Madrid a jeho krásné pivovárky

Pivovarská tradice Madridu rozhodně neschází. Už v roce 1891 tu v tehdy rodinném pivovaru bylo poprvé uvařeno pivo značky Mahou. Malá firma se během let vzmohla a je dnes po spojení s bývalým konkurentem San Miguel největším pivovarským uskupením ve Španělsku. Starý pivovar dodnes stojí naproti stadionu Vicente Calderóna, kde své domácí zápasy kope fotbalový klub Atlético. Také další velké španělské pivovarské skupiny El Aguila a Damm, sídlí v Madridu. Je až s podivem, že tu fungují všeho všudy dva restaurační pivovary, což je na tak veliké a živé město opravdu málo. Ovšem jinde ve Španělsku to není lepší, třeba katalánský arcirival Barcelona je na tom stejně a celkový počet minipivovarů a restauračních pivovarů v celé zemi stěží přesahuje desítku. Není to snad tím, že by Španělé pivo nepili. Opak je pravdou a tradiční obrázek Španělska coby výhradně vinařské země je dávno překonaným klišé, o čemž každého přesvědčí pohled do kteréhokoliv baru nebo hospody - hlavně mladí lidé konzumují pivo s velkým nadšením. Jenže jak se zdá, v tom nadšení si moc nelámou hlavu s tím, jestli pochází z produkce malého pivovárku nebo velkovýrobny nadnárodního giganta. A tak i když spotřeba piva celkově rozhodně nestagnuje, malí a nezávislí výrobci nemají zrovna na růžích ustláno. Boom minipivovárků, který v nedávné době zachvátil druhdy výhradně vínomilnou Itálii, se ve Španělsku zatím bohužel nekoná.

Je milou hříčkou náhody, že v celém velkém Madridu oba jeho restaurační pivovary najdete kousek od sebe, pro jejich návštěvu je to ovšem věc velmi praktická. Pivovárky se nachází jeden druhému na dohled v blízkém okolí náměstí Plaza de Santa Ana, nejbližší stanicí metra je rušná Puerta del Sol, v současnosti dějiště rozsáhlých sociálních protestů. Daleko není ani k slavné galerii Prado a dalším madridským muzeím, takže ochutnávka místních piv může být vítaným osvěžením při obdivování děl starých mistrů. V ulici Calle Principe sídlí Magister Fabrica de Cervezas, všeobecně známý prostě jako Magister. Interiér tohoto podniku asi nikdy nevyhraje žádnou designérskou cenu, v podstatě ho tvoří jen dlouhý barový pult, několik stolků a nerezová varná souprava vzadu. Přesto je Magister mezi místními mladými velice populární a večerní hodiny, kdy podnikem zní hlasitá hudba, smích a desítky hlasů, jsou skvělým časem na zábavu s přáteli, rozhodně ale nejsou tím nejlepším časem k hloubavému rozjímání nad místními výbornými pivy. Pokud si je chcete vychutnat v klidu, nejlepší je dorazit v brzkém odpoledni, kdy se celý podnik jakoby protahuje a zvolna probouzí po předchozí noci. Obsluhující personál se tu vyznačuje náladou proměnlivou a nestálou; jednou jste středobodem veškeré myslitelné péče a upřímného zájmu, jindy na vás číšník sotva zavrčí. V Magisteru vaří několik piv a pokud si chcete vybrat nebo jste zvědaví, rádi vám na stůl dodají degustační setík se čtyřmi skleničkami. To ostatně dělají v mnoha restauračních pivovarech, ale v tady je to míněno skutečně jako ochutnávka před další konzumací, tudíž se za ni neplatí. V době mé návštěvy byla k dispozici trojicenefiltrovaných piv Rubia, Toscada a Doble Bock. Rubia je navzdory názvu nikoliv rubínový, ale naopak krásně zlatý pils střední hořkosti, s výrazně sladovým aspektem a dobrou pitelností, Toscada (v doslovném překladu „pražený“) zase velmi příjemný a ve Španělsku vzácný tmavý ležák. Poslední z trojice s legračně zkomoleným německým jménem je skutečně dvojitý kozlík úctyhodné síly přes 8% alkoholu, který naštěstí v chuti nijak rušivě nevyčnívá. V minulosti místní sládci experimentovali i s dalšími pivy, nedávnou novinkou je Magister Autor ve francouzském stylu biere de garde. Ať už se rozhodnete pro kterékoliv z místních piv, určitě vás k němu nemine lahůdka v podobě tapas. Mnohokrát jsem blahořečil tomuto skvělému španělskému zvyku servírovat s pivem automaticky také něco k zakousnutí. Tapas mohou nabývat nejrůznějších podob, od hrsti oříšků přes různé drobné chuťovky až k jakési zmenšené verzi našich obložených chlebíčků. Jejich tvůrci dobře vědí, že někdy je jídlo prostě jen ideálním doplňkem k pití a já tomuto přístupu tleskám. V Magisteru budete u piva mlsat poměrně velkorysé masité tapas na malých večkách, které hezky podtrhnou chuť místních piv, aniž by se objevily na závěrečném účtu.

Magister

Od jednoho madridského minipivovaru k druhému je to jen pár kroků; stačí vyjít z Magisteru, dát se doprava a po pár metrech vás ulice Calle Principe dovede na sympatické náměstíčko Plaza Santa Ana, kde se v čísle 9 nachází druhý madridský mini Naturbier. Navrhuji ale předtím ještě jednu zastávku, která je skutečně hned vedle. Bar a kavárnu Cerveceria Alemana s více než stoletou tradicí by neměl vynechat žádný z milovníků literárního díla Ernesta Hemingwaye, který byl v Madridu jako doma a tento podnik velmi rád navštěvoval. Hádám, že od doby jeho vysedávání se v interiéru prostorné kavárny mnoho nezměnilo. Prosté litinové stolky a židle, zrcadla na stěnách i černobílé fotografie slavných madridských toreadorů, dokonce i starosvětsky vyhlížející a přísně korektní holohlavý číšník, to vše upomíná na třicátá léta, krvavě zakončená občanskou válkou. Během blokády Madridu místní personál posměšně servíroval kávu pro generála Franca, ať si ji vypije, pokud si pro ni dokáže dojít… Nakonec došel a Španělsko se na dlouhá desetiletí ponořilo do pochmurné diktatury, jejíž hořké následky jsou ve společnosti pociťovány dodnes. Proto doporučuji namísto kávy objednat raději Seville Legado de Yuste, podivuhodné a překvapující pivo v belgickém stylu abbey beer, malou španělskou raritu. Na třetinkové lahvi jen opravdu bedlivý pohled odhalí, že za toto pivo vděčíme velkopivovarské firmě Cruzcampo, kterou nevlastní nikdo jiný než Heineken. Vida, jaké paradoxy dnešní globalizovaná doba přináší: nadnárodní gigant původem z Holandska vaří ve Španělsku ve stylu belgických opatských piv…

Cerveceria Alemana

Naturbier Cervezas, podnik s německo-španělským jménem a druhý madridský minipivovar, skýtá během dne velmi proměnlivý obrázek: přestože otevírá už před polednem, až do večera je většinou poloprázdný a hrstka návštěvníků se může nechat uspávat melancholickým výhledem na náměstíčko svaté Anny. S houstnoucím šerem se ale začínají trousit postupně další a další lidé, číšníci otevřou dosud zavřené podzemí se samoobslužnými pípami a okolo desáté už je celý pivovárek nacpaný k prasknutí. V příjemně útulném interiéru s kombinací klenutých cihlových prostor a dřevěného obložení hučí jako v úle. I tady je lépe pro osamělého milovníka piva vychutnat si domácí produkci ještě před tím. Obě piva, světlá Rubia i rubínově tmavá Toscada, jsou velmi příjemná a nekomplikovaná a vaří se údajně podle bavorské tradice, čemuž odpovídá vlajková výzdoba i pult s bavorskými uzeninami, které naneštěstí nejsou součástí zdejších tapas. Určitý nedostatek „madridskosti“ je také jedinou možnou námitkou, kterou lze proti Naturbier vznést. Ale je to spíš jen prvotní dojem, protože když se v pozdějších večerních hodinách lokál naplní, hudba, smích a křik desítek Španělů odsune bavorské rekvizity kamsi do kouta a i tady vládne duch fiesty. Pokud vám to není dost, nikdo netvrdí, že Naturbier je konečnou stanicí večera. A když je navíc jedním z vašich dobrých přátel rodilý Madrileño, jako je tomu k mé velké radosti i u mě, může Naturbier stát na začátku povážlivě dlouhého řetězce barů, krčem a hospůdek, jehož konec se ztrácí v nedohlednu mlhavého rána. Ovšem to nejlepší pivo celého tahu si zaručeně dáte právě tady!

Naturbier