12. Zpráva z cesty za prací aneb Co jsem tady ochutnal

Tak jsem v neděli vyrazil k moři, abych se podílel na chytání všemožných živočichů příbuzných ústřicím, kterých se tady vyskytuje přehršel druhů, přednost je ale dávána mušlím s názvem „rakušky“, což prezentuje lastury typu „SHELL“, kterých je tu dostatek a při dávce štěstí lze z moře vytáhnout i exemplář o průměru 30 cm. Nejsem dítě štěstěny a mám proto pouze několik exemplářů o průměru 15 cm, zde běžná norma. Ten den byla ale docela slušná zima, něco okolo -20^oC a s pěkně ledovým větrem a tedy ani místnímu klubu potápěčů (asi sbor bláznů, když se noří i v zimě do vody o teplotě blížící se nule, ale jinak vstřícní a zlatí lidé) se nijak moc nechtělo provozovat vodní hrátky zbytečně dlouho, proto jsme zbytek dne strávili na potápěčské základně u kamen, vynikajících obalovaných smažených rybek (tvrdili mi, že to není sardinka, ale já si stejně myslím, že to nějaký větší druh sardinky byl, přičemž obalená v mouce a vhozená do horkého oleje byla báječná) a piva, které jsme s mým kolegou Romanem Pavlovičem přivezli jako první veřejnou prezentaci našeho pivovaru.

Lastura typu Shell

Přestože pivo mělo velmi slušný ohlas, dostal jsem doporučení v rámci objektivního seznámení se s „pivním“ Sachalinem ochutnat i zavedené a oblíbené místní značky a tedy jsem neváhal a v místní prodejně přístavu Korsakov nakoupil několik dalších, mě zatím neznámých druhů piv (ve městě Južno-Sachalinsk tyto druhy lze taky získat, ale znamená to výdej zbytečné energie navíc, protože ne ve všech marketech je tyto druhy piv možno pořídit), všechny v PET lahvích 1,5 l a cenově přístupné i pro méně majetné vrstvy obyvatelstva (možná i proto oblíbené, protože ceny importních a licenčních piv jsou astronomické – cena 0,5l lahve takového piva se v běžném marketu pohybuje mezi 70 – 90,- Kč). Nicméně jsem všechny poctivě a nestranně ochutnal, vše bylo z produkce jednoho ze dvou sachalinských průmyslových pivovarů SEVERNAJA ZVEZDA KORSAKOV (pivo z druhého pivovaru NAGIEFF jsem popsal už minule):

PIVO KORSAKOVSKOE DAMSKOE TEMNOE – podle etikety 12% původní mladina, ovšem ne tmavá, jak praví etiketa, ale polotmavá, s deklarovaným obsahem alkoholu „minimálně“ 4,1 %. Nevím, zda se jedná o nějaký alibismus výrobce, či o něco jiného mě neznámého, protože odvod spotřební daně z piva bude platit v těchto končinách až od 1.1.2010 a tudíž zatím není důvod administrativně snižovat v pivu obsahy čehokoliv, co by mohlo být předmětem odvodů směrem ke státnímu rozpočtu.

Pivo nasládlé a docela příjemně karamelové chuti a na tento druh a region i docela slušně chmelené, ale na můj vkus výrazněji esterové. Jinak pitelné, neměl jsem proti tomuto vzorku podstatnějších výhrad, takový slušný průměr.

PIVO KORSAKOVSKOE DAMSKOE TEMNOE

PIVO OCHOTSKOE TRADICIONNOE – 12% původní mladina a 4,5 % alkoholu, pivo z produkce téhož pivovaru krásně zlatavé barvy se slušnou pěnivostí, bylo na vůni zlehýnka kvasnicové, ale přijatelně a ne nijak rušivě, na chuť pak jen lehce nasládlé (osobně si myslím, že prokvašení muselo být vyšší, než co uvádí etiketa), ale sladkost byla vyrovnaná na místní zvyklost docela vysokou a pro mne příjemnou a vyváženou hořkostí, bez rušivých cizích chutí a esterů, bez problémů bych jej v anonymní degustaci zařadil mezi dobrá česká piva. Vysloveně chutné pivo, které jsem do krku spustil s pochvalným pocitem dobře zvoleného druhu.

KORSAKOVSKOE SVETLOE – mladina o stupňovitosti 11 % mi opět trochu nekorespondovala s obsahem alkoholu jen 4,0 % a spolu s opálovým vzhledem dávala tušit nějakou technologickou nepravost. Na vůni bylo pivo silně esterové s ovocným aroma, na chuť se pak k tomuto ovoci přidala ještě vysoká zbytková sladkost, která úplně zahubila poslední snahu chmelových hořkých látek zaúřadovat v mých chuťových pohárcích. Pivo vysloveně špatné a pro mě nepoživatelné. Vypil jsem sice celou skleničku, hledaje nějaká pozitiva, ale kroutil jsem se u ní jako kobra ve fakírově košíku.

OCHOTSKOE LEGKOE – opět pivo vyrobené z mladiny o původní stupňovitosti 11% a alkoholem 4,0% (netuším, kde je rozdíl oproti minulému vzorku – asi jen v názvu) mělo také lehký opál, přestože trvanlivost byla uvedena do 23.2.2010, tedy zdaleka ne před koncem doby spotřeby. Pivo opět na můj vkus sladké, sladkost ubíjela očekávanou hořkou chuť piva, tentokrát naštěstí bez esterových vůní a chutí. Od českého pivaře by toto pivo sice také nedostalo nějaké mimořádné ocenění, nicméně při troše sebezapření pitelné. Doporučil bych do odlehlých oblastí (pouště, tundry, hluboké lesy….) tam po dvou týdnech pití většinou zdravotně závadné vody bude dobré i takové pivo, protože jiné nebude.

OCHOTSKOE LEGKOE

OCHOTSKOE OSOBOE – granátový načervenalý speciál s původní stupňovitostí mladiny 14%, ovšem opět s alkoholem hluboko pod očekávanou mezí, pouze 4,8%. Čirost byla v pořádku, asi už jen proto, že na etiketě byla poznámka „pasterováno“. Pěnivost nebyla nijak slavná, pěna sice kompaktní, ale rozpadla se během jedné a půl minuty. Chuťově ovšem velmi slušné pití s jemným karamelovým tónem. Jako doplněk k tmavým masům a zvěřině ideální, hodnocení – bez výhrad.

KORSAKOVSKOE POLUTEMNOE – pivo údajně polotmavé mělo barvu shodnou s předchozím granátem, do očekávané polotmavé barvy chybělo ještě hodně, stupňovitost 15% a alkohol klasicky jen 5,2%. Čirost dokonalá – opět zřejmě jen díky pasteraci. Pěna stejně jako u granátu mizela ze sklenice před očima. Pivo chuťově velmi podobné a příbuzné předchozímu vzorku by bylo pivem velmi slušným, bylo ale o poznání sladší, což v tomto typu piva působilo rušivě. Pivo sice docela nenásilně pitelné i samostatně, by ale lépe chutnalo v kombinaci s dobrým rumem, to by se jednalo o kvalitní a účinné anestetikum.

Degustace je dokonána s celkovým výsledkem „mohli jsme dopadnout i hůř“, proto si jdu spravit chuť naším světlým pivem, jehož první tank postupně oslovuje spotřebitele jižního Sachalinu v rámci vlastní firemní tržní sítě. Ráno jsem už opatrně ochutnával tmavé a polotmavé speciály, které leží v tanku sice teprve pár dnů, ale už se těším na oficiální představení, které bude až těsně před mým odletem domů na vánoce.

A to je pro dnešek všechno. Příště, až se přinutím zase něco napsat, bude to určitě o tom, jak jsem si v zamrzlém šelfu nalovil večeři a jak jsem navštívil konkurenci.