Svatý Václav dorazil na Zámek v Zábřehu

Počasí se skutečně vydařilo. Oproti loňskému deštivému ročníku již snad nemohlo být ani lépe. Azurová obloha bez mráčku a palčivá žízeň. Jako bych dopředu tušil úskalí pozdějších hodin, dorazil jsem na místo 27. září již ve 14.00, kdy byl oficiální začátek honosné pivní akce. Uzavřená ulice u budovy pivovaru byla na dva dny přejmenována na ulici Pivní a po jejích stranách se nalézalo množství pivních svatostánků.

A opravdu bylo z čeho vybírat. U vchodů do areálu fungovala půjčovna pivního skla (třetinka na 20 Kč zálohu, na jiné míry ani nebyla u stánků kalkulace), na ulici byly přistaveny kulturně i fontánky na jejich průběžné umývání.Jednotná cena 0,3 piva byla stanovena na 20 Kč.Slibné odpoledne jsem zahájil místním zábřežským Cream Stoutem 13°. Mok vynikající, označil bych jej za mnohem bohatšího příbuzného profláknutého Guinnessu. Jen ta pěna mohla být o něco krémovější. Dále jsem ze startu ochutnal desítku Franz. Bývalý sládek z Kozlovic Marek Pietoň vaří svá piva v pronajatých prostorách jiných pivovarů, specializuje se na piva ochucená (pomerančové, kávové), ani klasický nefiltr však není od věci. Navíc se mi velice líbilo i grafické vyhotovení log a etiket.

Čili dopít, opláchnout skleničku a přiběhnout k dalšímu stánku. Pivo z Loučné (bývalý Václav) se kvůli sporům o ochranou známku s litovelským pivovarem dnes jmenuje Kvasslav (nebo Qacclav) a i přes kostrbatý název chutná výborně. Další třetinku, tentokrát s mokem Excelent z Rýmařova jsem již popíjel u stolu společně s pivními kolegy. Bylo třeba ještě udělit bezplatné školení místnímu důchodci Sváťovi, který navyklý na Ostravar a Radegast se v množství netradičních značek jen těžce orientoval. Černohorské bylo standardní, hukvaldské medové chutnalo stále jako každé jiné hukvaldské už od doby vzniku pivovárku v Dolním Sklenově. Kolem 15.30 byl festival oficiálně zahájen příjezdem Sv. Václava a jeho družiny, která zahrnovala i místní papaláše. Někteří z nich působili na nastrojených ořích značně nejistým dojmem.

To už přitékaly do areálu davy lidí a počaly se tvořit první fronty. Nejdelší snad u stánku pivovaru Slezan z Leskovce (Skřípova), který nabízel poctivou polotmavou osmnáctku. Jen o dva stupínky slabší byl nektar z vojkovického Koníčka. Mým nejoblíbenějším pivem této akce se však stal přespolní Rampušák z Dobrušky. Toto pivo mne od roku 1992 ještě nikdy nezklamalo a tak jsem zakoupil PET láhev domů k večeři. Společný stánek měly pivovary Kozlovice a Štramberk, což opět otevřelo úvahy, zda-li se v onom případě jedná rovněž o dvě různé varny. Nechyběl ani znovuotevřený pivovárek z Rožnova s pivem světlým, polotmavým a černým. K večeru byla situace na pivišti už značně nepřehledná, fronty na pivo se míchaly mezi sebou a jedinec už zažíval záchvaty klaustrofóbie a homofóbie.Kolem 18.00 mne překvapil majitel Hobitu a vařič Qásku Jiří Čtverka když balil svůj stánek, neboť již neměl co prodávat. Za dva dny navštívilo areál v Zábřehu přes 12000 lidí a vypilo se více než 100 000 malých piv. Pořadatelé akci čestně zvládli a na příště slibují další rozšíření prostorů.

Svatý Václave nedej zahynouti nám ni budoucím!