19. Zpráva z cesty za prací

Slibně se rozvíjející konzumace piva po znovuotevření pivovaru v našich dvou restaurantech dostala povážlivou trhlinu. Ne, že by kvalita piva a tudíž i jeho stoupající obliba utrpěla nějaký nezhojitelný šrám, ale přišlo léto a s ním i vlna dovolených a hostů viditelně ubylo. Kdo jen trochu mohl, vyrazil k moři, především do Turecka, se kterým Kazachstán velmi čile obchoduje a má velmi dobré vzájemné vztahy a proto navštívit v rámci letního odpočinku tureckou Riviéru je pro místní obyvatelstvo relativně jednoduchá, cenově dostupná a dokonce už i bezvízová záležitost. Část mladší klientely z řad těch movitějších pak volila pobyty (ze značné části i s jazykovým kursem) v Evropě, USA a Kanadě.

Dovolená a prázdný lokál

Navíc, ne ještě úplně znalý všech místních poměrů a zvyklostí, jsem nepomyslel na další zádrhel, na který mě ale upozornil náš nejvyšší a to, že nastává období Ramadánu, stanovené letos na 11.srpen(poznámka - článek byl psán vloni). Začátek tohoto postního svátku nemá pevně dané datum, ale vyhlašuje se na základě mě neznámých pravidel, což ale v převážně muslimské zemi znamená další odliv velké části hostů a to na dobu čtyřiceti dnů. Po celé období trvání tohoto nejvýznamnějšího muslimského svátku je až na přesně definované vyjímky (malé děti, staří a nemocní lidé a těhotné ženy) věřícím zakázáno přes den cokoliv jíst a pít, kouřit, o jiných tělesných požitcích ani nemluvě a ani večer po setmění, kdy je již povolena střídmá konzumace potravin se na alkohol nesmí ani pomyslet a k pití jsou tolerovány jen nealkoholické nápoje, hlavně pak čaj.

Ramadán

Jsou to momenty, které jsou historicky dané, se kterými se kterými se prostě dělat nic nedá a tudíž ani nedělá. A nikdo nehořekuje nad tím, že „kšefty nejdou“ a naopak se hledají cesty, jak tento úbytek alespoň trochu kompenzovat a proto nepostícímse hostům je nabízeno pořádání banketů, oslav narozenin, firemních a dokonce i státních akcí a v plánu na nejbližší období je šňůra koncertů s údajně známými a populárními místními umělci a kapelami a v zásobě jsou ještě nějaké módní přehlídky a podobná lákadla, která mají za úkol přetáhnout v té obrovské konkurenci restaurací nejrůznějších kvalitativních kategorií co nejvíce návštěvníků a tudíž i tržeb.

Jednou z cest, jak vylepšit prodejní skóre, bylo i otevření dalších našich dvou restaurací ve čtvrtém a pátém patře velkolepého nově zbudovaného nákupně-zábavního střediska KHAN SHATYRY v centru města, kam bychom ihned po udělení licence na prodej alkoholu měli začít dodávat sudové pivo a očekává se mnohem větší spotřeba, než v centrální pivnici a letní restauraci dohromady. Tady totiž nestačí mít jako u nás Živnostenský list na hostinskou činnost nebo Koncesní listinu, tady je na čepování piva a potažmo nalévání alkoholu potřeba speciální registrační povolení daňového úřadu o jehož působení jsem se již letmo zmínil v předchozím dílu (a jen na okraj, s tím nešťastným človíčkem dnes už vycházím docela dobře a v klidu, nechávám jej žít a on zase nechává mě a funguje to k oboustranné spokojenosti i s jeho plombami).

Nákupně zábavní středisko Khan Shatyry

SHATYRY není stavba jen tak ledajaká a navazuje na řadu již dokončených unikátních astanských velkostaveb z dílny dvorního architekta Normana Fostera. Jedná se o průhledný stan ze speciální tkaniny o ploše přízemního podlaží rovnající se pěti fotbalovým stadionům a výšce šikmého oválného kuželového pláště 150 metrů, ve kterém na osmi prstencových podlažích lze nalézt prodejny všeho možného a nemožného okolo módy, obuvi, sportovních potřeb, kosmetiky, šperků a hodinek, kadeřnictví, nehtová studia, restaurace, cukrárny, kavárny, ale i zábavní sekce pro děti a mládež, park s minigolfem (žádné umělé stromy a tráva, vše živé) a veliký aquapark s tobogány a nejrůznějšími vodními radovánkami včetně věrné napodobeniny písečné tropické pláže s palmami a originál slanou mořskou vodou. Jednodenní vstup do tohoto světa vodních radovánek je oceněn na cca 1100,- Kč na osobu, tedy opět nic pro obyčejného smrtelníka.

Shatyry

Připadá mi to trochu jako takový truc vůči lyžařské sjezdovce v nákupním centru Mall of the Emirates, Dubai – „vy nemáte sníh, tak jste si v tom vašem hicu postavili na poušti pravou sjezdovku, my tu máme v zimě mínus čtyřicet, tak holt si kus té exotiky na té naší poušti postavíme taky“. Nic ve zlém, ale zkrátka takoví „naši furianti“, ovšem originalita nápadu a vlastního technického provedení se upřít nedá nikomu a o ochotě najít peníze a zaplatit takový megaprojekt pak nemá význam se bavit vůbec, to musím jen hluboce smeknout.

A tak abychom i my obyčejní zaměstnanci firmy pomohli naplnit plány našich chlebodárců, bylo konečně přikročeno k několikrát diskutovanému a odloženému vaření tmavého piva. Předem jsme se snažili, konečně jako vždy, se s vedením dohodnout na typu požadovaného piva a získat informace o tom, co se od tohoto druhu vlastně očekává a teprve poté byla z několika možností vybrána varianta silného těžkého a hodně tmavého piva, spodně kvašeného, se stupňovitostí původní mladiny něco málo přes 13 %. Sáhnul jsem proto do archivu starých osvědčených receptur a spočítal sypání na várku pouze z plzeňského světlého, karamelového a barvícího sladu a jako v drtivé většině mnou vařených tmavých piv bez přídavku mnichovského sladu, který já osobně používám jen zřídka a přiznám se, že tak trochu i nerad. Chmele byly použity dva druhy, na první a druhé chmelení odrůda Sládek a na poslední chmelení pak Žatecký poloraný červeňák. Výsledkem byla mladina temně hnědočerné barvy s výrazným aroma kávy podkresleným příjemnou vůní jemného chmele o stupňovitosti 13,30 %. Na zakvašení máme v lednici k dispozici několik typů vakuovaných sušených kvasnic firmy FERMENTIS, konkrétně na tento druh piva byla zvolena již několikrát úspěšně odzkoušená varianta S-23.

Autor článku a jeho tmavé pivo

Pivo v současné době začíná zrát v ležáckém tanku a k první vážné ochutnávce bude připraveno až někdy v posledním týdnu měsíce srpna. Sám jsem zvědavý, jak se tento nový druh ujme a jaká bude reakce konzumentů. Snad nás za trest podle středověkých zvyků nebudou máčet a topit v koši v chladných vodách řeky Išim, která protéká jen několik málo metrů od hotelu Radisson a tedy i našeho pivovaru. Měli bychom to opravdu jen pár kroků.