Pivovárek pod Rudou věží

Turecké pobřeží Středozemního moře je nejen rájem milovníků koupání, ale i historie. Jako v pradávné kronice před vámi defilují pozůstatky starověkých civilizací: do skály vytesané lýkijské hrobky i nespočetné pozůstatky z dob římských. Kulisu dotváří arménské, křižácké a seldžucké hrady z doby středověku. Historie čeká na každém kroku. Strmé útesy a skaliska se střídají s krásnými písečnými plážemi, místy se silnice klikatí serpentinami pohořím Taurus, jinde klesá až k moři. Kousek za městem Serik se u krajnice náhle objevují povědomé cylindrokónické tanky. Míjíme malý pivovar Perge. Provozuje ho už několik let společnost Süral, jejímž hlavním oborem podnikání jsou hotely. Na kvalitě jejich piva je to bohužel znát; světlý ležák Perge, pojmenovaný po nedalekém antickém městě, je klasickou ukázkou nepříliš propracovaného, nudného průmyslového piva. Turečtí velkovýrobci se tedy konkurence bát nemusí a Perge bude asi i nadále známé především pro své krásné antické sloupoví, než pro své pivo, dumám, zatímco sjíždíme do Alanye, našeho dnešního cíle.

Alanya nabízí krásnou směs historie a současnosti. Milovníci koupání určitě nevynechají jedinečnou pláž Cleopatra Beach, na které údajně strávil líbánky známý starověký pár. A samozřejmě i celou řadu méně slavných, ale neméně krásných pláží. Na příznivce historických památek rovněž čeká řada lákadel. Když připočítáme mírné středomořské klima, vychází nám opravdu příjemná kombinace. Není divu, že Alanya se podílí plnými třiceti procenty na nákupu tureckých nemovitostí zahraničními majiteli. Ve městě trvale nebo po větší část roku žije téměř 10 000 Evropanů! Skutečně ideální místo na otevření restauračního pivovaru…

Hrad

Bezesporu nejkrásnější historickou památkou Alanye je její hrad. Vypíná se 250 metrů nad mořem na vysokém skalním ostrohu a je součástí úchvatného panoramatu přístavu, k jehož ochraně byl vystavěn. Pásy cimbuří, přerušované obrannými věžemi, se táhnou po skalnatém úbočí a dnes chrání především honosné vily, které byly vystavěny v 19. století, kdy hrad ztratil svou výlučně obrannou funkci. Přístav z byzantské doby bohatl především na obchodu s otroky, dodnes z něj vyplouvají obří trajekty na Kypr a ještě dál. V době našeho příjezdu jeden takový kolos v přístavu právě kotví. Ač jsem Středoevropan a suchozemec každým coulem, moje srdce při pohledu na ohromnou loď doslova plesá. Výhled na přístav a okolní kopce je nejkrásnější z Rudé věže, nejlépe zachované obranné bašty. Já už ale pošilhávám do podhradí, protože dobře vím, že pouhých 150 metrů od Rudé věže se od roku 2005 nachází podnik, kvůli kterému jsem se do Alanye vydal: restaurační pivovárek Red Tower Brewery. Restaurační pivovar je v Turecku věc nesmírně vzácná. Vlastně existují všeho všudy dva. Balans Bräu v Istanbulu jsem navštívil vloni, na jeho jižněji položeného kolegu tedy konečně došlo letos. Sympatické logo se hlásí k historickému odkazu rodného města, sládek zase svými výtvory k známému německému zákonu o čistotě Reinheitsgebot. Pospíchám tedy, abych co nejdřív ochutnal, jak mu to jde.

Varna

Pivovárek se nachází v ulici Iskele Cadesi, což je ta, která od Rudé věže stoupá do kopce nad přístavem. Samotná budova pivovaru mnoho nadšení nevzbudí; jedná se o celkem nudný kancelářský dům, pivovárek se nachází v přízemí. Ani jeho interiér není něčím nezapomenutelným a oproti istanbulskému Balans Bräu je bíle vymalovaná ratejna s minimem dekorací trochu zklamáním. Nicméně tím hlavním je pivo a měděná varna za barem ve středu místnosti i kvasné tanky v proskleném přístěnku dávají důkaz o tom, že tady pivo skutečně vzniká. Na protější stěně pak názorné schéma s popisky v turečtině i angličtině osvětluje, jak se takové pivo vlastně vaří – osvěta více než záslužná. Můj zájem o malou prohlídku provozu či krátký rozhovor se sládkem bohužel není ukojen, protože je momentálně mimo město a jeho asistent ani sympatický výčepní přes enormní snahu nevládnou angličtinou ani němčinou natolik, abych se dověděl mnoho informací. Nicméně na své pivo jsou patřičně pyšní, věří dokonce tomu, že jsou jediní tohoto druhu v celé zemi a za chvíli mi už výčepní přináší dvě orosené sklenice a talířek se slanými oříšky k zakousnutí, jak se na správně turecky pohostinný podnik sluší.

Místní nabídka piva

Přestože internetové stránky lákají na tři různá piva včetně pšeničného, stálou nabídku Red Tower Brewery tvoří piva dvě: Red Tower Pilsner a Red Tower Martzen. Už na první pohled se jedná o piva nefiltrovaná, což je v Turecku skutečná rarita. Obě piva navíc příjemně voní, opět věc spíš nevídaná (nečichaná). A také chutnají, do třetice trefa! Pravda, nechutnají tak, jak by člověk u uvedených stylů čekal, ale konec konců, už velmi volný způsob, jakým tu naložili s německým pravopisem březňáku, dává tušit, že nějakých striktních škatulek se tu nedrží. Beru tedy piva zkrátka jako „minipivovarské světlé a tmavé“ a z tohoto pohledu se jedná o celkem povedené kousky. Povedenější je pivo světlé, které potěší hezky plnou a přitom neubíjející chutí. Tmavé pivo se nevyvarovalo až přílišné sladkosti, ale kávové a pražené tóny přeci jen chuť vyvažují na tu správnou stranu.

S dobrým pocitem se přemisťuji na bar, abych ze snaživého výčepního přece jen dostal nějaké další informace. Sběratele by mohlo potěšit, že pivo je možné odnést si v lahvích s patentním uzávěrem a pěknou etiketou a přestože se v restauraci točí do sklenic s odpudivým logem Carlsbergu, ke koupi je hned několik druhů skla s místním povedeným znakem, kterému dominuje Rudá věž, jak jinak. Spokojeně se objednávám další kousek, se kterým se z trochu neútulného výčepu přesouvám na zahrádku. Ta je (spolu s domácím pivem, pochopitelně) asi největším kladem celého pivovárku. Díky své poloze na svahu nad mořem nabízí nádherný výhled na přístav pod sebou, na celý alanyjský záliv a okolní hory. Výhled, který se nám suchozemcům asi nikdy neomrzí. Dobré pivo je při snění o mořských dálkách víc než dobrým společníkem. Pokud vás vaše letní toulky zavedou do tohoto koutu Turecka, stavte se.

Přístav