20. Zpráva z cesty za prací
Hodnocení: 0 Hodnotících: 0 Zobrazeno: 7679x
Aneb Jak jsme vítali hosty.
Pivovar vaří podle plánu a původního předpokladu a výroba piva se ustálila na stereotypu 85 % světlého 12% piva a zbylých 15 % tvoří 13% tmavý ležák. Na další druhy není v pivovaru technologický prostor a navíc výchova místních konzumentů k pivním speciálům a k pivní kultuře obecně je v této zemi přece jen dost kostrbatá a náročná a je tudíž naším společným obrovským úspěchem, že nápoje generacemi osvědčené, tedy čaj a chlebový kvas, se mění k naší velké radosti za pivo. Ovšem všudypřítomná vodka většinou na stole nesmí chybět. Je ale docela úsměvné, když přijde číšník a zděšeně se ptá, jestlipak vím, kolik toho vypila právě odcházející skupinka hostů a jedním dechem dodá, že každý měl PĚT piv!!!! Něco pro něj dosud nevídaného, na což jen reaguji prohlášením, že až si přivyknou úplně, bude mnohem hůř. A on naprosto nevěříc odchází meditovat.
Protože s propagací piva je v Kazachstánu problém a jak už jsem se zmínil dříve, není možno propagovat ani skrytě cokoliv, co asociuje konzumaci alkoholu, využíváme na své zviditelnění i takových cestiček, jako je například státní svátek ČR, kdy pan velvyslanec České republiky v Astaně v rámci recepce pořádané k tomuto svátku nabízí hostům naše pivo s poukazem na to, že je to opravdu originální české pivo, z českých surovin a českých rukou. Díky mu za tuto pomoc.
A díky této propagaci není tudíž dnes ničím mimořádným, když do pivnice přijde se svými hosty na pracovní, či soukromý oběd, či večeři, velvyslanec nebo konzul mající zastupitelský úřad v Astaně, či přední člen politické scény a to nejen kazašské. Ani čeští hokejisté působící v Kazachstánu nepohrdnou a po vítězném turnaji přijdou na oslavu (majitel areálu Radisson SAS, kde je pivovar umístěn, je zároveň prezidentem hokejového svazu Kazachstánu a majitelem klubu BARYS Astana). Většinou druhý den ráno můj nejvyšší na takovou oslavu reaguje tím, že všechno bylo sice v pořádku, ale že takový „oktoberfest“ ještě neviděl. Ale on to pochopit nemůže – on je naprostý abstinent. I tací jsou tu mezi námi…..MUDr. Nešpor by jásal za tuto zřejmě jedinou čistou duši v širokém dalekém okolí.
Nedávno nás dokonce poctil svou návštěvou i sám prezident Kazachstánu Nazarbajev a protože nám bylo už předem sděleno, že má dobré pivo rád a má v této oblasti docela přehled, netrpělivě jsme čekali na hodnocení a já osobně si připadal, jako student čekající na výsledek své maturitní práce. Obstáli jsme beze ztráty kytičky a palec nahoru jasně znamenal, že chutná.
Abych ale chuťově nezakrněl a nezvyknul si jen na chuť toho svého piva, musím (a velmi rád to dělám) občas navštívit nejen své kamarády „místní konkurenty“, se kterými udržuji velmi dobré vztahy a ochutnat na porovnání nejen jejich piva, ale spolu s nimi pak samozřejmě i piva jiná, „průmyslová“ a to jak kazašská, tak i licenční a zahraniční.
Naposled mě zatáhli do pěkného čínského restaurantu, kde mimo výborných jídel (jen nějaké podezřelé části sépie mi ze všech těch dobrot silně nechutnaly) bylo k dispozici originální čínské pivo TSINGTAO stočené do lahví o objemu 640 ml, s obsahem alkoholu 4,7 %, tedy nějaká „jedenáct a kousek“, které bylo chuťově sice maličko prázdnější, lehké, nicméně čisté bez rušivých příchutí, tradičně s docela nízkým chmelením, ale vcelku chutné a dobře pitelné.
Naším pravidelným degustačním přístavem je ale restaurant ASTRACHAŇ, kde mimo výborné a neskutečně pestré orientální kuchyně je k dispozici několik místních točených piv, pravidelně ale EFES a DERBES. Při poslední návštěvě jsem zvolil DERBES a nutno podotknout, že jsem si na něm docela pochutnal. Pivo bylo světloučké, odhaduji, že to mohla být jedenáctka, poměrně hluboko prokvašené a tedy trochu chuťově prázdnější a málo chmelené (jak už je v těchto krajích zvykem), ale opět naprosto čisté bez cizích vůní a chutí a dobře pitelné. Pivo samo o sobě dokazovalo i to, že je čepováno na udržovaném výčepu, který je pravidelně sanitován a to potěší. Proto se do této restaurace rádi vracíme a až na období ramadánu, kdy nebylo pivo žádné, to nikdy nemělo chybu.
Moji kamarádi mi ale zatajili jednu důležitou věc a to, že v Astaně nejsou jen „naše“ minipivovary, ale jsou tady ještě tři další, o něco menší, ale nicméně funkční. Když jsem se dotázal proč to udělali a drželi mě v nevědomosti, bylo mi odpovězeno, že kdybych viděl varní postup, v solný sloup bych se obrátil jako žena Lotova. A jali se vysvětlovat, v čem spočívá jejich speciální varní postup. Z úžasu jsem nevycházel a jak jsem koupil, tak prodávám dále, upozorňuji jen, že takto je vyráběno „klasické“ světlé pivo.
Rozemletý slad se vsype do vody o teplotě 72oC a 90 – 120 minut se při této teplotě míchá. Poté se scedí, vysladí a provede krátký chmelovar s jednou dávkou chmele. Další postup by snad už měl být obdobný běžnému výrobnímu postupu i když osobně silně pochybuji o nějakém přijatelném teplotním režimu kvašení pro světlá piva. Tedy ve varně žádná kyselinotvorná teplota, žádná bílkovinoštěpná a o první cukrotvorné ani nemluvě. Ochutnat tato piva je můj úkol na nejbližší období a o výsledku této degustace budu informovat, přežiju-li bez úhony.
Hodnocení článku
Pro hodnocení se nejprve přihlašte.
Celkem 0 komentářů | Komentovat |