Dost bylo piva!

Spolumajitel pivovaru Černá Hora a předseda jeho představenstva, pan Jiří Fusek, nám poslal velmi zajímavou úvahu na téma pivo, víno a spotřební daň. Jeho nezkrácený článek dnes zveřejňujeme:

Když se objevily první zvěsti o tom, že pivo a s ním celý pivovarský sektor budou zatíženy vyšší spotřební daní a k tomu vyšším DPH, řekl jsem si, že to musí být nějaký omyl. O pivu a jeho producentech se přece ví, že vyrábějí a nabízejí to, po čem je poptávka, co je u nás součástí historie, tradice a kultury a také synonymem vysoké kvality i slušného podnikání nejen ve velkých městech, ale především v místech menších a malých. Navíc platíme daně, máme nízké nebo spíše nulové procento těch, kteří by trh opustili, protože se jim nedařilo. Pivo je též tím, co nás proslavilo v zahraničí a dělá nám dobré jméno v cizině – jako máloco z toho, co vzniká v české kotlině, na Moravě a v naší části Slezska. A navíc, turisté k nám sice jezdí za památkami, ale také za pivem, aby si pobyt zpříjemnili, měli se u nás dobře, vrátili se domů a o své cestě třeba porozprávěli se svým sousedem či známým. Ale ouha! To vše je málo, to vše nestačí… Kdosi, kdo nemá přehled ani správné informace, rozhodl, jak rozhodl. O pivu a pivovarství bez pivovarníků. Ani jsme mu nebo jim nestáli za to, aby se s námi poradili. Naproti tomu jiný zemědělský produkt s mnohem méně významnou tradicí i kratší historií se na rozdíl od piva hřeje na výsluní popularity. Kdyby šlo jen o víno z našich vinic, možná by se dalo přivřít oko, možná obě. Ale favorizovat víno jen proto, že se tak děje v kusu Evropy, se mně nezdá fér, slušné, ba co dím, normální!

Až mne tak jednou, když jsem opět parkoval na D jedničce, místo abych jel, napadlo, není-li pes zakopán v názvu našeho produktu, není-li vším vinno to, že vaříme pivo. Že to, co děláme, není víno a není z hroznů, ale že je z ječmene a několika dalších drobností.

Dal jsem dohromady pár kolegů, jindy konkurentů, a navrhl jim udělat revoluci. Takovou naši, českou. Bez krve a s hodně slovy. Nikdo se nemusí bát pušek nebo granátů. To se k nám pivovarníkům jaksi nehodí. Ale změna to bude, a ne ledasjaká. Patrně překvapí, ba možná ohromí nejednoho Čecha, a ještě více překvapí nejednoho pivaře či milovníka piva. Přicházíme se zcela novou a originální kampaní, která pod heslem „Dost bylo piva!“ požádá všechny patentové instituce, možné a nemožné úřady strážící ochranné známky, aby se pivo přestalo jmenovat pivo a začalo se mu říkat „sladové víno“.

Řekli jsme si: nechť jdou všichni s tím nemoderním, podceňovaným slovem pivo k šípku! Už nás totiž nebaví sledovat, jakou pozici v Evropě i u nás má víno, kolik má přátel, jak silnou lobby je zaštiťováno, zkrátka pivo nelahodí uchu některých důležitých tak jako víno.

Když jsem jim návrh přednesl, nastalo ticho, nikdo nevěřil v mou odvahu, v myšlenkovou sílu takového návrhu. Ptali se mě, proč tak skvělá myšlenka nikoho z nich nenapadla dřív. Jak nám mohlo být dobře! Jen jsem dodal: „Nechci nic než spravedlnost, nechci být diskriminován, chci mít stejné výhody, jako mají vinaři u nás i v Evropě.“ Je sice pravda, že sladové víno zatím nikdo nezná, ale ptejme se, jak tomu bylo před tisícovkou let? Kdo znal české pivo? Kdo, a podívejte se, kam se za těch několik století dostalo a jak známé je dnes nejen u nás, ale i ve světě! Když to dovedli naši předci, tak to musíme umět také my. Jen doufáme, že současný pokrok v komunikačních technologiích zaručí, že proces obeznámení obyvatel celého světa s naším sladovým vínem nebude trvat jako našim předchůdcům tisíc let, ale pouhých pár roků nebo možná jen měsíců.

Když se mne po chvíli otálení zeptali, je-li naše společnost a také ti, kteří k nám z celého světa jezdí ochutnat zlatavý mok, jak se prozatím pivu říká, připraveni na změnu, odpověděl jsem jim bez nejmenšího uzardění a bez jediné chmury na tváři takto: „Dost bylo piva, čo bolo to bolo. Na řadě je sladové víno.“

Po chvíli úděsu se tváře pivovarníků v sále začaly jasnit, pochopili. Byla vytvořena pracovní skupina s prozatímním názvem „Sladové víno a nikdy jinak“. Současně bylo oznámeno a zahájeno jednání, které pracovní skupina kolem sladového vína povede s institucemi, zatím jsme jich napočítali kolem třiceti. A první z nich je ta, které se dost bojíme, ale hlavu nevěšíme. Budeme jednat s vedením Ústavu pro čistotu jazyka českého Akademie nauk a rozumu. My, novátoři, dnes už bývalí pivovarníci, si od jednání, o kterých se domníváme, že nebudou jednoduchá, slibujeme změny ve Spisovném slovníku jazyka českého. Nepotřebné slovo pivo zapomeňme a nahraďme je termínem, který se v Evropě i u nás možné zalíbí více – sladové víno. A budeme bez daně.

Černá Hora, listopad 2009