Gurmán Festival 2010

U mě nakonec nad lákavou nabídkou exkurze Koutského pivovaru spojenou s Domažlickými pivními slavnostmi nakonec vyhrál královehradecký Gurmán festival. Konkurenci přebil dětským koutkem se skákacími hrady a účast koutského pivovaru byla ostatně také přislíbena.

Celá akce byla propagována jako festival dobrého jídla a pití. Mohli jsme se těšit na prezentaci regionálních pivovarů a tradiční české kuchyně spojené s pivem. Asi patnáct místních restaurací si připravilo degustační menu složená ze čtyř pěti variací na dané téma, vše doplňovala nabídka firem specializovaných na kávu, víno, bar s míchanými nápoji, kuchařská show, filmové projekce a živá hudba.

Už při příjezdu na hradecké letiště jsem měl pocit megapopodniku: plnící se velké parkoviště, proudy lidí směřující k areálu. Nespletl jsem se a nejdu spíš na Rock for People? U vchodu jsme zaplatili vstupné 90,- kč za osobu a směnili tzv. gurmánské koruny, místní festivalovou měnu. Hned naproti vchodu mě velký banner Varnsdorfského Kocoura přitáhl k prvému stánku. Nabídka kocouřích specialit byla doplněná sortimentem ze spřáteleného pivovaru Löbau. Celkem 7 píp, pivní sklo, trička, lahváče i „petkáče“. Den jsem začal stoutem a navnaděn jsem se vydal na prohlídku areálu vstříc očekávaným gurmánským zážitkům.

Stánek varnsdorfského Kocoura

Jaké ale bylo mé překvapení. Zatímco jednotlivé stánky s pivem představovaly to lepší, co je v české kotlině k dispozici, nabídka jídla značně pokulhávala za mou představou pojmu gurmánský festival. Připadal jsem si spíše jako na běžné lidové veselici se škvařícími se klobásami, ohromnými pánvemi s halušky, špatně identifikovatelnými fazolovými rozblemcanostmi a bramboráky. Jen pár restaurací představovalo čestnou výjimku, vyzdvihl bych Grill Duran s dobrým zaječím stehnem v perníkové omáčce se špekovým knedlíkem, což byl pro mě vrchol zdejší kulinářské nabídky. Zpracování většiny dalších jídel odpovídalo běžnému českému hospodskému standardu, kterému se rád vyhnu.

Co se týče piva, to bylo jiné kafe. Své stánky zde měl kromě zmiňovaného Kocoura např. Primátor, Chotěboř, Tambor, Konrád, Rohozec, Klášter, Černá Hora, Bakalář, Ferdinand, Nová Paka a další. Většina piv mi chutnala, škoda že Tambor ani Chotěboř nenabídl své ležáky v nefiltrované podobě. Z velkých pivovarů jsem si všiml malého stolního výčepu Staropramenu a stan Gambrinusu. Zatímco o Staropramen moc návštěvníků zájem nejevilo, na Géčku si pochutnávalo lidí poměrně dost. O společný stánek se dělil bělečský pivovar s hradeckou Pivoňkou. Ta nabídla láhve z pivně exotických destinací, pro řadového konzumenta určitě atraktivní: Kirin, Lapin Kulta, Effes. Jakpak se asi Tsingtao snoubí s nudlemi s delikátním kuřecím masem jemně dochuceným glutamanem a provoněným čínským koření z Penny? Škoda, ve své standardní nabídce mají i lepší značky.

Pivovar Chotěboř

Orientace v rozsáhlém areálu byla bez jakéhokoliv plánku docela složitá, z pořádajících mi nikdo nebyl schopný poradit. Na avizovaný Kout, Žamberk a Rambouska jsem vůbec nenarazil, podle všeho dali přednost Domažlicím. Na některé pivovary jsem určitě zapomněl. Opět se mi potvrdilo, jak je ošidné se spoléhat na externí paměť. Sice jsem vše pečlivě fotil, ale odpoledne mi mé drahé dítě nedopatřením vymazalo kartu na foťáku a má hlava na tom k večeru nebyla mnohem lépe. Pivo se totiž čepovalo pouze do půllitrových kelímků (plastových) za jednotnou cenu 25 místních korun, malá v nabídce nebyla. Lépe řečeno nižší bankovky než 25 nebyly, předpokládám, že podměrečný kelímek by na požádání obsluha nabídla. Většina stánků nabízela i pivní suvenýry a pivo v lahvích. Já si koupil s sebou Rampušáka, doma mi chutnal stejně dobře, jako to z první várky v Dobrušce v den slavnostního otevření.

Pořádající p. Vodochodský (prosím neplést s kosteleckým, tohoto známe z třeskutých TV programů plných celebrit) se snažil vymezit vůči pražskému Prague Food Festivalu. „My nejsme festival, kde se jí z porcelánu stříbrnými příbory a lidé si nemají ani kde sednout“ zaznělo několikrát z pódia, kolem něhož postávali lidé s plastovým nádobím a kelímky protože místa k sezení byla obsazena. Rozdíl oproti PFF byl opravdu znatelný, gastronomie bídná, pivní nabídka nadprůměrná. Jakoby pořadatel přesně nevěděl, o jakou akci se má jednat, pivní slavnost, gurmánskou přehlídku, hudební festival, jarmark? Pro každého něco, pejsek a kočička by to nezvládli lépe. Snad vychytají nedostatky a příští ročník bude stát za to.

Mimochodem, na Prague food festivalu se letos o pivo stará kompletně Staropramen, který nahradil loňský PU. Jeho nabídku si můžete prostudovat na webu festivalu v kapitole Galerie pivního gurmánství. Těšit se můžeme mimo jiné na prezentace pivního sommeliérství. To bych rád věděl, copak to kreativci ze Staropramenu sjíždějí.