„Pivo znalců“ v brněnských hospodách (3.)

Zvenčí vypadá poněkud nevábně, avšak ten, kdo sejde po schodech dovnitř, po chvilce zjistí, že obávat se vůbec není čeho. Za tvrdou muzikou, doprovázenou taktéž pořádným pivem, sem míří fanoušci obou „žánrů“. Hlavně vyznavači poněkud volnějšího životního stylu. Rock nejen slyšíte z rádia, ale pokud se „trefíte do live“, zažijete ho na vlastní oči. Aparatura k tomu nechybí. Když spustí, musí to „bejt těžkej nářez“...

Silné tóny trošičku zjemňuje ve výčepu na „dudy hrající personál“. Kdo z hostů projeví zájem připojit se, tedy dát si buď klasického nebo „živého“ Dudáka (v jejich bratrovražedném souboji zatím vede první z nich v poměru cca 8 : 2), tomu je velmi ochotná obsluha přinese (v logované sklenici) k fortelným stolům na tácek nebo podá přes bar. Jenom za 19,50,- Kč (malé za 15,-). Kdo by snad chtěl pokračovat ve hře na dudy jinde, může si je vzít sebou „zabalené v lahvi“.

Strakonické pivo „jede“ v tomto doupěti od pondělí do soboty, od 16 hodin do….podle chuti a nálady lidí…Jev, zasluhující uznání. V pátky a soboty se mnou odhadovaná kapacita (80 až 100 míst) zřejmě blíží naplnění. Pro štamgasty by časem chtěli pořídit ke stávajícím dudákům jejich černého brášku (další ze zájemců o tento druh piva) a rovněž nabídnout další chuťově zajímavou regionální značku (zazněly Svijany a Polička…). Rozhodně lepší volba, než kdyby jí byly bulharské Zagorka a Strumskoje, jejichž dekorace v podobě lahví nechybí na zdi…

Dudáky ve skle si můžete vychutnávat nejen za doprovodu pořádných decibelů, ale třeba i při hře stolního fotbalu, pink-pongu či flipperu.

Specifická klientela z řad milovníků piva, vařeného ve městě nad řekou Otavou, navštěvuje na ulici Cejl 68 „Galerii Deusart“ (kousek za Intersparem ve směru do Zábrdovic). I bez čísla popisného byste jí našli. Je nepřehlédnutelná modrou barvou fasády. Jedná se o „tematicky zaměřený klub“ (cca 50 míst), zřízený pro určitou sortu umělců amatérů jako jakási „vernisáž“ s ukázkami jejich výtvorů. Jak vidno, strakonické pivo neoslovuje pouze vyznavače tvrdé hudby, ale i jiných druhů umění…

I když do ulice visí štít s Dudákem, ve výčepu jako doma je jiný ležák, jedenáctkový Nektar (za dvacetikorunu). Dvanáct stupňů se točilo dříve. Až bude vyřešen sklep, pak se sem dle slov majitele vrátí ležák, avšak v podobě kvasnicové varianty Sklepák, který je mnohem náročnější na podmínky uskladnění (v létě rozhodně) než klasika. Tu si můžete alespoň „otevřít“ v lahvi.

„Galeriáni“ vysají Nektárku údajně z 20 až 35 sudů, přičemž první cifra připadá na slabší, druhá na silnější měsíc. Každopádně změna značky se odrazila na větší výtoči. Předtím sem ke štamgastům jezdila pivní „šalina“ číslo 11 a 13, a to až z Nové Paky. Podkrkonošské větry však neměly pokaždé tu správnou intenzitu fuku na její bezproblémové dojetí na takovou vzdálenost a ona se postupem času začala zadrhávat. Proto došlo ke změně. Namísto větrů je poháněna již zmíněným Nektarem (majitel strakonické pivo ochutnal, zachutnalo mu, a protože ho štamgasti znali z jiných brněnských hospod, výměna proběhla bez zbytečných řečí…).

Zatímco v polovině brněnských provozoven, včetně těch výše uvedených, se strakonickými pivy je to hlavně o tom pivu, i vzhledem k tomu, že kuchaře nezaměstnávají, následující „pětka“ nabízí k němu i velmi kvalitní kuchyni.

A začneme stylově, v „Pivním restaurantu strakonický Dudák“ na Vachově ulici v centru Brna. Otevřen je od ledna 2005. Co se týká propagace, pivovar rozhodně nešetřil. Při vstupu dovnitř Vás na první pohled upoutá velký plakát s typickým pozdravem pivovarníků „Dej bůh štěstí“ a pod ním nejdůležitější datum těch strakonických, 1649. Po pár sejitých schodech se v nasvícené vitríně skví další z jejich symbolů, nádherné nefalšované dudy (i J. K. Tyl by koukal…). Před vchodem nechybí „áčko“ s pivní nabídkou, v logované vývěsce si mohou kolemjdoucí přečíst týdenní rozpis obědových meníček (za 60,- Kč včetně polévky), název provozovny je vepsán do lišty ve strakonických barvách. Reprezentační punkt a zároveň vlajková loď strakonických v Brně se vším všudy.

I když ne tak docela…V místě nejdůležitějším, tj. na pípě, „narušuje“ prémiovou dudáckou hegemonii v podobě klasického a kvasnicového ležáku upoutávka na stejnou váhovou kategorii z města hudebního skladatele Bohuslava Martinů, Poličky. Všichni ve velké sklenici natočení vyjdou na 23,- Kč, v malé na 17 korun. Co se vypitého množství obou Dudáků týká, jsou konzumováni ve vyváženém poměru. Pro ty, již by snad nevěděli s jak kvalitním pivem mají čest, visí na zdi vedle výčepu trofeje v podobě posledních „Pivních pečetí“ (to však bezesporu poznají záhy po prvním doušku…).

Restaurace je poměrně velká, moderního střihu s masivními dřevěnými stoly, u nichž můžete sedět buď na židlích nebo lavicích. Je dělena na dvě části – výčep (cca 20 míst) a prostornou místnost (cca 40 až 45 míst). Lze hrát stolní fotbal, sledovat televizi a poslouchat rádio. Očekávání nejen milovníků skvělého piva, ale i vyznavačů gurmánského umění zde budou splněna. Dokonale to umocňuje i prostředí. Moc pěkné!

Jídelní lístek, vyvedený ve strakonickém „kabátě“, nabízí celou řadu různých dobrot. Od hotovek (guláš, svíčková, výpečky) přes všelijaké drůbeží, vepřové a hovězí speciality, ryby, steaky, bezmasá jídla a konče velkými (koleno) nebo malými (tvarůžkový chleba) radostmi k pivu. Vesměs porce dvěstěgramové, tj. víc než poctivé. Pokud si k čepovaným „Strakonicům“ dopřejete „Strakonickou vepřovou panenku“, případně „Dudákův závitek“, autentický zážitek jest dokonán. Virtuálně budete přeneseni do malebného jihočeského města, i když ve skutečnosti zůstanete daleko od něj… Navíc při každém pozvednutí džbánku k ústům a zapití vydatné krmě, se před vámi zjeví pivovarský dvůr let dávno minulých, kdy pivo nazrávalo v dřevěných sudech…To už není iluze, nýbrž pohled na pivní tácky s vydařenými historickými motivy…

Navštívit to tady můžete každý pracovní den od jedenácti do půlnoci, v pátek je možno posedět i o hodinu déle. Soboty a neděle se začíná v pět odpoledne, končí v jednu ráno, respektive ve 24 hodin. Do naprosté dokonalosti mně pro teplé jarní, letní a podzimní dny chybí už jen zahrádka a posezení venku...

Nyní vyražme na okraj metropole, směrem na jih. Souběžně s rychlostní komunikací od Mikulova, popřípadě Znojma vede silnice, u níž nelze přehlédnout billboard s upoutávkou na „strakonická dvojčata“. Restaurant Klassik (Vídeňská 127) nabízeným pivem zcela vystihuje svůj název. Dvanáctka Dudák je přece klasika a ještě k tomu za neuvěřitelných 18,- Kč (mimochodem nejlevnější v Brně)…

Točí ji tady (od pondělí do pátku) už dlouho. Na víkendy mají zavřeno, to zřejmě dudák jezdí odpočívat domů a leštit svůj nástroj na další pracovní týden...Před ní čepovali krátce desítku Nektara. O jeho vstupu sem rozhodla v jihočeském derby lepší kvalita, v souboji výčepních piv porazil předtím zde pevně usazeného rivala z Českých Budějovic. Škoda jen, že se prémiové pivo podává v nelogovaném skle a na nepivním tácku…Pro fajnšmekra to trošičku kazí výsledný dojem. Pivovar na tom ale vinu nenese. Masivní džbánky s uchem, v nichž je běžně Dudák servírován, nezapadaly panu majiteli do interiéru jeho restaurace. Představoval by si elegantnější typ skla, třeba na nožičce. Takové ale pivovar pro svůj ležák nemá. Motiv švarného chlapíka tak uvidíte uvnitř restaurace kromě cedulky pověšené na pípě, už jen na účtenkách.

Zde to primárně není o pivu. V hlavní sezoně se narazí měsíčně cca 4 sudy, mimo ni o jeden méně. Sem se stahují lidé z okolních firem zejména kvůli obědům. Denně (s otvíračkou od 9.30 hod.) jsou podávány i snídaně. Pakliže budete mít chuť, místo čaje či kávy je možno ji zapít právě Dudákem a začít s ním nový den…(energie budete mít rozhodně víc než co hlásí televizní reklama na sušenku „Dobré ráno“). Po nejlevnější strakonické dvanáctce v Brně, další primát této provozovny…

Malou kritiku do strakonických řad nakonec. I nealkoholické pivo je plnohodnotným členem týmu. Vzhledem k charakteru osazenstva restaurace, by jeho větší propagace byla žádoucí. Majitel ani nevěděl, že ho má pivovar ve svém portfoliu. Já mu však tady dávám jisté šance na úspěch…

To se koneckonců dá říci i o dvou ze zbývajícího tria brněnských provozoven …