Festival Slunce ve skle se tradičně vydařil

V sobotu 19. září vyšlo v minipivovaru Purkmistr Slunce ve skle, tentokrát již podruhé. Po úspěšné, byť poněkud zamračené, loňské premiéře, čekal letos na vyznavače dobrého piva a jejich chuťové pohárky druhý ročník setkání minipivovarů doslova ze všech koutů republiky. Letos navíc doplněné i o několik německých pivovarů a restauračních pivovárků.

Nedá se nic dělat, s mou drahou ženou a přáteli rozhodně nechceme chybět ani letos. Nic nenecháváme náhodě, hotelový pokoj přímo v pivovárku máme na víkend zamluvený již půl roku dopředu a tak nic nebránilo tomu vyrazit již v pátečním slunném odpoledni z Prahy do města piva. Rozhodně není naším cílem Plzeňský Prazdroj, ale ani panství Lautensack či Rytíř Lochota a tak za hodinku již parkujeme v garážích hotelu a pivovaru Purkmistr.

Čas máme akorát na to se ubytovat na pokoji, řádně si prohlédnout aktuální menu restaurace (i když nakonec stejně vždy zvítězí bůček) a již „v papučích“ scházíme do příjemné restaurace na první ochutnávky místního sortimentu. Jsme hladoví, takže pro začátek jdou experimenty stranou a u příjemné slečny objednáváme polotmavé pivo. Není ho není třeba více představovat, jedinečná a originální plná chuť polotmavého Purkmistra je nezaměnitelná a jako vždy vynikající. K němu zakusuji překvapivě již zmíněný bůček s chlebem a s plným žaludkem je možno začít experimentovat. Pro pořádek ale „povinně“ dáváme černé pivo a nakonec i světlé, které je pro mě zklamáním. Výborné chuti a kvalitě polotmavého brášky se ani trochu nepřibližuje. Ale nevadí. Na řade jsou další vzorky z domácí „kuchyně“, v jejímž stínu sedíme. Borůvkové pivo velkoryse vynechávám, neb jsem ho ochutnával již vloni a na stůl tak míří fíkové pivo. Na ochutnání to špatné není. Se ženou jsme ve při – chutná to jako klasické staré bonpari (zelený bonbón), nebo jako pistácie? Možná nás někdo rozsoudí, každopádně za ochutnání to minimálně stálo. Večer uzavírám osobně pšeničným Písařem, zatímco manželka zůstává u svého oblíbeného polotmavého Purkmistra. Po loňském zklamání, kdy mi pšenice přišla vyloženě nakyslá, to tentokrát byla úplně jiná káva. Snad je to opravdu tím, že údajně v loňském roce pivovarští experimentovali a Písař tehdy byl vařen dle belgické receptury, přičemž letos dle německé. Nevím. Každopádně jsem si musel dát na dobrou noc Písaře hned tři. S plným žaludkem a veselou myslí jsme se odebrali na lože načerpat síly na sobotní festival.

Slunce ve skle

Den D nás přivítal v plné parádě. U snídaně příjemně svítilo sluníčko z azurové oblohy, venku byly slyšet finální přípravy na festiválek. Po opravdu vydatné krmi následuje (pasivní) odpočinek na lůžku a hodinu před zahájením již čekáme s nachlazenými a naleštěnými skleničkami u prvního stánku s pivem. Pár vteřin a ze sklenice se na mě skrz sluníčko směje německý Eck Fullbier. Mezitím Honza Kočka pořizuje tématický záběr pro své video na téma Kráska a Zvíře a… pivo. Ale zpět - německé pivečko hodnotím průměrně, je na můj vkus vodovější, to Extra Stout od Antéňáka je jiná káva a to téměř doslova. Příjemná hořká lehce kávová chuť celkem rychle zalévá mé útroby. Ani nedopíjím a je čas na malou přestávku, neboť přijíždějí družstevníci z Nuslí, anebo také veselý autobus ze Zlých časů. Vítáme se s kamarády a známými, poznáváme nové tváře z Beerborce. Ale protože nejsme na schůzi, tak se hned vrháme v ústrety dalšímu stánku.

Mačický Stoják s příchutí puškvorce byl na test zajímavý, ale výrazněji neoslovil a tak mi chuť spravuje Belveder ze Železné Rudy, jenž nikdy nezklame. Náš obsazený stoleček následně společnými silami koštuje Purkmistra zázvorového a Purkmistra Cappuccino. Rozhodně zajímavé experimenty, ale to již stojím lehkou frontu na Veldensteiner Weissbier. Tak to opravdu můžu, ten ovocný buket a opravdu lahodná osvěžující chuť. Již vím, které pivo se na mém pomyslném žebříčku ochutnaných vzorků umístí na předním místě. Následné zklamání z Fuchsbergera plně nahradil čtrnáctistupňový speciál Purkmistr. Z mezinárodní čtveřice Kocour Banana Weizen, Loučenský Václav, Tucher Weisse a Drachselsrieder Weisse hodnotím nejlépe pivečko pana Halaxy. V hledáčku mám následně Hastrmana Märzen (výborné), Dvorní červené (průměrnější) a Pivovarský dům ležák (výborné). Novinka ze Strahova – Sv. Norbert 10°, jestli jsem to dobře pochopil, má očekávání nenaplnila. Zvyklý na opravdu lahodnou chuť strahovských piv bylo toto mírným zklamáním, ale na druhou stranu je fakt, že z desetistupňových piv mi opravdu chutná snad jen kvasnicový Kout a Kácov. Kolega, který přijel do Plzně hlavně kvůli Duchmausovi od Rybiček mě již taktně upozornil, že jsem stále tento stánek pro něj nepochopitelně míjel a tak vše napravuji. Jako pšeničné pivo mi to moc nepřipadalo, ale po důvodech se více nepídím, neb mi jinak velmi chutnalo.

Odjezd autobusu partičky ze Zlých časů se i díky agitaci Bejčka mírně komplikuje, ale nakonec všichni borci a borkyně, až na pár výjimek (zdravím Jarina), dopíjí a dočůrává své vzorky u busu na nedaleké silnici a po hodině cesty tak mohla pokračovat „afterparty“ v mateřském útulném nuselském podniku. My, co jsme zůstali, jsme nadále ostřili čím dál více unavenější zrak na stánky, kde ještě pípy nevyschly. Navíc se ozval i žaludek, že přeci jen by to chtělo i nějaké to krmivo a tak následuje večeře – pořádný tataráček s topinkami a k tomu dvakrát medový Pašerák z Belvederu. Následně jsem i já osiřel, protože má drahá polovička již byla unavená a odebrala se na kutě. Obratem tedy vyhledávám další známé tváře a nakonec jsme se navzájem ujali s Dorisem a umbobem. Stačím tedy ještě vypít dva vzorky z Pivovarského domu – ležák a pšenici a pak již zdvořile žádám v restauraci o dvě PET lahve polotmavého Purkmistra, co kdyby totiž v noci přišla žízeň.

Nedělní den uzavíráme příjemným obědem v restauraci, nealko sice k pivovarskému gulášku zrovna dvakrát nepasuje, ale jako řidič nemám jinou volbu a rozhodně mi odpoledne spraví chuť čerstvě natočená PETka na doma. Co říci závěrem? Letošní ročník Slunce ve skle se opravdu vydařil, za což patří organizátorům velký dík a všichni věříme, že bude pokračovat i napřesrok. Pestrý sortiment piv, stánky až na výjimky téměř bez front, ideální počasí, bohatý kulturní program, soutěže, předvádění řemesel, překonaný rekord v počtu vytáčených piv na jednom místě a nakonec nenásilně hrající Purkmistr band - to vše patří k plusům festivalu. A i doslova hlava na hlavě chtivých pivařů a pivařek ve dvoře i na návsi svědčí o tom, že poctivé pivo v naší donedávna pivně zbídačené zemi zase znovu nachází své místo na slunci…