Bernská pivní vozovna - kam by si i medvědi rádi skočili

Tak jako hlavním městem Austrálie není ani Sydney, ani Melbourne, ale malá a provinční Canberra, ani hlavním městem Švýcarska není Zurich nebo Basilej, ale Bern. Jakkoliv je velikostí s oběma městy nesrovnatelný, za provinční bych si ho rozhodně označit netroufl, ostatně, je čtvrtým největším městem Švýcarska. A městem velmi krásným, jak jsem se mohl během procházky od nádraží přes historické centrum přesvědčit. Ne nadarmo se v roce 1983 dostalo na seznam památek světového dědictví UNESCO. Původně ho obyvatelé vystavěli na poloostrově, vzniklém díky mohutnému zákrutu řeky Aare, která se tu zařezává hluboko do podloží a vytváří strmé břehy s náramně malebnými výhledy. Po mostě Nydeggbrücke, klenoucímu se právě tam, kde řeka na chvíli srovná svůj běh, aby se začala stáčet přesně do opačného směru, než ze kterého přitekla, jsem mířil k největší bernské atrakci a pivovárku, který se nachází hned vedle.

Je to i v Čechách známá věc, že Bern má v erbu medvěda. Zatímco ale v jiných městech se spokojili s nějakým tím orlem, lvem nebo jiným zvířátkem jen ve znaku, bernští měšťané si dali záležet na tom, aby nezůstalo jen u medvěda na obrázku. První výběh se živými medvědy vybudovali už v roce 1441 a roku 1857 pak byl u mostu Nydeggbrücke slavnostně otevřen medvědí příkop Bärengraben, který se coby turistická atrakce číslo jedna zachoval do dneška. Těžko říct, jak se to zamlouvalo samotným chlupáčům, ale davy turistů nakloněných nad hlubokým kruhovým příkopem nad medvědy a především roztomilými medvíďaty šílely nadšením. Nutno říct, že ochránci zvířat to nadšení moc nesdíleli, a měli pravdu. V době mé návštěvy tak už v medvědím příkopě dožíval osamoceně jen poslední starý brumla, zatímco jeho mladší kolegové se přestěhovali do bernské zoologické zahrady Dählhölzli, kde se těšili na zbrusu nový BärenPark, budovaný nedaleko starých Bärengraben na svahu nad řekou, s přímo exkluzivním výhledem na staré město.

Altes Tramdepot Brauerei

V těsné blízkosti Bärengraben zaujme sympatická hrázděná stavba, ke které dlouhé roky vedly tramvajové koleje. Budova bývalé bernské tramvajové vozovny dnes poskytuje útočiště kanceláři turistických informací, ale především toho času jedinému bernskému restauračnímu pivovárku Altes Tramdepot Brauerei, cíli mé cesty. Mám rád, když díky vybudování minipivovaru nově ožijí prostory, původně určené k jinému účelu. Ve staré vozovně to zvládli na jedničku. Pod dřevěnými krovy bývalé garáže tramvají vznikl nádherně vzdušný a světlý prostor restaurace, které coby přirozená dominanta vévodí v čele na vyvýšeném stupínku měděná varná souprava obehnaná barem. S chutí jsem se k němu usadil a chvíli nevěděl, co obdivovat víc: jestli dokonale vyleštěné měděné varné nádoby a sličné výčepní, přičinlivě kmitající za pípami, anebo ten nádherný výhled širokými okny ze svahu nad řekou na protější strmý břeh a panorama bernského historického centra. V pivovárku jsem měl sraz s kamarádem ze studií, který momentálně v Bernu žije, a vůbec mi nevadilo, že se (jako téměř vždycky) opozdil. Aspoň zbylo dost času na tu krásu okolo a samozřejmě především na to hlavní: na místní piva.

Ve vozovně se vaří už nějaký rok a počet sezónních speciálů se za tu dobu vyšplhal na úctyhodné číslo blížící se čtyřicítce. Nebývala nouze o piva zajímavě ochucená, o svrchně kvašené britské pivní styly, sládek se dokonce před pár lety s nemalou troufalostí neváhal popasovat s belgickou klášterní klasikou svým Altes Tramdepot Trappistenbier. V současnosti se ale vrátili především k prověřené klasice v tradiční kombinaci Helles, Märzen a Weizen, do které jsem se pustil i já. Žádné z trojice piv nezklamalo, ale zdaleka nejvíc mi chutnalo pivo pšeničné: krásně voňavé, osvěžující, vynikající ukázka svého stylu. I když mám pití pšeničného piva spojené především s létem, zatímco za okny vozovny se bělaly zbytky sněhu, který ještě hojně pokrýval hory na obzoru, i k téhle vyloženě zimní scenérii se hodilo výtečně.

Podle nedávného průzkumu agentury Mercer se Bern umístil v první desítce měst s nejvyšší kvalitou života. Troufám si tvrdit, že příjemná atmosféra a dobrá piva z Altes Tramdepot k tomu svým dílem přispívají. Kamarád, jehož zpoždění se natáhlo tentokrát opravdu pořádně, mi po svém příchodu potvrdil, že místní zajdou do vozovny „na jedno“ moc rádi, a já se jim vůbec nedivím.

Výčep a varna