Etiopie a co se tam pije

Člověk míní, život mění. Někdy se termíny akcí, na které se těšíte, sejdou tak pěkně pohromadě, že pan Murphy a jeho zákony slaví dokonalý triumf. Stalo se to i mně: ve stejné době, kdy se v Letňanech otevíraly brány Českého pivního festivalu a ve chvalně známé hospůdce v Nuslích se začal psát druhý díl jejich „Krizového plánu“ se spoustou zajímavých regionálních minipivovarů, já se vydával na pracovní cestu do Etiopie. Ne, že by mě to mrzelo, na svou první zkušenost se skutečnou Afrikou (návštěvami Tuniska se správný cestovatel přece nechlubí… :-) jsem se těšil se směsí respektu a radostného očekávání. Jen jsem měl obavy, jak moc si dopřeju piva v zemi, která je mezinárodně proslulá především zničujícími hladomory. Jak už to tak bývá, na místě bylo všechno trochu jinak. Etiopie je sice země chudá, ale v pravém smyslu rozvojová, tedy skutečně se rozvíjející. Nadto nesmírně zajímavá, vždyť který jiný africký stát se může chlubit tím, že nikdy nebyl ničí kolonií? Etiopské císařství bylo s výjimkou několikaleté italské okupace vždycky nezávislé! Italský vpád byl ale jen drobnou epizodou v bohaté historii, která v podobě archeologických nálezů přechází až do prehistorie, skutečného úsvitu lidstva.

Etiopie I.

I ohledně piva byly mé obavy úplně zbytečné, podobně jako většina běžných potravin bylo k dostání všude, kam jsme se vydali. Nejčastěji v lahvové podobě, ale několikrát jsme narazili i na točené, většinou v místech, kde bychom to rozhodně nečekali. Svou první sklenici etiopského točeného piva jsem ochutnal v malé rodinné kavárně, jinak též boudě z několika kůlů, pokryté bambusovými rohožemi a vlnitým plechem, v malém městečku na etiopsko-súdánské hranici. Zatímco obloha se zlověstně zatahovala černými mraky, které ohlašovaly za pár týdnů nastávající období dešťů, my seděli v proutěných křesílkách na udusané zemi a těšili se pohledem na sličnou výčepní, která se pilně točila okolo pípy a plnila sklenice, zcela vzácně nesoucí skutečně logo etiopského pivovaru. Tahle lokalita byla vůbec na překvapení bohatá: ačkoliv v městečku nebyla tekoucí voda a jediný slušný hotel, o jakýchkoliv turistických lákadlech ani nemluvě, hned po našem příjezdu se odkudsi vynořil chlapík, který se nám perfektní angličtinou představil jako místní turistický referent. Africká realita má pro Evropana bezpočtukrát přídech spíš surreálna…

Dostupnost piva je opravdu všeobecná, jen je třeba vědět, kde hledat, respektive nehledat. Zatímco je zcela běžně k dostání ve všech restauracích, barech, jídelnách i jiných občerstvovnách, je marné shánět ho po obchodech. Dokonce ani supermarkety v Addis Abebě, které mi připomněly ranné vzpomínky z dětství na poloprázdné venkovské samošky u nás doma, mi neumožnily dovést kamarádům domů exotickou lahvinku. Ani pokus propašovat jednu láhev z hotelové restaurace neprošel. Na lahve je totiž záloha, která se nezapočítá do ceny pro hosta, takže každý číšník bedlivým okem hlídá, aby host láhev neodnesl a podnik o zálohu nepřišel. Host to obvykle nedělá, protože stejně žádné výkupny lahví nikde nejsou, takže šance se obohatit je mizivá, ale číšník přesto hlídá. Uhlídal i mě.

Etiopie II.

Etiopský pivní trh je bezesporu trhem rostoucím. Zatímco před pěti lety se vypilo 1,5 milionu hektolitrů piva za rok, letos to bylo už 3,1 milionu. Při vysokém počtu obyvatel (Etiopie je druhou nejlidnatější africkou zemí po Nigérii) to sice představuje pro nás pořád směšné 4 litry na hlavu ročně, ale dá se čekat, že spotřeba poroste. Co se týká výběru značek, není Etiopie naštěstí zemí jednoho pivovaru. Vaří jich tu celkem pět, a i když nemalé geografické vzdálenosti mezi jednotlivými regiony vedou k určitě přirozené rajonizaci, dá se říct, že většina piv je dostupná po celé zemi. Ostatně náklaďáky s pivními basami jsou obvyklou součástí pestrého silničního provozu, který jinak zahrnuje kromě aut především nejrůznější originální modely mopedů, všudypřítomné oslíky, kteří tahají kde co, hrdé koně, kteří vozí výhradně své lidské majitele a v některých oblastech i povýšeně se tvářící nákladní velbloudy.

Měl jsem štěstí, že se mi během dvou týdnů povedlo ochutnat výrobky všech pěti etiopských pivovarů. Zdaleka nejmenší práci jsem měl se St. George Beer, nejstarším a nejtradičnějším etiopským pivem. Žlutá etiketa se světcem-drakobijcem, který je národním etiopským svatým, je zcela všudypřítomná. Od Addis Abeby po nejzapadlejší vísky na eritrejské nebo súdánské hranici, všude bylo „svatojiřské“ k mání. Jeho výrobce, pivovarský koncern BGI ho vaří v původním pivovaru v hlavním městě a druhém závodě v Kombolcha a daří se mu s ním tak dobře, že do roka plánuje zprovoznit i třetí pivovar v Hawasse. Klasické světlé pivo chutná vcelku průměrně, tedy nikoliv špatně. Kromě něj vyrábí coby prémiovou značku ještě licenční Castel Beer, vařený jinak v půltuctu dalších afrických zemí a také v Ázerbájdžánu a Gruzii. V Etiopii jsme na něj naráželi celkem vzácně, má punc určité exkluzivity, což podtrhuje na místní poměry až nezvykle „moderní“ etiketa a staniolový krček a pokud je dobře vychlazený, chutná o stupeň až dva líp, než svatý Jiří. Je zajímavé, že je to jediné licenčně vyráběné pivo v zemi. Etiopové mají zkrátka svou hrdost a kromě prastaré formy křesťanství a nezávislosti země na kolonizátorech jsou pyšní i na vlastní značky piv.

Etiopie III.

Protikladem snadné dostupnosti piv z pivovarů BGI se stalo pivo z Harar Beer Faktory, sídlící ve slavném, hradbami obehnaném muslimském městě Harar. Jeho obrázek se objevuje i na etiketě, která svou podobu nezměnila odhadem tak dvacet až třicet let. Jelikož Harar leží na východě země, kde jsme se vůbec nepohybovali, tamní pivo jsem ochutnal jen jednou jedinkrát, se štěstím začátečníka hned první večer v Addis Abebě. Po zbytek pobytu jsem pak na něj nostalgicky vzpomínal, protože chutnalo opravdu dobře! Moc jsem litoval, že hararské pivo není nikde ke koupi, už proto, že kromě světlého vyrábí v pivovaru kupodivu i Hakim Stout. Stout je v Africe opravdu raritní záležitost a doufám, že se mi ho ještě podaří při některé z příštích návštěv ochutnat. Pivovar v muslimském městě tu není nic až tak nepřípadného. Muslimové tvoří necelou třetinu obyvatel Etiopie, i když naši místní kolegové se nám svěřili, že vláda jejich počet soustavně falšuje, protože se obává jejich přílišné snahy politicky se angažovat a případně tíhnout k nějakému náboženskému extremismu. V regionu ovšem platí za velmi umírněné a liberální a pití alkoholu jim není zdaleka cizí. Je naopak běžné, že za různými zakázanými radovánkami do Etiopie dojíždí jejich souvěrci ze sousedního Súdánu, kde po letech zničující občanské války a řádění islámských soudů žádný funkční pivovar nezůstal, byť SABMiller za cenu nemalých investic jeden staví. Jelikož se nedostává elektřiny ani kvalitní vody, budou džípy se súdánskými poznávacími značkami k vidění u etiopských barů asi ještě dlouho.

Etiopské jídelní lístky nabízí často zajímavou směsici anglických výrazů spolu s výrazy, o nichž se jejich autoři domnívali, že jsou rovněž anglické, našinec ovšem jen nechápavě zírá a hledá pomoc u etiopského kolegy, který hbitě přeloží text z amharštiny. Několikrát se mi stalo, že jsem v nápojové sekci našel kromě výrazu „beer“ ještě tajemnou položku Bedele, znějící jako nějaká kletba kmenového kouzelníka. Bylo mi vysvětleno, že Bedele je značka piva a je to pivo zaručeně nejlepší. Tvrdili to aspoň ti z našich etiopských přátel, kteří pocházeli z provincie Oromia, kde se pivovar nachází (rodáci z jiných míst podobně přísahali na Metu, Dashen nebo jiné pivo svého kraje). Nemálo jsem se proto těšil, až ho ochutnám (jídelní lístky v Etiopii totiž obsahují často i položky, které nejsou momentálně k mání, stačí, že někdy byly a někdy zase možná budou). Když ta chvíle přišla, byl jsem možná z přemíry očekávání trochu zklamán. Chutí Bedele své místní konkurenty nijak závratně nepřevyšuje. Jako biologa mě aspoň potěšila vzácná opice gueréza na etiketě, jako mírného patriota pak sdělení, že pivovar v Bedele pomáhali stavět odborníci z bývalého Československa, kteří ho vybavili naší technologií. Podobně jako Budvar, i Bedele je pivovar státní a jako jediný z etiopské pětice neprochází v současnosti navyšováním kapacit ani modernizací výroby, zato se chlubí certifikátem ISO 9001:2000. Zatímco klasické Bedele Premium je pivo průměrné, kouzlu exportního piva Bedele Special jsme s kolegy propadli okamžitě, jakmile nám číšník v hotelu, kde jsme nabírali síly po nejnáročnější části terénních výzkumů, donesl namísto očekávaných lahví s opičkami lahve onačejší, se zlatým staniolem okolo hrdla a na místní poměry krásně ztvárněnou etiketou. Naše nadšení bylo jistě částečně způsobené značným vyčerpáním, ale určitě i příjemnou chmelovou hořkostí, tak netypickou pro světlá piva z této oblasti. Zatímco sladu z místního ječmene a dvou etiopských sladoven je relativně dost, chmel je v Africe nedostatkovým zbožím, takže pivovarníci s ním šetří, s čímž může mít milovník hořčích piv nemalou svízel. Jelikož se ten den hrálo finále fotbalové Ligy mistrů, šikovný hoteliér a majitel velké satelitní antény v jedné osobě toho využil a ze zahrady vytvořil improvizovaný promítací sál pod širým nebem, do kterého se vměstnalo přes dvě stě místních fanoušků kopané. S nimi a s vynikajícím pivem, jehož celou zásobu jsme si pro jistotu předem předplatili, jsme strávili krásný večer. Škoda, že jsme celou lednici vypili, takže když druhý den naši hoši vyhráli finále mistrovství světa v hokeji (které tu pochopitelně žádná televize nepřenášela), museli jsme slavit opět každodenním mokem s opičkou, obyčejným Bedele Premium.

Etiopie IV.

Když pomineme původní pivovar St. George přímo v Addis Abebě, nejblíž hlavnímu městu se nachází Meta Abo Brewery v městečku Sebeta. Krajina má díky vysoké nadmořské výšce příjemné klima a dokonce je hezky lesnatá, což je na jinak důsledně vykáceném etiopském venkově spíš vzácnost. V pivovaru, který je stejně jako Bedele pivovarem státním, vaří dobré Meta Premium a ještě lepší, byť vzácnější Meta Beer Export Lager, se kterým slaví i exportní úspěchy. Uctili nás s ním v motorestu, kde nás považovali za pozorovatele nadcházejících voleb, vyslané Evropskou unií. Byla to spíš výjimka, protože být pozorovatelem voleb tu jinak nebyla nejlepší vizitka. Současný etiopský režim má sice o demokracii svérázné představy a volby, které proběhly během našeho pobytu byly nade vší pochybnost hrubě zfalšovány, ale hrdí Etiopové ani tak nejsou rádi, když jim cizinci strkají nos do jejich záležitostí. Zajímavostí je, že zatímco všechna ostatní etiopská piva procházejí důslednou pasterací (což je vzhledem ke klimatu, skladovacím a přepravním podmínkám rozumné), pivovar Meta dodává údajně do některých restaurací v Addis Abebě pivo i nepasterované. Kosa na kámen padla při mé snaze získat kompletní sbírku etiopských pivních etiket. Zatímco Meta Premiun měla láhev s nápisem malovaným přímo na sklo, exportní verze nesla sice papírovou, ale tak festovně přilepenou, že ani z toho nebylo nic.

Když jsme po úmorné celodenní cestě přijížděli do Gondaru, naše unavené mysli obveselil mimo jiné pohled na úhledný areál pivovaru Dashen Brewery na předměstí. Gondar je město s příjemným klimatem, historické sídlo etiopských císařů, kteří po sobě zanechali komplex středověkých sídelních hradů, přezdívaný Kamelot Afriky. Památka, právem zapsaná na seznam Světového dědictví UNESCO, skýtá obrázek tak neafrický, že člověk na chvíli váhá, jestli je ještě pořád na černém kontinentu, nebo se přenesl do středověké Anglie. Místní pivovar je v Etiopii pivovarem nejmladším a nejmodernějším (do provozu uveden v roce 2003, opět za spolupráce českých odborníků), plánuje otevření vlastní sladovny a čile navyšuje výrobu své jediné značky, pojmenované celkem prostě Dashen Beer. Lahve s červenou etiketou, zobrazující etiopskou nejvyšší rohu Ras Dashen jsou k dostání po celé zemi, takže o to větší škoda je, že pivo samotné chutná nevalně. Pokud jsem měl tu možnost, dával jsem před ním přednost jiný značkám, někteří mí kolegové si ho naopak oblíbili. Pivovar ve městě nechala postavit vláda, v tomhle případě ale místní vláda provincie Amhara. Sama sebe za to všude velmi chválí, ovšem mezi lidem se šušká spíš o tom, jak provinční politikové směšují vlastnictví veřejné se soukromým,v tomhle případě svým osobním. V pivovaru v minulých letech došlo k hromadnému propouštění a snaze zbavit se odborů a nemálo místních namísto lokálního patriotismu pivo Dashen naopak důsledně bojkotuje jako formu tichého vzdoru proti zkorumpovaným politikům. Vzhledem k jeho fádní chuti jsem se tak nějak automaticky postavil na jejich stranu.

Etiopie V.

Tolik moje osobní dojmy z etiopských piv, která jsem měl možnost ochutnat. Jak už jsem uvedl, trh s pivem je v Etiopii trhem rostoucím a je jisté, že i pětice pivovarů se vbrzku rozroste. V různém stadiu výstavby jsou tři nové pivovary v provinciích Amhara, Tigray a Oromia. Na vlastní oči jsem mohl v Addis Abebě vidět kancelář jednoho z nich, Habesha Brewery, který vyrůstá ve městě Debre Bergam. Usídlila se hned naproti bráně do starého St. George Brewery a jako by tak symbolicky vyzývala tradiční národní značku na souboj. Těžko říct, jak ten souboj dopadne, ale místní pijáci piva na něm mohou jen vydělat. Jelikož náš projekt v Etiopii poběží příštích pět let, těším se, že piva z nových pivovarů možná ochutnám i já.