Svatý Martin ochucený

Den před mými jmeninami jsme se s kolegou domluvili, že navštívíme jednu restauraci v Petřkovicích, což je městská část Ostravy v dosahu městské hromadné dopravy. Podnik luxusnějšího charakteru, chladný a nepříliš útulný, cenově v trochu vyšší kategorii. Jednou výhodou je však fakt, že otevírá již v 6.30 ráno a hlavně je v něm na čepu mimo obligátní šeď ze SAB – Miller též černá jedenáctka Pikard z minipivovaru Zámeček Zábřeh. Toto pivo je jemně ochucené puškvorcem a evokuje chuť specifického cukroví. Tento mok mám rád, ikdyž v dotyčné restauraci stál půllitr celých 32 Kč.

Bylo brzké odpoledne a tak jsme hodlali zavítat i do blízké, rovněž poměrně nové kavárny AM Café, kde bývají na čepu ochucená piva z broumovského pivovaru Opat. Nápojový lístek nabízí rotaci pivka medového, třešňového a extra chmeleného. Bohužel poslední zmíněné jsem neměl nikdy šanci okusit. I ve výše zmíněný čtvrtek bylo k dispozici pouze pivo třešňové. Malé pivo – 0,3 l za 25 Kč. Velké pivo se v podniku nepodává. Jsme přece v kavárně a ne v nějaké zaplivané pivnici! Nicméně třešňáček nám docela šmakoval. Chuť nevtíravá, jemně nakyslá a hodně osvěžující. Některé příbuzné produky (Kriek) mám rád, jiné mi moc nesedí. Kupříkladu výrobek z pivovaru ve Vrchlabí, který mi připadá nepřístojně sladký. Třešňové z Broumova mi spíše chutnalo po višních, ale jak říká klasické japonské přísloví :
„Kolik třešní, tolik višní“. V AM Café jsme byli spokojeni.

Kolega již chtěl odcestovat městskou linkou zpět do Ostravy, ale přišla nám do cesty klasická lokální pivnice U Ohřálů (kdysi U Blechy). Pivní sortiment v onom pohostinství není nikterak široký, překvapilo mne však, že vedle obligátní ostravské dvanáctky knajpa nabízela i Staropramen nefiltrovaný. V den pivních příchutí to byla pro nás jasná volba. Po relativně sofistikovaných nápojích z předchozích lokálů kvazi pšeničňák chutnal o něco fádněji, avšak naši iluzi o alternativních chutích sladovo-chmelového produktu nikterak vážně nenarušil.

Je podzim, proto bylo kolem šesté hodiny odpolední venku již docela šero. Můj kumpán se zkoumavě zahleděl na oblohu. „Dnes je úplněk,“ pronesl takřka obřadně, „v Klidu mají kvasničák.“ Hovořil o hospodě poblíž věhlasné Stodolní ulice, která takto rozšiřuje svůj sortiment a alespoň jednou za měsíční cyklus přivítá do svých prostor i pravověrné pivaře. V onen večer byla na čepu tmavá švestková dvanáctka. Pochopitelně že mladá, evidentně nepivní obsluha neznala původ onoho moku, avšak já jsem jej odhadl na oblast štrambersko – kozlovickou. Někdo může třeba prskat, avšak já se přiznám, že ze dva tři půllitry na chuť mi přijdou docela k duhu.
Se svým pivním souputníkem jsem se rozloučil asi o půl osmé večer a v blízkosti domova jsem polkl ještě dvě hanušovické jedenáctky, abych různorodé gurmánské dobrodružství náležitě neutralizoval. Podvečer sv. Martina se tento rok skutečně vydařil. Jen mi chyběl na cestě nějaký neodbytný somrák, kterého bych mohl na počest svého slavného kanonizovaného jmenovce obdarovat drobnější finanční částkou.