V Jihlavě na pivu

Byli jsme s manželkou zvědaví zejména na to, zda budeme hodnotit dvanáctku Ignác stejnými superlativy, jako na letošních budějovických slavnostech piva. V Jihlavě se k nám přidal ještě provozovatel webu Pivovary.info Marek Kodeda se svou přítelkyní. Po návštěvě nepříliš úchvatného jihlavského podzemí jsme vyrazili na náměstí na místní pivo.

Podnik při zběžném ohledání zvenku působí vcelku přitažlivě a sympaticky. U vchodu zahrádka, přes velká okna je dobře vidět do restaurace. Díky tomu jsme ještě venku usoudili, že do designově zajímavé restaurace v přízemí bychom asi úplně nezapadli, takže jsme raději rovnou sešli do suterénní pivnice.

Toho dne točili světlý 12% ležák Ignác, polotmavou třináctku Zikmund, Radniční konopné a višňové, k tomu jako hostující pivko světlého 11% Kocoura. Kocourek asi zrovna neměl dobrou náladu, nebo já nebyl naladěn na něj. Konopné vonělo tak trochu jako tonik s fernetem. Vypít se to dalo, ale pro mě to nebylo nic, k čemu bych se nutně musel vracet. Jak dopadl ležák? Velmi slušně. Popravdě řečeno to nebylo nic, z čeho bych si úžasem sednul na zadek. Výrazná chmelová vůně, kterou jsem si pamatoval z budějovických slavností, se někam vytratila. Ale to neznamená, že mi Ignác nechutnal. Naopak. Slušný ležák, ke kterému se rád zas někdy vrátím. Ležák s lákavou svěží kvasničnou vůní nefiltrovaného piva, hutný, řízný, s postupně se rozvíjející příjemnou hořkostí. Jen to ohromení z chmele se tentokrát nekonalo.

Nakonec jsme se dali do řeči s místními sympatickými mladými sládky. Pamatovali jsme si je z Budějovic a oni nás kupodivu asi taky. Dobrou zprávou je, že jim nechybí chuť zkoušet něco nového. Dostali jsme totiž ochutnat připravovanou svrchně kvašenou desítku. A to bylo něco! Krásná vůně chmele, takové to pivko, ke kterému lze k pivařově potěše a spokojenosti dlouze a blaženě čichat a čichat. Prostě CHMEL. Napití pak uspokojilo očekávání. Krásně picí lehčí hořký ejl, který bych si s radostí nechal líbit častěji. Byl toho jenom lok, ale bylo to toho dne to nejlepší. Jak chutí, tak nadějí na další podobné pochoutky v budoucnosti. Při odchodu jsme ještě stihli zažertovat na téma „tradiční propadák“ a pak už jsme se vydali zjistit, jak se daří Ježkovi.

Ježka jsme v nefiltrované 11% verzi zkusili u zdroje v nabité pivovarské restauraci a byli jsme příjemně překvapeni. Oproti předloňské zkušenosti jsme zaznamenali velký skok v pitelnosti. Ježek byl tak svěží a chutný, že jsem jej prostě nepoznával. Obohaceni závěrečným příjemným zjištěním jsme už museli vyrazit na vlak, který nás po klikaté hlavní trati (částečně po původní transverzálce) tempem bulharského rychlíku večerní krajinou dovezl domů do Budějovic.