Salzburské pivovary a pivovárky

.Salzburg mám za jedno z nejkrásnějších měst střední Evropy. Úchvatná dispozice údolí řeky Salzach, okolních kopců a siluety štítů Alp na obzoru otevírá nádherný prostor, který během staletí osídlilo a zformovalo především vrcholné baroko. Prastará hradní pevnost shlíží z kopce Festungberg na salzburský Dóm, univerzitu a spleť uliček starého města, nad kterým se na protějším břehu řeky tyčí daleko mohutnější vrch Kapuzinerberg, porostlý hustým lesem, díky kterému je ve městě všude na dohled spousta zeleně. Nazelenalá je i voda Salzachu, která přitéká z alpských ledovců. Městu po staletí vládl zdejší arcibiskup a také obchod se solí, kvůli které se dokonce strhla tzv. solná válka a město získalo své jméno, které má ekvivalent i v češtině – Solnohrad. Světový věhlas mu pak přinesl jeho neslavnější syn, zázračné dítě a později enfant terrible šlechtických dvorů, geniální skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Byť jak známo zemřel v bídě, dnes se k jeho odkazu jeho rodné město hrdě hlásí a propůjčilo jeho jméno všemu možnému, od úctyhodného hudebního festivalu až po známé cukrovinky, známé pod lehce košilatým názvem Mozartovy koule. Vždycky mi vrtalo hlavou, proč se k mozartovské tradici nepřihlásilo také některé ze salzburských piv. Protože dobrého piva se ve městě nad Salzachem vaří dost. Posuďte sami.

Landgasthaus Allenberger

Pokud Salzburgem jen projíždíte na cestě do některého z horských středisek rakouských Alp, nechcete dělat příliš dlouhou zastávku, jste ochotni oželet krásy solnohradského hlavního města, a přesto byste rádi ochutnali pivo z malého pivovárku, doporučuji sjet z dálnice A1 na exitu 293 a vydat se do Siezenheimu. Malá víska na okraji velkého města je ostatně snadno dosažitelná i městským autobusem salzburského dopravního podniku. Jen co projedete okolo moderního stadionu fotbalového velkoklubu, který své jméno, barvy, historii, čest a duši prodal nadnárodnímu výrobci mondénních energetických drinků a vysloužil si tím všeobecné opovržení, vpletete se do malých uliček vísky Siezenheim a zakrátko už vás uvítá nepřehlédnutelná třípatrová budova se sedlovou střechou, vyřezávanými balkony a v létě i klasickými vodopády rudých muškátů, Landgasthaus Allenberger (Doktorstrasse 49). Mohutný hostinec a penzion byl vystavěn roku 1724 předním salzburským architektem Wolfgangem Hagenauerem a veden jeho bratrem Mathias, jinak též šéfkuchařem u dvora salzburského arcibiskupa. Na začátku 19. století pak přešel do rukou rodiny Allenbergerů, která ho provozuje dodnes. Pokud už venku nesměle vykukuje jaro, posaďte se na zahrádku před hostincem, kde můžete nechat své ratolesti dovádět na malém dětském hřišti, pokud ale venku ještě vládne třeskutá zima, pohovte si spíš v útulném rustikálním interiéru, zdobeném původními starožitnými detaily. Kde jinde tradici pracně vyrábějí za pomoci nejrůznějších rekvizit, tady na vás sama přímo dýchá ze starých mohutných zdí a dřevěných lavic. Místní dvě piva, Allenberger Weizen a Allenberger Helles Märzen, patří k lepšímu průměru minipivovarské produkce, který neurazí, ani v hlavě příliš neutkví, ale díky autentickému prostředí se návštěva Siezenheimu může i tak stát velmi příjemným zážitkem. Za těmi skutečně nevšedními je ale nutné vydat se přímo do Salzburgu.

Stiegl

Hlavním a bezesporu největším protagonistou salzburského pivovarnictví je Stiegl (Kendlerstrasse 1), založený už roku 1492 a dnes s výstavem okolo 75 000 hl největší nezávislý rakouský pivovar. S jeho tradičním červenobílým logem se schůdky je možné setkat se po celém městě a vlastně po celém Rakousku, přesto existuje dobrý důvod, proč navštívit přímo samotný pivovar – zdejší muzeum. Zatímco leckde pod tímto názvem nabízí jen nepravidelně dostupnou expozici nevalné úrovně a rozsahu, ve Stieglu to vzali pořádně od podlahy, zastavili se až u stropu a výsledkem je Stiegl-Brauwelt, největší pivovarské muzeum v Evropě. Zabírá celé jedno křídlo pivovaru a od sklepa až po půdu v několika patrech představuje historii vaření piva způsobem, který je svěží, přiměřeně interaktivní, zábavný a zároveň historicky přesný. Spousta dobových fotografií, dokumentů a scén s figurínami a původním vybavením je proložena atrakcemi typu nejvyšší věže z pivních lahví, ovšem pokud jste spíš serióznějšího ražení, můžete se na spoustě infopanelů poučit do detailu například o tom, jak ovlivnily výrobu piva obě světové války a spoustě dalších zajímavých kapitol z bohaté historie. V ceně 9 Euro je zahrnut kromě vstupného i malý dárek a také kupon na konzumaci piva, takže celá prohlídka je zakončena přirozeným vrcholem v podobě prostorné pivnice, kde z píp proudí veškerý sortiment pivovaru včetně momentálního speciálu, který se každý měsíc mění. S ohledem na roční období se můžete těšit na bock, märzen, vánoční medový speciál, ale třeba i stout nebo triple blond v belgickém stylu. Během naší návštěvy jsme navíc byli svědky tradičního narážení dřevěného sudu, které s velkou bravurou a elegancí zvládla dvojice půvabných dívek v solnohradských krojích. Můžu zodpovědně prohlásit, že zdejší pivovarské muzeum je jedno z nejpěknějších, které jsem zatím navštívil a velmi pěkně ladí s chuťově příjemnými pivy.

Pivovarské muzeum

Pokud holdujete spíš pivům z malých provozů, je v Salzburgu z čeho vybírat. První ze zdejších minipivovarů, Die Weisse, se nachází v malé ulici Ruppertgasse, hovící si ve stínu Kapucínské hory kousek od historického centra města. Dá se sem pohodlně dojít příjemnou procházkou za pár minut pěšky. Nejde o klasický novodobý restaurační pivovar, naopak. Podnik byl založen už roku 1901 a vloni tak oslavil 110. výročí své existence. Po dlouhé roky byl mezi rakouskými pivovary určitou kuriozitou svým bezvýhradným zaměřením pouze na pšeničná piva. Ostatně, jaký příhodnější název by si pro tuto činnost mohl zvolit? Dnes už to ale takhle striktně neplatí a proti duchu tradice si tu můžete dát i spodně kvašený Max Märzen, nicméně pšeničná piva i nadále výrazně převažují. Platí za jedna z nejlepších v celém Rakousku a skutečné vzorové ukázky svých stylů. Osobně mi navíc hodně hoví zdejší interiér, který je navzdory víc jak stoleté tradici svěže moderní. Kromě toho tu velmi dobře vaří a ceny jsou na salzburské poměry víc než příznivé. Není tedy divu, že je v lokále pořád plno.

Vlastně hned za rohem najdete další restaurační pivovárek s poněkud krkolomným názvem s´Kloane Brauhaus (Schallmooser Hauptstraße 27), údajně jeden z nejautentičtějších salzburských lokálů, hojně navštěvovaný především místními, kteří tu vychutnávají dvě zdejší piva spolu s vydatnými pokrmy výtečné domácí kuchyně. Bohužel, jeho brány se otevírají až v pět hodin odpoledne a z našeho salzburského itineráře tak k mému smutku zatím pokaždé vypadl. No ale zase je pořád na co se těšit...

Augustinerbräu Kloster Mülln

Za největší salzburskou pivní pamětihodností je nutno vypravit se zpátky přes řeku, do čtvrti Mülln, ale odměnou za příjemnou vycházku vám bude zážitek z kategorie životních. Augustinerbräu Kloster Mülln, jediný dodnes činný klášterní pivovar v Rakousku a jeho pivnice Bräustübl (Augustinergass 4) vás během chviličky přenesou do úplně jiného světa a především času. A to přesto, že pivovar po většinu roku vaří jen jediné pivo a každý návštěvník si ho musí načepovat sám. Nebo právě proto? Rozhodně, právě díky zcela netradičnímu prostředí a rituálům s pitím piva spojeným je tato největší „bierhalle“ v celé zemi jedním z nejosobitějších a nejautentičtějších míst. Pokud nepřicházíte v létě, kdy ohromná venkovní zahrádka (spíš zahrada) s neskutečnými 1500 místy pod rozložitými platany hučí jako úl a láká k posezení na čerstvém vzduchu, stačí vyběhnout několik schodů a vstoupíte do prostoru, který bere dech. Několik rozlehlých sálů s vysokou barokní klenbou a kamennou podlahou, do kterých proudí spousta světla vysokými trojkřídlými okny, nabízí posezení u prostých dlouhých dřevěných stolů. Sem tam mezi nimi projde číšník, ale je jasné, že tu masu návštěvníků nejrůznějšího věku a původu nemůže nikdy zvládnout, Ani nemusí, většina se totiž po dopití svého kameninového mázu (do skla se tu netočí) zvedne od stolu, vypláchne si „Krug“ pod proudem vody a sama si načepuje pivo z naraženého dřevěného sudu. Pokud zatouží po něčem k snědku, s půllitrem v ruce se vydá do postranní chodby, tzv. Schmankerlgang, kde v arkádách mezi sloupovím sídlí okolo deseti lahůdkářství. V nabídce jsou nejrůznější uzeniny, sýry, pečínky a saláty. Klášter, který tyto stánky neprovozuje, ale pouze pronajímá soukromníkům, čas od času některého z nich za kvalitu jeho výrobků ocení vlastní medailí kvality. Po uspokojení svých kulinárních tužeb se návštěvníci zase vrací k sudům s pivem, aby zahnali žízeň. Překrásný a navýsost přirozený koloběh! Po většinu roku přitom sudy ukrývají bezvýhradně jen Augustiner Märzen, v adventním čase je nabídka bohatší o silnější Augustiner Bockbier, narážený zpravidla už v půlce listopadu, a období od Popeleční středy do Velikonoc zpříjemní postní Augustiner Fastenbier. Není nic příjemnjěšího, než si natočit své pivo a pak z něj pomalu upíjet, toulat se po chodbách a sálech, obdivovat jejich zákoutí a malby na stropě a stěnách... Jen u zadního schodiště vás nakonec zastaví masivní železná mříž – za ní už začíná svět řádových bratří, jsme přece stále v klášteře! Salzburský Augustinerbräu je místem, které vám učaruje a plynutí času dá úplně jinou dimenzi.

Bräustübl

A pořád to ještě není všechno. Na jednom ze salzburských předměstí před několika lety otevřel první rakouský biopivovar Brauhaus Gusswerk ... Je toho zkrátka hodně, co tohle rakouské město pivním zvědavcům může nabídnut. Stačí se zastavit a poznávat.

Na zdraví!