Ach, ti tupí a nevzdělaní Američané …

Ta zpráva vlastně není až tak velké překvapení. Kozel i Gambrinus si za Velkou louži jezdí pro ocenění už několik let. Našinec, který má hlavně géčko za zosobnění všeho zla v českém pivním světě, musí skřípat zuby. Jsou ti Američani opravdu tak blbí, že tu naši břečku pořád dokola chválí? Je snad World Beer Cup jen nafouknutou marketingovou bublinou, švindl-akcí, které se zúčastní pár pivovarských gigantů, navzájem se poplácají po ramenou a rozdělí si mezi sebe bratrsky medaile tak, aby se na každého dostalo? Tady je třeba říct jasně: World Beer Cup je rozhodně kvalitně obsazenou a dobře uspořádanou soutěží. Letos soutěžilo závratných a jazyk lámajících 3330 piv z 642 pivovarů, která byla rozdělena do devadesáti (!) kategorií a hodnocena 180 špičkovými degustátory.

Z uvedených čísel jasně vyplývá, že tahle degustační soutěž je především o rozmanitosti pivních stylů. To je jistě nemilá zpráva pro ty, kteří jako jediné přijatelné pivo uznávají to české a z představy nějakých pivních stylů je chytají křeče. Fakt, že česká piva se objevila ve dvou kategoriích z devadesáti, možná trochu nabourává představy českých Honzů o tom, že jsme pivní pupek světa. Hodnocená piva  pocházela ze 44 zemí, na „bedně“ se objevili zástupci dvaceti zemí. Tři čeští medailisté odpovídají počtem Dánům, Australanům a zástupcům Singapuru (!). Za námi se dvěma medailisty přešlapuje Litva, Švédsko nebo Itálie. Trhli jsme třeba Iry, Rakušany nebo Rusy, naopak víc kovů proměnila (nikoliv překvapivě) Belgie, Anglie nebo Japonsko (!!). Zdaleka nejvíc ocenění ovšem nasbírala piva domácí, americká.

A jsme doma, ťuknou se do čela čeští Honzové. Američani si zkrátka udělali soutěž, na které si sami vychválí svoje piva a zbytku světa ukážou dlouhý nos. Přitom každý ví, že vaří piva hnusná, navíc nám ukradli Budweiser, vlastně Budvar. Jenže jsou tu dva háčky. Tím prvním je složení poroty; přes dvě třetiny degustátorů je ze zahraničí, letos mezi nimi i šest Čechů. A jak je to s tím hnusným americkým pivem? Myslet si, že v Americe  produkují výhradně bezduché pivo s přídavkem rýže je asi stejně blízko pravdě jako představa, že je to země kovbojů z reklamy na Marlboro, prohánějících krávy a indiány po prérii, která začíná pár kilometrů za New Yorkem. Skutečnost je pochopitelně jiná; po celé zemi působí doslova stovky minipivovárků, ve kterých se sládkové nebojí často velmi divoce experimentovat. Výsledková listina ve skutečnosti podává tuto zprávu: američtí pivovarníci si dokázali úspěšně osvojit pivní styly doslova z celého světa! Můžeme spekulovat o tom, jestli za to může přistěhovalecká povaha americké společnosti. Téměř každá americká rodina je „odněkud“, i když někdy jsou to už pořádně hluboké kořeny. Možná to souvisí s americkou hravostí a soutěživostí. A možná prostě jen s nedostatkem předsudků na téma, jak má správné pivo chutnat (vonět, vypadat, …). Tak nebo onak, výsledkem je, že v USA mohou návštěvníci restauračních pivovarů ochutnat takřka jakýkoliv pivní styl, od pivovarské klasiky až po ultra speciály. To si podle mého názoru zaslouží přinejmenším respekt.

Není také bez zajímavosti, co vlastně organizátora soutěže, sdružení The Brewers Association, motivuje a čeho chce dosáhnout. Na svých webových stránkách se hlásí k touze „utvářet povědomí konzumentů piva o kvalitě a rozmanitosti piv po světě“. Dále se můžeme dočíst i následující: „World Beer Cup propaguje zodpovědnou konzumaci piva a nabádá výrobce a distributory, aby povzbuzovali pivní nadšence k zodpovědnému vychutnávání piva.“ Možná úlitba tradičním a někdy dost přehnaným americkým zvyklostem držet konzumaci alkoholu zkrátka – vzpomínám si, jak v pensylvánském supermarketu, kde jsem nakupoval, v neděli v čase bohoslužeb přetahovali přes regál s pivem železnou mříž. Možná ale také upřímná snaha podívat se na konzumaci piva z trochu jiného úhlu. Připomnělo mi to nedávnou internetovou diskusi, ve které někteří diskutující prosazovali pro mě dost nepochopitelný názor, že kdo nepije denně iks piv, není vlastně pivař a neměl by se k pivu moc vyjadřovat. Osobně zastávám opačný přístup; namísto každodenní div ne dvouciferné konzumace a honění počtu na Beerborci si klidně některé dny pivo odpustím, abych si jindy s radostí pochutnal na dobrém a zajímavém pivku, třeba i hodně netradičním. Filozofie pořadatelů World Beer Cup je mi v tomhle velmi blízká a s klidným svědomím bych podepsal i následující větu z jejich prohlášení: „Počet pivních stylů a jejich interpretací je omezen jen mírou kreativity světového pivního společenství.“ Amen.

Na závěr se vracím znovu k otázce, jak je to vlastně možné, že géčko na soutěži zabodovalo? Podle mého názoru to ukazuje jednu věc: když chtějí, tak v Plzni (a v Popovicích) excelentní pivo uvařit umí. Je škoda, že je to v českých hospodách tak málo znát…