Jak mediálně ponížit Budvar

Události posledních několika týdnu jasně ukázaly, na případě Budvaru, že o nějakém objektivním hodnocení situace ze strany velké části médií, jež se na přelomu ledna a února 2012 jevila v případě českobudějovického pivovaru jako velice dramatická, si můžeme nechat jen zdát.

Například Radiožurnál v sobotu 4.2. v průběhu dne přinesl krátkou „reportáž“ o situaci v Budvaru, při níž ze záznamu přehrál vyjádření ministra zemědělství Petra Bendla (ODS), ale neobjevil se záznam hlasu druhé strany, buď mluvčího či ředitele Budvaru, což může být považováno za vysoce neprofesionální prohřešek proti novinářské etice. Zvlášť když České Budějovice určitě nejsou vesnice u hranic a Radiožurnál má v každém krajském městě své reportéry. Upozornil jsem na tuto skutečnost mluvčího Budvaru pana Petra Samce, jež se také podivil nad tímto postupem.

Jak se později ukázalo, nebyl to jediný kolaps objektivního informování o situaci v Budvaru. I taková tiskovina, jakou je E15, nebyla schopna v těch dnech přinést úplné a korektní informace o Budvaru. Zmínila se sice o vyhraných a prohraných sporech s konkurenčním pivním impériem Anheuser-Busch,
ty první naštěstí převažují, dohromady jde o historii více než 100 sporů o ochranné známky. Uvedla sice obě čísla, nějak jim z toho ovšem vypadla střední kategorie, číslo, které by popsalo počet sporů, jež skončil nerozhodně, remízou k tehdejšímu datu (8). Důvěryhodnost tiskoviny E15 tak u mě utrpěla jisté šrámy, zřejmě nejsem sám.

Další, podstatně déle zavedený deník Právo zase uvedl dne 10.2. (pátek) na straně 15 střed stránky vlevo krátký článek, dle zkratky převzatý z agentury ČTK, který jasně nese zmatečné rysy, kdy začátek druhého odstavce je téměř shodný ze začátkem třetího odstavce, je s podivem, že něco takového vzešlo z ČTK a uniklo bedlivým očím korektorů v Právu. Žel ukázka papouškování a to neuvěřitelného.
Nedivím se lidem z Budvaru, jež jsou názoru, že valná část médií svým nezodpovědným jednáním a ne zrovna objektivním informováním vlastně poškozuje samotný Budvar a může tak přispět i ke snížení hodnoty ochranné známky, zvláště po průlomu konkurenční belgicko-americké skupiny, která nedávno získala Samson, jak již bylo v médiích šířeji informováno. Zdá se, že mnozí novináři mají radost z té stoupy, makulatury jež plodí svými podivnými výtvory, viz např. 3 ukázky výše. Jistě by se při bedlivějším hledání našlo podobných nesmyslů a nedokonalostí na naší mediální scéně více, ale i ony tři zmíněné jsou dostatečným varováním, jak liknavě a škodlivě dokáží informovat i média, jež jsme tak rádi považovali za seriozní.
Samotná hodnota značky Budvaru je stále záhadou. Odhady se značně různí, naposledy se o privatizaci Budvaru mluvilo za Topolánkovy vlády, za té Fischerovy ustoupila do pozadí, současný premiér Nečas zřejmě neriskuje volební preference ODS a tvrdí, že není zastáncem privatizace.

Jihočeské pivovary přitahují až neskutečně. Málokdo ví, že za socialismu skupina Jihočeské pivovary, jež začala být později privatizována, začalo se právě Bernardem, vlastně přesahovala hranice původního jihočeského kraje, právě umístěním Bernardu v Humpolci, tehdy ještě okres Havl. Brod, kraj hradecký, dnes již na území kraje Vysočina – pod něj nyní spadá i pelhřimovský pivovar s hitem posledních let Poutníkem, i ten se dříve nacházel na území Jihočeského kraje. I po odloupnutí jednotlivých privatizovaných pivovarů byla tato skupina tak atraktivní, že se o její ovládnutí pokoušel jak tehdejší fotbalový boss Chvalovský (také ovládal mnohé masokombináty ještě dříve, než trh s masem ovládl Babišův Agrofert), později odsouzený (doporučuji přečíst si rozhovor s ním z roku 1996 v magazínu Playboy), ale i významná bankovní skupina ČSOB, později nechvalně proslulá opakovanými úniky citlivých dat klientů v Brně v letech 2003-5-7. Naštěstí se možným uchvatitelům nezadařilo a tak vznikla velice zajímavá situace, co se týče velice rozmanité skladby vlastníků a především pestré produkce nejrůznějších piv včetně speciálů právě na území jižních Čech. Tato se v podstatě vyhnula třem našim největším pivovarským skupinám a je tak jedinečná a zajímavá, že mě inspirovala i k projektu „Jihočeské pivní stezky“, o němž si lze více přečíst na www.Cestovatel.cz (jde v podstatě o seriál s tipy na putování jihočeskou krajinou za pivovary, včetně těch zaniklých.

Když jsem před lety hovořil s nestorem českého pivovarnictví, panem Antonínem Kratochvíle, jež má mnoho společného např. se Svijany, ale i s Budvarem, sdělil mi, že měli za socialismu koncem 80. let k dispozici jakýsi složitý vzorec, podle kterého hodnota Budvaru vycházela na tehdejších „tvrdých“ asi 5 milionů Kč (americký dolar byl tehdy na černém trhu za 35-40 Kč – později koncem 90. let se dolar vyhoupl dokonce i na rekordních 42 Kč), z dnešního pohledu zní toto číslo úsměvně, každému musí být jasné, že můžeme pošilhávat i směrem k řádu miliard. Zatímco hodnota hmotného majetku, nemovitostí, strojů, surovin, vybavení kanceláří, služebních aut, skladů, vratných obalů atd. se dá nějak vyčíslit, určitým rébusem jsou pak zkušení zaměstnanci, know-how a technologie, ovšem co se týče hodnoty celého souboru ochranných známek, o něž Budvar svádí statečně již dvě dekády lítý boj především na evropském trhu, by to byly hodně složité počty.

Je jasné, že onu nedozírnou hodnotu relativně nedávný „projekt Pardál“ nijak významně nenavýšil, stejně tak zajímavý přístup ke spolupráci s kulturními zařízeními, kde se prodávají piva z Budvaru (např. v Praze u stanice metra Vltavská galerie-divadlo-tiskárna a knihkupectví Divus-Prager Kabaret, v budově bývalých dopravních podniků), ale díky za tato pivní zpestření. Není bez zajímavosti, že kvasinky z Budvaru používají i ve školním minipivovaru VŠCHT Praha v Dejvicích. Budvar kam se podíváš...jenom aby vydržel všechny ty „nepovolené chvaty“ a podpásové metody, k nimž se nepochopitelně přidali i mnozí tuzemští novináři, ze zavedených a renomovaných periodik.
(Zbyněk Vašíček)