11. Zpráva z cesty za prací Aneb, jak jsem se zabydlel

ve dne bych spal, v noci se budím a teprve nad ránem usínám, ale to už musím za chvíli vstávat. Prostě úžas. Tento stav ale naštěstí pomalu ustupuje a dnes jsem už spal poměrně klidně a skoro celou noc.

Rychlé změny počasí jsou taky jednou z věcí, kterou nemám příliš zažitou. Je to dáno zřejmě tím, že Sachalin je ostrov omývaný ze severu studeným Ochotským mořem a z jižní japonské strany o poznání teplejším Pacifikem a tudíž v rámci nějakého mě neznámého meteorologického principu asi může běžně docházet k tomu, že počasí se mění neuvěřitelně rychle. Zažil jsem, když během několika málo hodin teplota poklesla z relativně příjemných slunečných +5°C na docela mrzutých mrazivých -25°C s ledovým vichrem a sněhovými vločkami o tvrdostí malinkých střípečků skla, ale druhý den tomu bylo naštěstí přesně naopak. Z počátku jsem nechtěl ani uvěřit, že toto je možné, ale v této části světa a při takových geografických podmínkách je to asi úplně normální, za krátkou dobu mého pobytu se to už opakovalo několikrát a domácí to brali jako naprostou samozřejmost. Počasí se ale po několika takových cyklech ustálilo na stavu „jasno, slunečno“ a na vcelku přijatelných -10°C.

Proto také považuji za nejzákladnější denní informaci meteorologickou předpověď. Ráno u snídaně jsem v místní rozhlasové stanici s přiléhavým názvem „EVROPA PLUS“ (na stanici působící v jedné z nejvýchodnějších částí Asie název opravdu sedí), zaslechl předpověď, že během dne lze očekávat ochlazení a husté sněžení. Ptal jsem se, co si pod tím pojmem „husté sněžení“ mám představit. Sdělili mi totéž, že opravdu přijde husté sněžení a byl jsem tam, kde na začátku, jen s tím vědomím, že všichni domácí té předpovědi bezmezně věřili. Ale husté to opravdu bylo. Ve čtyři odpoledne se venku udělalo během několika minut bílo a pak už nebylo z okna vidět vůbec nic. Dovařil jsem tedy v poklidu vánoční tmavou 18% (tady jsou vánoce většinou pravoslavné a tudíž až 7.ledna – holt jiný kalendář – proto byla taky říjnová revoluce v listopadu, ale řada lidí je tady nedrží vůbec, jen „jolku“ na Nový rok), nespěchaje, protože na varně je i v zimě příjemné teplo a za pomoci mých „sotrudniků“ jsme vše umyli, vyčistili a posléze vyrazili každý do své chaloupky. Bylo okolo sedmé večer a venku bylo jak v pohádce o Mrazíkovi (ta je tady moc oblíbená a já ji konečně viděl v původním provedení, bez překladu – čarodějnice byla stejně úžasná, jako při dabingu pana Filipovského).

Sněžit už naštěstí přestalo, k původní vrstvě sněhu přibylo asi 30 cm nového přemrzlého prašanu a v celém areálu začala akce „bleskový zimní úklid“. Najednou se odněkud vynořilo asi dvacet pohotovostních pracovníků firmy a za pomoci velké sněžné frézy s kartáčem na poslední zbytky sněhu a sněhových lopat s pohonem na lidské sádlo začali zprůjezdňovat a zpřístupňovat chodníky a silnice v celém areálu, zřejmě podle již mnohokrát dobře nacvičeného plánu důležitosti jednotlivých komunikací a než jsem se v klidu navečeřel a přešel svých padesát metrů z firemní restaurace do teplíčka a téměř luxusního pohodlíčka svého přiděleného domečku, byly už chodníky a silnice v okolí hotelové recepce a obytné zóny vymetené doslova dosucha a během dalších asi dvou hodin nebylo na komunikacích areálu o celkové rozloze zhruba 10 ha po sněhu ani památky. Poslal bych sem všechny české silničáře na školení, umí jen plakat, že je zima v prosinci zákeřně zaskočila. Tady tou zimou nejsou překvapení, tady s ní počítají, tady vědí, že opravdu přijde.

Závažnější důsledky této „přeháňky“ jsem ale objevil záhy. Samozřejmě vypadnul elektrický proud a celý areál automaticky přešel na napájení z obrovského záložního naftového generátoru (neskutečně hlučná obluda umístěná naštěstí tak daleko od mých oken, abych jen mohl litovat ty, kteří mají domek hned vedle), který pokryl téměř všechny energetické potřeby hotelu, restaurace, pivovaru, dílen a stavby, kanceláří a několika bloků obytných domků…….ovšem bez života zůstala televize, což mi zase až tolik nevadilo, protože ze zhruba čtyřiceti ruských a japonských programů je stejně deset kódovaných a ze zbytku nelze vybrat žádný kloudný (asi jako u nás), ale hlavně vypadlo internetové připojení, mé jediné pojítko s Evropou, Českem a hlavně rodinou, které mi na mých cestách garantuje zachování zdravého rozumu a svěží mysli. Bohužel tento stav nouze trval až do pozdní noci druhého dne.

Nicméně práce v pivovaru pokračuje bez přerušení a k dnešnímu dni je navařeno několik CKT 12% světlého ležáku, samozřejmě s chmelením upraveným dle místních zvyků a požadavků (tedy oproti Česku zhruba o 15 % nižším), 11,5% tmavý ležák, koncipovaný jako mírně nasládlý s karamelovou chutí a smetanovou pěnou, 16% polotmavý granátový speciál, zabarvený do červena přídavkem speciálního sladu od firmy WEYERMANN Bamberg a 18% supertmavý vánoční pamlsek, těžké husté pivo s plnou chutí a pěnou jako šlehačka. Vždy po dvou várkách na jedno CKT.

Dnes jsem vařil poslední sérii várek - světlou desítku, což měla být taková „oddychovka“, ale i desítka je samostatný a trhem požadovaný druh piva a náleží mu tedy výrobní pozornost stejné důležitosti, jako každému jinému ležáku, či speciálu.

Všechny tyto pivní druhy spojuje jedna společná věc – kvasnice. Není dost dobře možné objednat si do tak vzdálené oblasti čistou kvasničnou kulturu lisovanou do chlazené plechovky a už vůbec ne tekutou v jakémkoliv myslitelném obalu a být přitom v oprávněných obavách, že drahý letecký transport i přes svou rychlost, bude stejně trvat několik dní a navíc bez jakýchkoliv garancí, že kvasnice dorazí v ještě použitelném stavu a že například zvědavý celník neotevře plechovku a nezaboří svůj prst do neznámé hmoty (právě proto, že na obalu bude přelepka „Pozor neotvírat – sterilní zásilka“) a pak nechá otevřenou a již nesterilní plechovku v klidu stát vedle radiátoru do druhého dne, než náčelník rozhodne, zda může pokračovat v cestě dalším letadlem, či ne. Proto bylo hned v začátku přistoupeno k velmi rozumnému řešení a to k použití práškových sušených kvasnic firmy FERMENTIS, typ W34/70 pro světlá piva plzeňského typu a S23 pro piva polotmavá a tmavá (neocenitelný vynález pro tyto situace). Kvasnice pro pšeničné pivo zatím na místě ještě nejsou, ale v okamžiku, kdy bude rozhodnuto o zahájení výroby i tohoto typu piva, pro který je receptura rovněž připravena, bude okamžitě objednán kmen WB06 od téže firmy a v tomtéž provedení.

Tímto byl vyřešen základní problém mikrobiální čistoty kvasničné násady. Otázkou pak zůstává, jakým způsobem budou už docela slušně zaučení místní chlapci po mém odjezdu nakládat s kvasnicemi sebranými po hlavním kvašení, jak je budou ošetřovat a v jakých podmínkách a jak dlouho skladovat do dalšího použití. Myslím si ale upřímně, že to zvládnou vcelku dobře.

Pro dnešek jsem téma vyčerpal a tak někdy zase nashledanou.