Het Anker – historie s kotvou ve znaku

Své pivní cesty, obzvlášť ty zahraniční, se snažím obyčejně dopředu co nejpečlivěji naplánovat. Někdy se ale vyplatí všechny plány odložit a nechat se vést intuicí. Když jsem si uvědomil, že zhruba uprostřed železniční trati Antverpy – Brusel, na jejíž zdolání mám celé odpoledne, leží město Mechelen a v něm tradiční rodinný pivovar Het Anker, trochu impulzivně jsem se rozhodl u nádražní pokladny koupit lístek právě tam.

S Mechelenem jsem si dosud spojoval upřímně řečeno jen triumf zdejšího fotbalového klubu v tehdejším Poháru vítězů pohárů v roce 1988, který jsem tehdy jako malý kluk viděl na vlastní oči v televizi a plakát vítězů z legendárního časopisu Stadion si pak vylepil na zeď pokoje. Cesta od nádraží nepříliš vzhledným předměstím u mě zprvu budila rozpaky, ale když jsem se u překrásné městské brány Brusselpoort ponořil do uliček staré zástavby a instinktivně zamířil na hlavní náměstí, veden nepřehlédnutelnou věží katedrály sv. Rumbolda, cítil jsem, že se mi v Mechelenu bude líbit a pivovar jistě brzy najdu. A skutečně, veden mírně zmatenými pokyny vlídných místních obyvatel, nakonec jsem doputoval půvabnými uličkami na okraj středověkého centra, kde sídlí na samém kraji historické zástavby na díky dálničnímu obchvatu trochu neromantickém místě pivovar Het Anker, můj cíl.

Het Anker

Mluvit o tradici je dnes často jen pusté klišé, zprofanované až k nesnesení těmi, pro které je jen obchodnickým trikem a reklamní rekvizitou. Nicméně v případě mechelenského pivovaru je to zkrátka fakt: firma, založená roku 1872 mechelenským výrobcem ginu, aktuálně v držení páté generace rodiny Van Breendam, vaří pivo v budovách, stojících na místě klášterního pivovaru, činného prokazatelně od roku 1471! To už je pořádná porce historie, dědictví, které pokládá pevné základy a zároveň zavazuje. Přiznám se, že i když jsem dorazil v pozdním odpoledni a dvůr pivovaru byl už zavřený, notnou chvíli jsem skrz bránu okukoval vysoké sloupce pivních bas na pozadí šedivých siluet cihlových staveb, které pamatují dobu, kdy varnu obsluhovali řeholní bratři. Pak mě ale chuť a žízeň přemohly a já vstoupil do pivovarské hospody čili bier café hned vedle vjezdu do pivovaru.

Interiér

Uvnitř mě uvítal interiér, který s velikým citem kombinuje tradiční prvky s moderními. Celý prostor přízemí a prvního patra, z jehož velikých oken je nádherný výhled přímo do lůna pivovaru, působí svěže a vzdušně. Není divu, že si sem nachází cestu svorně staří i mladí, vedle pivovarských dělníků, kterým právě skončila směna, usedají elegantní byznysmeni i zamilované páry a atmosféra je uvolněná, přátelská a srdečná. Měl jsem vlastně veliké štěstí, že se mi povedlo najít si volný stůl a pustit se do průzkumu lákavého a bohatého pivního menu. Fakt, že i točené pivo je tu servírováno především ve sklenkách o nižším objemu, který by spolehlivě dopálil některé samozvané české puristy, mně naopak umožnil ochutnat a vychutnat nemalou část celkové místní produkce.

Gouden Carolus

Její těžiště tvoří piva, nesoucí jméno Gouden Carolus. Toto pojmenování, poprvé použité v roce 1960, odkazuje směsí vlámštiny a latiny na zlaté mince, ražené za vlády císaře Karla V. (1500-1558), který vyrůstal v Mechelenu a podle dobových záznamů si „více rozuměl s dcerou zrna než dcerou hroznů“, tedy holdoval víc pivu než vínu. Příhodné spojení vydrželo dodnes a postupně na toto jméno přešla většina místních piv, včetně základní čtveřice Classic, Tripel, Ambrio a Hopsinjoor. Mimo nich každý rok 24. února, v den Karlových narozenin, přichází na trh císařský speciál Cuvée van der Kaiser Blauw, exkluzivní rubínová čtyřiadvacítka, dostupná výhradně v lahvích o objemu 75 cl a 1,5 l s korkovým uzávěrem. Zaznamenala velký úspěch a před deseti lety ji doplnila jen o chloupek slabší světlá dvacítka Cuvée van der Kaiser Rood. Obě piva se výborně hodí k archivaci, modrý císař má minimální dobu trvanlivosti plných deset let a v některých belgických pivotékách je k mání postupná degustace jeho různých ročníků.

Lucifer

Přestože piva Karla V. jsou středobodem mechelenské produkce, nechal jsem se pro začátek zlákat ohnivým logem piva Lucifer, které stojí mimo tuto řadu, což má historický důvod. Původně se vařilo v pivovaru Liefmans, po jehož bankrotu v roce 2008 mu hrozil zánik, než se ho v Ankeru ujali a zachránili ho. Příběh s dobrým koncem pro dobré, silné pivo. Pivem slabým, tedy co do obsahu alkoholu, je naopak Boscoulis, pšeničné pivo s 3,5% alkoholu, obohacené ovocem. Ani v případě v lahvích dokvašeného Maneblusser není o zajímavou historku nouze. Jméno znamená doslova „hasiči měsíce“ a odkazuje na událost mlhavé noci roku 1687, kdy mechelenské zburcoval hlas (patrně opilého) spoluobčana, který usoudil, že měsícem ozářená věž katedrály hoří. Nehořela, ale celý příběh byl zvěčněn mimo jiné v tomto příjemném a populárním pivu.

Vánoční koutek

Propíjel jsem se zvolna pivním lístkem a odskočil si také na chvilku přímo z lokálu do malého obchůdku s láhvemi a spoustou suvenýrů. Neuniklo mi, že etikety zdejších piv se pyšní černožlutočerveným logem Belgian Family Brewers, spolku rodinných belgických pivovarů. Jeho heslo „Tradice, vášeň, tvořivost“ ve třech slovech shrnuje esenci poctivého pivovarnictví. Jeho členové, dnes je jich celkem šestnáct, musí kromě rodinného vlastnictví splňovat také podmínku nepřetržitého fungování po dobu posledních padesáti let. Pro pivovar Het Anker nebylo snadné jí dostát. Rodinné vlastnictví nemusí podniku přinášet jen výhody; na sklonku 90. let názorové neshody mezi Michelem Van Breendamem a jeho synovcem Charlesem spolu s nevydařeným partnerstvím s pivovarskou skupinou Riva dovedly pivovar do nejtěžšího období existence. Část výroby byla převedena mimo Mechelen, prodej klesal a i slavný pivní guru Michael Jackson, který Gouden Carolus zahrnul do své slavné knihy, musel připojit doušku, že „v posledních letech vyrábí pivo jen příležitostně“. Obtížné časy se naštěstí podařilo překonat, dnes je pivovar opět výhradně rodinným vlastnictvím, prošel rozsáhlou rekonstrukcí s navýšením kapacity a vede si skvěle, mimo jiné i proto, že 60% produkce míří na export. Současní majitelé nezapomněli ani na to, že jejich předkové před zakoupením pivovaru od mnišského řádu provozovali palírnu. A tak v nedalekém Blaasveldu instalovali skotskými řemeslníky vykované destilační nádoby a v říjnu roku 2010 byly do mechelenského pivovaru přivezeny dubové sudy se zrající single malt whisky, připravené ze sladu, který se jinak užívá při vaření piva Gouden Carolus Tripel. Zůstane v nich až do října 2013, teprve pak ji poprvé ochutnají zákazníci. Kruh rodinné historie pivovarníků, kteří začínali jako paliči, se tak uzavře. Krásné příběhy nemusí přicházet jen z minulosti, řada z nich se píše právě nyní.

Gouden Carolus Christmas

Když šero za okny hospody přešlo v černou tmu a svíčky všude kolem připomínaly naléhavěji, že vánoce už klepou na dveře, zakončil jsem ochutnávku místních piv vánočním speciálem Gouden Carolus Nöel a nečekaně se tak setkal se svým pivem roku, tím jsem si byl jistý už po prvním doušku. V chuti jde o neskutečně dokonale vyladěnou explozi anýzu, lékořice, rozinek, sušeného ovoce a dalších úžasných tónů, namíchaných do podoby jednoho z nejpovedenějších piv, jaké jsem kdy pil. Krása předvánočních cest do Belgie tkví mimo jiné v tom, kolik úžasných svátečních piv tu ochutnáte. Stinnou stránkou je, že nikdy neochutnáte všechna. Po vánočním speciálu z Mechelenu mi ale zůstal na patře tak krásný pocit, že vánoční Leffe Kerstbier, narychlo vypité na bruselském letišti před odletem večerního spoje do Prahy, mi připadalo jako vodička, sotva hodná pozornosti. V duchu jsem litoval, že jsem si nekoupil aspoň jednu láhev Carolus Christmas s sebou. Když jsem pak pár dní před Štědrým dnem na totéž skvělé pivo narazil v žižkovské pivotéce Pivní rozmanitost, měl jsem pocit, jako bych vybaloval předčasný vánoční dárek. Doufám, že i vy jste dostali nějaký takový.