Vratislav fotbalová i pivní

Zápasy základní skupiny odehraje český národní tým ve Wroclawi. Nebo ve Vratislavi? Ruku losujícího tentokrát jako kdyby vedl duch dějin, neboť slezská metropole a čtvrté největší město Polska má s Čechami věru silné historické vazby. Někteří ostatně soudí, že už své jméno získalo po českém knížeti Vratislavovi I., který ji podle jedné z legend založil. Je ale nutno dodat, že Vratislav vystřídala ve své bohaté historii mnoho jmen; historikové jich napočítali přes padesát a ilustrují na tomto čísle pestrý osud města, které v průběhu staletí měnilo svou příslušnost k řadě státních útvarů na měnící se mapě Evropy. Úctyhodné místo v jeho dějinách patří období, kdy bylo součástí zemí Koruny České a to nikoliv součástí nevýznamnou; traduje se, že Otec vlasti Karel IV. si ho oblíbil skoro stejnou měrou jako Prahu. Později ve Wroclawi převládly další vlivy a město spojilo své osudy postupně s Polským královstvím, Rakouským a Pruským císařstvím, Německem a nakonec po 2. světové válce znovu a definitivně s Polskem. Vztahy s českými zeměmi byly přesto nadále bohaté a plodné. Zdejší rodák Jan Jessenius, lékař a politik, významná postava českého stavovského povstání, dovedl svou životní pouť roku 1621 až na popraviště na Staroměstském náměstí. O několik století později naopak věhlas zdejší univerzity pomáhal zvýšit přední český vědec a národní buditel Jan Evangelista Purkyně, abychom jmenovali alespoň jednu tragickou a jednu zářnou historickou postavu. Důkazem prastarých vazeb, jejich ozvuky zní i dnes, je ostatně městský znak Vratislavi, v němž dvouocasý český lev coby památka na doby vzájemného svazku přetrval až do současnosti.

Schultheiss Brauerei

Tradice vaření piva tu byla položena už v ranném středověku a zdejším sládkům se zřejmě jejich dílo dařilo, neboť vratislavské pivo bylo záhy vyváženo daleko za hranice města. Ve 13. století ovšem exportní tendence narazily na podobně ambiciózní plány saských pivovarníků a celý spor vyvrcholil ozbrojeným konfliktem, označovaným jako „pivní válka“. Tuto bouřlivou minulost nechalo město daleko za sebou, nicméně pivovarům se tu dařilo nadále, zvláště díky působení německých podnikatelů, kteří především stáli za vznikem tří velkých průmyslových pivovarů na sklonku 19. století (Brauerei Haase, Pfeifterhof a Burgerliches Brauhaus). Leč všeho do času; v turbulentních událostech 20. století Vratislav své průmyslové pivovary postupně ztrácela, až nakonec přišla i o ten poslední. Po dlouhé roky byla synonymem vratislavského pivovarnictví značka Piast, hrdě se hlásící k slavné polské panovnické dynastii Piastovců. Pivovar jako by odrážel svou historií v malém četné dějinné proměny celého města: byl založen roku 1872 německým pivovarníkem Carlem Schulzem, v roce 1910 se stal filiálkou známého berlínského koncernu Schultheiss Brauerei. Po 2. světové válce, kdy se bývalé německé město – pevnost Breslau opět coby Wroclaw vrátilo Polsku, byť téměř celé v troskách, udrželi výrobu po nuceném odchodu německých pracovníků polští pivovarští z Lwowa, který se naopak v té době stal součástí Ukrajiny. Následovala desetiletí socialistického hospodářství a poté skok do bezuzdného tržního kapitalismu. S počátkem nového tisíciletí a novým majitelem, nadnárodním pivovarským gigantem Carlsberg, bylo bohužel rozhodnuto o ukončení provozu a brány krásného pivovaru v neogotickém slohu s emblematickou cihlovou věží se po více než 130 letech v roce 2004 zavřely. Vratislavané dodnes neradi slyší, že jejich oblíbené pivo Piast se už téměř dekádu vaří jinde, zatímco architektonicky cenné budovy po nepodařených realitních spekulacích s loftovými byty smutně chátrají a podléhají demolicím.

Budou zde lofty?

Skutečným centrem a srdcem města Vratislavi je od 13. století až dodnes jeho hlavní náměstí, Rynek. Jeho nepřehlédnutelnou dominantou pak je mohutná budova radnice. Stavba vnikala postupně v průběhu několika staletí tak, jak se vyvíjela solventnost i vkus městské rady a díky tomu je spíše než jednolitým architektonických skvostem impozantní a eklektickou směsí mnoha stavebních prvků a slohů. Když se budete procházet dokola, nenajdete ani dva stejné pohledy, namísto toho před vámi budou defilovat rozličné věže a vížky, sloupoví, arkády a kupole a nakonec dokonce orloj! Vydejte se k jejímu jižnímu průčelí a pod malým podloubím nemůžete minout vchod do restauračního pivovaru Minibrowar Spiz. Ať už se rozhodnete zůstat na venkovní zahrádce a sledovat ruch největšího vratislavského náměstí, nebo sestoupíte do historického radničního sklepení, kde šenkovali pivo už v roce 1899, mějte na paměti, že i tohle je vlastně kus polské pivovarské historie, byť relativně nedávné – zdejší restaurační pivovárek byl totiž v roce 1992 úplně prvním podnikem tohoto druhu v celém Polsku. Je to historie krátká nebo dlouhá? Jedni říkají, že je bylo včera, co se tu poprvé roztočily pípy s vlastním pivem, jiní mají pocit, jako kdyby Spiz fungoval odjakživa. Pohled na účesy a módu návštěvníků na dobových pohlednicích z 90. let skutečně vyloudí úsměv na tváři, kvalita piva se ale za těch dvacet let stále drží na vysoké úrovni. I proto jsou spletité sály Spize rovným dílem naplněny jak turisty, tak místními a kdo si chce najít večer volné místečko, má podobně těžký úkol jako personál, který se s rukama plnýma sklenic proplétá hlučným davem. Spiz je místo, kde stojí za to být a zdejší piva stojí za ochutnání, díky tomu se také vyhnulo ustrnutí do podoby neživotné turistické atrakce. Vaří tu celkem šest různých piv: světlé (Jasne), tmavé (Ciemne), pšeničné (Pszeniczne), medové (Miodowe), karamelové (Karmelowe) a silnou patnáctku (Mocne). Před dvěma lety experimentovali i s čokoládovým (Czekoladowe), a i když to bylo možná až příliš odvážné, chutnalo mi i to. Paradoxně právě u něj jsem si nejvíc vychutnal zdejší pochoutku, „ciemny chleb ze smalcem“ čili krajíček černého chleba se škvarkovým sádlem, servírovaný pro Polsko zcela netypicky zdarma.

Minibrowar Spiz

Dlouhé roky neměl pivovárek Spiz široko daleko konkurenci, pak se ale objevila doslova za rohem. Stačí vratislavskou radnici obejít a na její opačné straně, hned vedle překrásného orloje, sídlí restaurační pivovar Bierhalle. Patří do řetězce restaurací a pivovárků, jejichž první zástupce byl otevřen roku 2005 ve Varšavě a dnes už je jich po celém Polsku šest. Německý název je pro Vratislav poměrně případný, vždyť dlouhou dobu tu německý prvek dominoval. V případě Bierhalle se ovšem jedná o inspiraci poněkud vzdálenějším regionem, totiž Bavorskem. A tak se ve všech pivovárcích řetězce Bierhalle obsluha obléká do bavorských krojů a piva i jídla jsou také inspirována tímto regionem. Pokud máte chuť u tupláku okukovat, jak to vypadá, když se sličné Polky slovanských tvarů oblečou do bavoráckých šněrovaček, Bierhalle je tím pravým místem. Ve stálé nabídce je osvědčená sestava piv Pszeniczne, Pils, Ciemne, Marcowe, Kozlak a Altbier, který jako jediný svým původem z porýnského Düsseldorfu trochu vypadává z bavorské role. Zůstává ovšem trochu tajemstvím, odkud se tato vlastně berou. Zdaleka ne všech šest poboček řetězce skutečně vaří. Například ve Varšavě funguje pivovárek v nákupním centru Arkadia, ale restaurace Nowy Swiat, polohou v samém středu města pro řadu návštěvníků jistě příhodnější, pivovarem přes impozantní změť měděného potrubí rozhodně není. I v případě vratislavské pobočky se spekuluje o tom, že se pivo dováží z Katovic, ale všechny usměvavé servírky mi to plamenně vymlouvaly, tak proč nevěřit... V průběhu roku dostávají v Bierhalle prostor i sezónní speciály, především bocky (pšeničný, májový a dvojitý).

Bierhalle

Ať už se ve Vratislavi rozhodnete pro kterýkoliv z obou zdejších pivovárků nebo si „vychutnáte“ druhdy místní Piast z plastového kelímku, pojďme si všichni přát, aby se české reprezentaci stalo město příjemným dočasným domovem, ze kterého zamíří po odehrání základní skupiny do některého z dalších pořadatelských měst, a nejlépe až do Kyjeva na finále!