Krátká exkurze výstavou Prazdroj české kultury

1. František Tichý, Zátiší s pivem, olej na plátně, 38x45,5 cm
Zátiší s pivem od Františka Tichého je zapůjčeno ze sbírek Galerie Hlavního města Prahy a patří k netypickým dílům F. Tichého. Téma rozměrově malého obrazu – nakrájený chléb, slanina a velká sklenice piva, je pojednáno věcně bez estetické zkratky. Rukopis je uvolněný, ale přesný; je vidět, že se jedná o věci, které byly Františku Tichému blízké z jeho každodenního života. Je jasné, že sklenice piva s chlebem a slaninou bývala častou stravou umělce při práci v ateliéru. Čistá barevnost žlutavě okrových tónů potvrzuje všednost věci, ale zároveň jim dává zemité umocnění. Autor se svým pojetím přibližuje k raným zátiším holandského malíře poimpressionistického období Vincenta Van Gogha.

2. Karel Nepraš, Zeď nářků
Zeď nářků z r. 1990 je symbolickým přenesením celého pojmu hospody jako místa, kde vlastní řád věci umožňuje uvolnit všechna stavidla výmluvnosti a otevřít stavidla nářkům na svět tam venku mimo hospodu, uvolnit zábrany a povědět i věci, které jinak zůstávají osobními. Jedná se vlastně o záchodový žlab mužské toalety v té nejnižší cenové skupině. Místo, kde většinově mužská část hospodského osazenstva ulevuje nejen svým potřebám fyzickým, ale v největší možné zkratce ulevuje svým trablům i verbálně. Černě asfaltová barva stěny a žlabu s obnaženou zadní konstrukcí stavebních trubek tak nabývá zcela neobvyklých monumentálních rozměrů, a to nejen fyzicky, ale i významově.

3. Jiří Kolář, Přepravka na pivo
Nedávno zesnulý výtvarný umělec a básník Jiří Kolář žil po dlouhá léta na Kladně a za svého života vystřídal desítky zaměstnání. Napsal to sám v knize Prometheova játra v úvodu „Čím jsem byl”. Přepravka na pivo patří k jeho zkušenostem z dělnického prostředí a ve své lapidárnosti nám vypráví příběh o důležitém faktoru v každodenní námaze fyzicky pracujících lidí – žízni. Pivo bylo ještě v šedesátých letech nápojem, který byl roznášen v horkých prostorách kladenských vysokých pecí a válcoven, aby uhasilo žízeň potících se a unavených dělníků. V tom, jak Jiří Kolář polepil přepravku ústřižky textů z knih a reprodukcí obrazu, nám také podává zprávu o své cestě za uměním.

4. Vladimír Merta, Kresba pivem
Rozměrná „živá” instalace Vladimíra Merty, kde z pivních sudů při točení pivo protéká dlouhými spirálami průhledných trubek a svým tlakem vytváří v prostoru pohyblivou kresbu, se stává znamenitým uměleckým počinem. Vladimír Merta se jím obrací k té tradici českého umění, které nikdy nezapřelo fenoménní význam piva jako nápoje a zdroje inspirace pro generace českých umělců. Pivo se zde stává samo tvůrcem a odhaluje nám své estetické kvality, které bývají často nepovšimnuty a nebo dokonce popírány.

5. Hana Hamplová, fotografie Bohumila Hrabala
Hana Hamplová patří se svým mužem, grafikem Josefem Hamplem, do okruhu Křížovnické školy a také k dlouholetým přátelům spisovatele Buhumila Hrabala. Scházeli se na různých místech, ale snad nejčastěji v pražských hospodách U Tygra, U Bonaparta, U Křížovníku i jinde. Za těchto přátelských sezení Hana Hamplová nafotografovala neuvěřitelné množství snímků, které se staly uměleckým dokumentem společenského života Bohumila Hrabala. Dokumentem jeho povahy a potřeby společnosti přátel. Hana Hamplová na výstavu Prazdroj české kultury zapůjčila skvělý soubor fotografií z období od šedesátých let, na kterých zastihneme Hrabala v dobrém rozmaru v kruhu přátel a vždy se sklenicí piva tak, jak to patřilo k jeho každodennímu zvyku.

Petr Řehoř,
kurátor výstavy, výtvarník a neúnavný propagátor české kultury v zahraničí