nemůžeme, jednak doufáme ve změnu počasí. Dlužno dodat, že marně. Počasí mi tak, letos už poněkolikáté, důrazně připomnělo nesporné výhody spojené s instalací blatníků.

Přijíždíme do Zaječova (km 25). Zde je hospoda se Staropramenem. Dilema, zda se na chvíli zastavit a ohřát, nebo pokračovat dál, za nás vyřeší nápis, zakazující stavění kol v chodbě. V obci Těně (km 30) pak míjíme po levé straně „Podbrdskou hodspodu“ s obligátním Gambrinusem.

Hladoví a toužící po troše tepla dojíždíme do Strašic (km 36). Restaurace s teplými jídly po celý den, nacházející se naproti kasárnám, otevírá ale až ve 14. Vracíme se proto k restauraci „Casino“. Obsluha se zde tváří poněkud mrzutě, na čepu je nevalný Gambrinus a o dost lepší Prazdroj. Je nám to ale jedno, protože tu mají alespoň čaj a teplo (když už ne jídlo). Zde mi taky definitivně dochází, že bych se měl vzdát nadějí na setkání se s nějakým sporadickým výbojem menšího pivovaru. Oblasti jednoznačně dominují piva z Plzně.

Výlet končíme v Mirošově (km 46), kde dobu do odjezdu vlaku přečkáváme v restauraci „U zámku“. Asi nemá smysl podotýkat, že zde točí Gambrinus. Výběr jídel je spíše chudší, ale to, co jsme zkusili, nebylo vůbec špatné.

Poslední hospodu navštěvujeme při přestupu v Nezvěsticích. Dáváme si konzumní Gambrinus a do vlaku ještě bereme lahvový Prazdroj.

Ačkoliv jsme nic moc neviděli, neochutnali a navíc jsme zmokli a prochladli, nebyl to vůbec špatný výlet. Když je dobrá společnost, dá se na ostatní nesnáze dobře zapomenout. A zítra - zítra jsem odhodlán se do té Březnice dostat!

Trasa: Zdice – Stašov – Praskolesy – Hořovice – Komárov (CS 3) – Zaječov – Strašice - Mirošov

Do Březnice
Cestu začínám na nádraží v Protivíně. V nádražce točí 11% a 14% protivínské pivo. Tak snad někdy příště, určitě aspoň na čtrnáctku.

Obligátní bloudění, dnes ohodnocené devítikilometrovým bonusem, si odbývám hned na začátku. Vracím se opět skoro k nádraží a nuluji tachometr. Na km 3,9 jsem na návsi vesnice jménem Skály narazil na docela příjemný hostinec. Za 11 Kč zde dostanete dobrou desítku Platana. Otevřeno je od 17, o víkendu už od 10 hodin.Před hostincem je venkovní posezení, kde nechybí stojan na kolo (chválím!).V útulném výčepu mají miniaturní kolekci pivních lahví s patentním uzávěrem, převážně německé provenience. Mne nejvíc zaujala poněkud již splasklá nafukovací reklamní lahev s logem lounského ležáku. Milá připomínka rodných severních Čech...

Na km 6,9 po levé straně míjím v malebné Heřmani krabicoidní hostinec s Platanem. Přes Ražice (kolem restaurace „U soudku“ s G a Prazdrojem) pokračuji podél trati a doprava do Kestřan.

V Kestřanech je hned za mostem restaurace „Nektarka“, dokonce i s venkovní teráskou. Sice vůbec nemám žízeň, ale nabídce strakonického piva jen těžko odolám. Po bližším ohledání ale na zahrádce objevuji ceduli s nápisem „zákaz odkládání kol na terasu“, pro jistotu ve dvou exemplářích. Stojan na kola nikde nevidím. „Nebojte se“, říkám si, „tenhle cyklista vás určitě obtěžovat nebude. Jenom se podíval a zase jede dál.“ Dál, do obce jménem Dobev, kde je na křižovatce restaurace s Platanem. Posazená hned vedle hřbitova, snad proto má okno obložené morbidně černými dlaždičkami. V Dobvi potkávám dokonce i prodejnu strakonického piva, bohužel již zrušenou.

Projíždím několik zapadlých a skutečně hezkých vesniček. Na km 26,9 se v Oseku nejprve nechám odradit logem Géčka na hospodě, poté nalákat logem Nektaru vyvěšeným na druhém rohu, abych uvnitř zklamaně zjistil, že přece jen točí pouze Gambrinus.

Ke strakonickému pivu se dostávám až v Radomyšli (km 29,5). V centru obce je restaurace „Na křenovce“, kde točí 11% a 12% strakonické. Jedenáctka mne nijak neoslnila, zato dvanáctka byla výborná. Jídlo bohužel veškeré žádné. A hlad mám čím dál větší. Cestou se znovu přesvědčuji, že oblíbené lidové rčení „hlad je převlečená žízeň“ je přinejmenším silně zavádějící. Jen na pivo se jezdit opravdu nedá.

K jídlu jsem se dostal až v Sedlicích (km 37,5). Nejprve zkouším na začátku po levé straně restauraci s nápaditým názvem „Na rychtě“. Je neděle odpoledne a tak výčep působí poněkud ospalým dojmem. Jídlo žádné nemají, tak alespoň ochutnám strakonickou desítku. Je tu dobrá. O 50 metrů dál po pravé straně je restaurace „Na velké hospodě“. Točí dvanáctku Prazdroj a dobrou desítku Nektar. Z druhé strany je větší zahrádka, dokonce i s dětským koutkem s houpačkami, skluzavkou a pískovištěm. Za hezkého počasí tu může být pěkné posezení. V jídelním lístku je slušný výběr hotovek za 50- 65 Kč. Obsluha dnes není zrovna extrémně rychlá, jedna zákaznice to vystihla slovy: „Vevnitř je jenom jeden číšník a čumí na Formuli 1.“ Věřím ale, že to dnes byla výjimka a rád se sem ještě někdy vrátím.

Přes Neradov s lákavě vypadající hospodou „U dardy“ (km 45,5; Nektar, otevřeno od 17) šlapu dál. Do Uzenic (viz. foto dole) s pěknou hospodou (km 52,8 ; Nektar, otevírací doba vyvěšena na 14 dní dopředu pro každý den zvlášť), dále přes Uzeničky a Drahenice. V Drahenicích (km 59,2) je hostinec „U Birhanzlů“. Točí zde Budvar a tak se nezdržuji. Ještě si udělám malou zajížďku do Počápel, kde ale bohužel hospodu nemají. Takže na březnické jsem cestou opět nikde nenarazil... Ale to už jsem skoro v Březnici.

V Březnici (km 66) jsem asi už počtvrté, ale poprvé v životě se mi zde podařilo sehnat točeného Herolda! A sice v Blatenské ulici (leží na cyklostezce směrem od Drahenic) v restauraci „U Hošků“. Na dvorku je zahrádka bez obsluhy. Zajdu do výčepu a požádám o pivo. Paní hospodská mi se samozřejmostí nabízí Gambrinus, já ho se stejnou samozřejmostí odmítám. Dostanu desítku Herolda (11 Kč). Je opravdu vynikající. Až půjdete někdy kolem, určitě ho přijďte ochutnat. Na čepu je ještě jedenáctka „Kameňák“ (14 Kč). Nejsem žádný fanoušek Zdeňka Trošky, přesto ochutnám. Když si nesu svého Kameňáka ven, ještě zaslechnu hospodskou, jak poznamenala něco o tom, že ho ještě moc nevytočila. Okamžitě mě napadne podívat se na pivo proti světlu. To, co uvidím, mě vůbec nepotěší, ale ani nepřekvapí. Ano, pivo se nám trochu kalí...

Posledních pár postřehů z Březnice – téměř kompletní sortiment lahvového Herolda dostanete i v neděli pozdě odpoledne ve SPARu na náměstí. Při zběžném průjezdu kolem centra jsem žádný výčep březnického piva (kromě jednoho bufetu) neviděl. Před nádražím je na hospodě stále logo Staropramene, na nádraží stále točí Budvar. A tak volám k branám březnického pivovaru, dnes zcela výjimečně v souznění se Svědky Jehovovými: Probuďte se!!!

Trasa: Protivín (CS 1177) – Skály – Heřmaň (CS 1147) – Ražice (CS 1143 a 1145) – Kestřany (CS 1151) – Dobev (CS 1067) – Osek – Radomyšl (CS 1062 až do Březnice) – Počáply – Březnice