RADEGAST EXTRA HOŘKÝ – promarněná šance?

V rámci nynějšího trendu návratů k původní chuti, kterou vyhlásili v Jihlavě pod heslem „Vrátili jsme pivu Ježek jeho tradiční chuť“. A v Krušovicích spustili celostátní masivní reklamu: „Chutná jako tenkrát“.

V dnešní době začínají velcí hráči obsazovat pozice, doposud vyhrazené spíše regionálním a především restauračním pivovarům, tedy nabízet svým zákazníkům nefiltrované pivo – viz článek zde: http://www.pivniblog.cz/clanek/4359-Nefiltrovane-pivo-neni-zadny-kvasnicak-ale-kurna-kdo-jej-vari/index.htm

Tak v této době a v duchu současného trendu, jsem se po prvotních informacích o extra hořkém Radkovi natěšil, že i zde bude návrat k dřívější nádherné výrazné hořkosti, hořkosti, která není jen „extraktovitě“ plochá, ale je pěkně zabalená ve sladové slupce, která je výrazná, ale zároveň kulatá a aromatická. Prostě k chuti, kterou jsem znával a pro niž byl Radegast pivem, které jsem propagoval. Pivem, na jehož kořeny an jsouc blízko i mým kořenům, jsem byl hrdý a bral jej jako své vlastní.

Začal jsem se ptát sám sebe, co by mu řekl a jak by byl potěšen tvůrce jeho původní chuti pan Jaromír Franzl?

Jenže druhá informace už byla přesnější a poněkud mě vyvrátila z omylu „návratů ke staré chuti“. Radegast extra hořký není ležákem, není poctivou dvanáctkou, ale patří mezi speciály se svými 15,6% EPM. Sice se tím řadí opět do současného dění, kdy se skoro všichni pokouší mít ve svém portfoliu nějaký ten speciál, ale to je již jiná kapitola.

Zvědavost mi nedala a koupil jsem si půllitrovou láhev nového piva.

Na etiketě mylně udávají označení „světlý ležák“ a tuto nepřesnost neodpovídající legislativě nezachrání ani další nápis „speciální pivo“. Udávají poctivé složení: voda, ječné slady, chmel (v podobě chmelových produktů) a objem alkoholu 6,5%. Ten by odpovídal zjištění serveru deník.cz. Procento EPM není ani na etiketě, ani na webu Radegastu. Nemusí být, nicméně je zvykem, že u silných piv se tím většinou pivovary chlubí (viz Master ze stejné stáje). To je dle mne promarnění šance díl první.

Druhým promarněním je grafická podoba. Žádná originální láhev, ani zmenšená velikost, nýbrž běžná půllitrová používaná v pivovaru. Žádná exkluzivně se tvářící etiketa, která by v pijákovi evokovala punc výjimečnosti.

A konečně posledním a tím nejdůležitějším promarněním šance je vůně a chuť.

Barva byla příjemná, pěna také pěkně držela. Očekávaná vůně se ale nedostavila. Ve vůni převažovaly tóny po sladu. Totéž v poměrně plné chuti převažovalo i po napití. Až v doznění začaly vystupovat hořké chutě, ale nejednalo se o žádný náraz hořkosti, nýbrž o střední tóny. Pivo to je vcelku příjemné, ale. Ale ono stanovit hořkost jen v jednotkách IBU (zde deklarují 42 jednotek) bez ohledu na procento extraktu původní mladiny a stupni prokvašení je nedostačující. Hořkost se v tomto případě ztrácela v bohaté sladové chuti.

TAKŽE SE V MÝCH POCITECH NEKONALO N I C E X T R A H O Ř K É H O.

Jde tedy o oživení trhu, nebo jen o šlápnutí vedle? O promarněnou šanci jak neukázat svým zákazníkům příklad dobře nahořčeného Radka? Jak sami píší: „… vyšší hořkost, než je obvyklé u ostatních českých světlých piv“?

Život je hořký bohužel, ale Radegast už ne …

Tož tak …