Expedice Bílá místa pivozemě 2011

V brzkých ranních hodinách posledního červnového dne se scházíme na vlakovém nádraží a vyjíždíme směr Liberec. Cesta je dlouhá, ale České dráhy dělají co se dá, takže do Liberce vjíždíme v 13:58. Po bleskurychlém ubytování nedočkavě vyrážíme do pivovárku s poetickým názvem – Krásná Studánka. S paní Vrbovou, majitelkou tohoto podniku, jsme již nějaký čas v kontaktu, pivo jsme už prezentovali na Jihlavském pivním pábení, takže nás očekává zejména prohlídka technologie a ochutnávka piva přímo v místě jeho zrodu.

V žádném případě nemůžeme být zklamáni, pivo přímo u zdroje nám chutná nesrovnatelně lépe a k tomu nás očekává novinka – tmavé pivo. Také provedení pivovárku je úžasné, tyto provozy vyrobené „na koleně“ jsou fantastické a inspirující. Držíme palce, paní Vrbová.

Navečer se přesouváme na opačný konec Liberce - do Harcova. Bohužel pro nepřízeň počasí – zavřeno. Dostáváme alespoň ochutnat pro nás novinkovou polotmavou 12°. Za svěžího deštíku se vracíme zpět do centra, kde po chvíli hledání nalézáme restauraci s přijatelnou nabídkou piv ze Svijan a Malého Rohozce, ve které můžeme ztrávit zbytek večera.

Hranice zdolána

Nový den přináší lepší počasí a výhled na zajímavou trasu. Do Varnsdorfu jedeme přes Německo, kde v Zittau by měl být restaurační pivovar Zittauer Bürgerbräu. Zakupujeme tedy jízdenky do NDR a vydáváme se do neznáma. Po vystoupení na nádraží se poměrně rychle orientujeme v čase a prostoru a vydáváme se východním směrem do přírodního parku, kde by se hledaný pivovar měl nacházet. Když dorazíme na místo, něco však nesedí. Z nápisů na budově se ztratilo slovo Brauerei. Je to tak! Pivo se tady už nevaří. Ale, když už jsme tady….

Ochutnáváme polotmavou 12° Duckstein, 12° Köstritzer Schwarzbier a na závěr další 12° Wernesgrüner Pils. A bez váhání improvizujeme – jdeme „na jedno“ do Polska, přechod je vzdálen asi kilometr. Abychom aspoň trochu „zapábili“, jak to máme rádi, přímo na hranicích zakupujeme polské pivo Zubr a neprodleně degustujeme. A jdeme dál, čeká nás Varnsdorf.

S lahůdkami z Kocoura máme ty nejlepší zkušenosti, takže se už moc těšíme ke zdroji.

Realita však předčí naše očekávání – pivovar je úžasný. Nápaditě řešený interiér restaurace, nádherně naleštěná varna, lákavě plný ležácký sklep, kde můžeme ochutnat žhavou novinku – čokoládové pivo Hopy Cat Ale, které nás mile překvapuje svou odvážnou kombinací chutí čokolády a chmele. Po zbytek večera ochutnáváme další dobroty – 10° Student, 11° Sumeček, 14° IPA Samurai, 11°s příchutí višní a také speciály z dovozu Lausitzer Porter Kirsch a Lausitzer Porter Erdbeer. Nelze nic vytknout.

Nabídka u Kocoura

Třetí den expedice bývá obvykle nejnáročnější. Letos nás čeká restaurační pivovar Na Rychtě v Ustí nad Labem a poté minipivovar Labuť v Litoměřicích. Takže…hurá do Ústí.

Na Rychtě v Ústí nad Labem

Pivovárek se nachází kousek od nádraží, nacházíme jej téměř okamžitě. Usedáme kousek od výčepu a studujeme nápojový lístek – 12° Mazel, jantarová 12° Vojtěch a 13° speciál Kaiserbier jsou doplněny tmavým Prokopem z Chýše. Blíží se čas oběda zpříjemňujeme si tedy degustaci vynikajícím jídlem. Sládka i kuchaře musíme pochválit, oba odvádějí vynikající práci. Jedeme dál. Po příjezdu do Litoměřic nás čeká komplikace v podobě chybičky v rezervaci na ubytování, ale naštěstí je ve městě nové otevřený hostel, jehož služby můžeme využít. A teď už jen to příjemné. K Labuti to není daleko, takže za chvíli sedíme u prvního piva – světlé 10°. Pokračujeme napříč celou nabídkou - 12% Žák, následuje polotmavá 12°, ochutnáváme speciál 13° a na závěr 12° Černou labuť. Pivo je slušné, ale zmlsání předchozími pivovary očekáváme asi více. Večer příjemně ubíhá, musíme se vrátit na noc do hostelu. Že jsem se jen na toho Tarantina díval…..

Nebuď Labuť

Poslední den je příslíben pivovar Antoš ve Slaném. Před týdnem jsme si již pochutnávali na vynikající 13° Spring Ale, takže teď se těšíme na zázraky. Velmi mile nás oslovuje interiér restaurace. Skvělé a nestandardní řešení. Stejně příjemně nás nalaďuje Antošův 12°ležák a tento dojem potvrzuje polotmavá 13°. Závěrečná pšeničná 13° je slušná, ale vracíme se raději k předchozím pivům. Příjemným zpestřením je rozhovor s týmem rodiny Urbanovských, který do Slaného přijel za stejným účelem jako my - ochutnat místní piva. Po posledním doušku a rozloučení se sympatickým personálem odcházíme na vlak, který nás po krátkém mezipřistání v Praze odváží k domovu.

Minipivovar Antoš Slaný

Expedice splnila svůj účel – poznali jsme nové pivovary, ochutnali na tři desítky zajímavých piv a nakonec se v pořádku vrátili domů. Kampak asi pojedem příště? Která bílá místa čekají na zmapování?