Na skok do Buštěhradu

Buštěhrad je kousíček od Prahy, z letiště je to jen pár minut jízdy autem. A přesto že páteční zabijácky horké počasí k napití moc nevybízelo, zvědavost, potvrzení účasti čtenářstva serveru Pivní obzor.cz a brzké ukončení služby právě na letišti rozhodly, že nesmím na prvním dni tohoto nového přírůstku mezi domácími minipivovary chybět.

Chvilka v přehřátém autě po výpadovce na Slaný, odbočka na Lidice a pak už jen odbočka na Buštěhrad a jsem na místě. Tedy na místě alespoň co se lokality týče. Ve vsi jsem nenašel ani jeden plakát, projel jí dvakrát a trochu tápal. Naštěstí jsem narazil na autobusové zastávce na známé tváře, které nechybí na žádné pivní akci. Pak to už to byla otázka jen sjetí z malého kopce a včasného odbočení a byl jsem opravdu na místě.

Okolí pivovaru

Buštěhrad celkově nepůsobí jako výstavní místo, ale okolí nového pivovaru tak trochu připomíná válečnou zónu. Polorozbořené domy, neupravené fasády, pošmourno a špína, kam se člověk podívá. Navíc na první pohled převažující místní obyvatelstvo připomínalo aktuální záběry z jednoho města ze Šluknovského výběžku.

Ačkoliv okolí pivovaru je značně opotřebované, vlastní budova pivovaru vypadá, že se jí v nedávné době někdo věnoval. Usuzuji alespoň podle fasády. K tomu světelná tabule s logem, venku dva stánky – jeden s grilovanými pochutinami, druhý s pivem. Prvnímu jsem se nevěnoval, neb jsem byl po večeři(na místo jsem dorazil po půl osmé), od druhého mě odradili popíjející pivaři s tvrzením, že na pivo rozhodně musím dovnitř, venkovní stánek na přímém slunci údajně neměl stíhat pivo chladit.

Logo pivovaru

Vnitřní prostor je rozdělen na vstupní chodbu, výčep a sál, který pojme možná tak na sto lidí na sezení(možná i více. Podle páteční nízké návštěvnosti, kdy ve vedlejším lokále se Staropramenem bylo více místních než na otvíračce, se to těžko posuzuje), horní balkon a výčep. Na první pohled dobré zázemí pro plánované diskotéky(usuzuji tedy podle akcí zmíněných na webu pivovaru), kam se vejde horda lidí, na druhou stranu vnitřní výzdoba odkazující na rytířský řád je lehce zavádějící. Neumím si dost dobře představit trsající mládež mezi červenými kříži na černém sloupoví.

Výzdoba vnitřního sálu

Hlavním důvodem, proč jsem se ale do Buštěhradu vydal, bylo místní pivo. Hlavní hybnou silou tohoto zařízení je totiž všem pravidelným čtenářům pivních serverů známý pan G.K. (děkuji Chodymu/Malakinovi za link - strana 59), který rozpoutal na malém českém pivně internetovém rybníčku velkou bouři. Nelze se proto divit, že když vešlo ve známost, že právě osoba pana G.K. stojí za novým pivovarem, strhla se bujará debata o záměrech a směřování tohoto zařízení. Debatu ještě přiživovaly doplňující informace, že dodavatelem technologie a „rozjížděcím“ poradcem pivovaru je pan Pavelec, který nejdříve provozoval svůj pivovar Patriot v Jihlavě, aby následně technologii přenesl do Želivi a který se „proslavil“ používáním sladových koncentrátů pro svá piva.

Dodavatel technologie a receptur pan Pavelec

Bylo toho hodně, na co by se člověk chtěl zeptat. Ale jak se dalo očekávat, informací se nám dostalo poskrovnu. Už při příchodu jsem se od ostatních dozvěděl, že prohlídka pivovaru/technologie není možná. Údajně z hygienických důvodů. Rezolutní „ne“ odráželo byť sebemenší nesmělý pokus o vstup do onoho tajemně tajného prostoru.

Sem smrtelník nemůže...

Během večera při točení piva do petky na domácí ochutnání se nám dostalo od pana Pavlece informace, že technologii dodala firma Nerez Cidlina a že se má jednat o vaření piva ze základních surovin. O to víc byla naše zvědavost větší a neústupnost majitelů tvrdší. Později se sice pan G.K. uvolil jednomu z nás nahlédnout do ležáckého sklepa a dokonce mu natočil i vzorek z tanku, ale to bylo pro tento večer vše. Základní otázka, jestli se tedy jedná o slad či koncentrátové pivo, nebyla (hodnověrně) zodpovězena.

K pivu samotnému se můžu těžko vyjádřit, protože na místě jsem měl jen hlt místní „jedenáctky“ a domů jsem si nechal do petek natočit po pivu 13° a 15°. Stručně se dá o těchto pivech říct, že všechna piva jsou spíše polotmavá a že všem chutnala hlavně jedenáctka. Měla sice přímočarou hořkost, byla téměř bez vůně, ale ze všech tří nabízených piv opravdu vycházela nejlíp. „Třináctka“ byla též téměř bez vůně, hořkost byla už ale až ulpívající, spíše odrazující od dalšího napití. Nejsilnější pivo se pak dá prohlásit za propadák večera. Mdlá sladká vůně, chuť piva připomínající vše jen ne ležák. Sladké těžké doznívání.

Sládek stáčí vzorky na domácí degustaci

Suma sumárum jsem rád, že jsem do Buštěhradu zajel. Sice jsem se nedozvěděl, co jsem vědět chtěl, ale vlastně jsem to ani nečekal. Došlo i na diskuzi s panem majitelem, na jeho stesky nad Beerborcem a špatným zadáváním piv a z toho plynoucí údajných zbytečných kontrol od „finančáků“. Na mojí námitku, že si to vlastně způsobil sám nedomyšlenou propagací své restaurace na pivních serverech, čímž namíchl řadu pravidelných čtenářů a zejména pak agresivními reakcemi na jejich připomínky kupodivu uznal, že to nebylo nejšťastnější řešení. Už jsem ale neměl sílu se ho ptát, jestli hodlá změnit název této pivnice ze Světa piva třeba zase na U Šůvinky (či jiného jména, za poslední dobu jich vystřídal dost), nebo jak mám udělat to, aby mi nevolali zájemci o rezervaci místa v jeho pivnici, když web se shodným názvem s mým serverem (ale jinou koncovkou) není funkční.

Od září se pivo bude i filtrovat

Třeba se jednou dozvíme celou pravdu. Do té doby pokud pojedete kolem Prahy po okruhu, nebo do Slaného do pivovaru Antoš, udělejte si malou odbočku, abyste mohli sami posoudit kvalitu(či nekvalitu) místních piv. Sám tam vyrazím znova až bude navařena a uležena 38°, která by se měla dostat na pořad dne příští týden. Sběratelé se dočkají dřív, neboť snad už v půli září by měla dorazit první zásilka. Na prodej by pak měl být sortiment běžný v ostatních pivovarech. A ač za mě je to celkově spíše rozpačitý dojem, přeji pivovaru Taschenberg, aby se mu dařilo líp(nebo bych měl spíš napsat, aby měl lepší reputaci) než pivnice Svět piva ze Žižkova, která též spadá pod pana G.K. Minipivovarnictví zažívá v Česku bouřlivý rozvoj a negativní zkušenosti těch, kteří poprvé ochutnají piva z nejmenších pivovarů, mohou uškodit celému odvětví.