Bräurup Mittersill – když na lyžích přijde žízeň

Ať už chcete bezpečně strávit kritický třetí den, nebo si jen odpočinout od shonu rušných sjezdovek a hlučných „apres ski“ barů a ochutnat poctivé venkovské pivo, Bräurup v Mittersillu vás určitě nezklame.

Půvabné a úhledné městečko Mittersill leží v údolí potoka Salzachu a v obklopení okolními alpskými kopci skýtá klasické alpské panorama. Konec konců, jsme v Národním parku Vysoké Taury, kde je příroda ještě stále velmi krásná a nezkažená i přes každoroční nápor milovníků zimních sportů. Z vyhlášeného lyžařského střediska Kaprun je to do Mittersillu po silnici nebo vlakem nějakých 25 km.

Logo na zdi

Za mittersillským pivovárkem je cesta velmi snadná. Stačí se orientovat podle místního kostela sv. Mikuláše, který je mimochodem z roku 1250, což je už opravdu úctyhodné stáří. Na tradici ostatně narazíme i dále, stačí se vydat uličkou Kirchgasse, která nás záhy dovede k cíli naší cesty, kterou je Bräurup. Pod jménem, ze kterého je pivovarský původ cítit, se ukrývá mnohé. Budova, jejíž původ sahá až do 13. století, je domovem luxusního čtyřhvězdičkového penzionu, k jehož atrakcím patří kromě sauny, parní lázně a krásné starodávné knihovny také stylová alpská hospůdka a malý pivovar.

Historie vaření piva v Mittersillu je velmi dlouhá. Pro samotný Bräurup byl velmi významný rok 1824, kdy budovu získal pivovarník Rupert Schwaiger. Tento činorodý muž se kromě vaření piva a vedení penzionu zabýval i lovem a rybolovem. V roce 1866 pak získal přímo od rakouského císaře Františka Josefa rybářský revír Salzach, který patří k penzionu dodnes. Celkem 130 kilometrů tekoucích vod a osm jezer tvoří největší soukromý rybářský revír v celém Rakousku. Císař sám si ho přijel hned následující sezónu osobně vyzkoušet a během svého pobytu bydlel právě v Mittersillu, takže zdejší císařské apartmá nese své označení skutečně právem.

Bräurup v Mittersillu

Zachovala se půvabná historka o tom, jak Rupert Schwaiger vzal po získání salzaského rybářského revíru svou ženu Marii na nákupy do Vídně. Jelikož to byla hrdá horalka, pyšná na svůj kraj, vyšla si po hlavním městě císařství v tradičním kroji. Díky tomu ji ovšem v obchodech nepovažovali za příliš solventní, takže prodavačka v krámě se zrcadly odbyla její dotaz na cenu jednoho kousku tím, že na ten by jistě neměla. Paní Marie poté s úsměvem zrcadlo střevícem rozbila a pravila, že teď už jí prodavačka cenu jistě řekne. Jako důkaz pravdivosti této historky se návštěvníkům ukazuje velké zrcadlo, které visí v recepci u vchodu.

Do Mittersillu se dnes jezdí v zimě na lyže a v létě na ryby. Vypasený pstruh se dostal i do znaku pivovárku a uvnitř hotelu se na chodbách dvou podlaží nachází krásné rybářské muzeum. Na rybáře ovšem kromě dobových fotografií a vypreparovaných úlovků čeká i obchod se vším potřebným nádobíčkem a také několik poradců, kteří rádi navedou na ta nejlepší místa. Přece jen jsme ve čtyřhvězdičkovém hotelu, a takové svoje hosty hýčkají. Při pohledu na překrásný dřevěný interiér si i člověk povahou skromný aspoň na chvíli přeje být boháčem, jehož zavazadla portýr v livreji právě nese po dřevěném schodišti do patra, kde už je připraveno příjemně vytopené apartmá. Ovšem i když je realita jiná, pro usazení v neméně tradičním výčepu a ochutnání místních piv žádná nadprůměrná mohovitost nutná není.

Výroba piva v Bräurupu byla obnovena po nekulatých, ale dlouhých 89 letech v roce 2006 a je to jistě moc dobře. Zvědavý návštěvník si může zařízení pivovárku prohlédnout přes sklo z ulice, na samotné pivo je ovšem jistě daleko příjemnější zajít dovnitř. Tedy aspoň v zimě, protože letní zahrádka pod tradičním alpským balkónem s rozkvetlými muškáty určitě taky není k zahození. Místní lokál, to je zase krásný příklad vkusně a citlivě zachované tradice. Na všech těch starých truhlách, almarách a loveckých trofejích je hezké to, že skutečně mají k tomuto místu vztah. Ve starých fotografiích na stěnách je možné číst dějiny dávno odešlých časů. A k tomu popíjet pivo místní provenience. Jsou celkem tři, a to v obvyklé a klasické sestavě pils, märzen a weizen. Všechna tři chutnají a splňují to, co se od piv jejich stylu dá očekávat. Nejvíc nám zachutnalo pšeničné, jehož příjemné citrusově banánové aroma bylo pro nos opravdu příjemným zážitkem. Rádi jsme tedy využili možnosti nechat si natočit s sebou do litrové lahve s patentním uzávěrem, opatřené na sklo namalovaným logem. V prodeji jsou kromě toho i sklenice příslušných typů a pětilitrové soudky. I když pivo pochopitelně vždycky nelíp chutná u zdroje a mittersillský Bräurup rozhodně stojí za návštěvu, takový soudek jako dárek na večer vaše kamarády lyžaře určitě potěší.

Degustace