Slovenské pivní postřehy 2009

První dojem získaný cestou říká cosi o sílící pozici černohorského piva na Slovensku. Počet „exotických“ vývěsních štítů s Černou Horou totiž viditelně roste. Cestu také lemují billboardy propagující Smädného mnícha. Hlásají něco jako „Chvála poctivému pivu“. Ochutnal jsem - a volám totéž. Chuť na poctivé pivo je totiž po ochutnání Smädného mnícha silnější než obvykle…

V oblasti Tater opět poklesl počet vývěsních štítů s Tatranem. Popradský pivovar Pilsberg je už nejspíš definitivně jen pouhým distributorem v Polsku vyráběného piva Tatran a StaroČesko. Dlužno dodat, že původní popradské pivo bylo bohužel ke sklonku své existence nepitelné a vaření v Polsku Tatranovi jen prospělo. Dnes sice ničím neoslní, ale vypít se bez problémů dá. Soudit můžu podle točeného 10% Staročeska a 11% Kamzíka.

V souvislosti s popradským pivem mi dovolte malou vzpomínkovou odbočku na pivo značky 1715. To měl kdysi být v Popradu vařený „Bayerisches Pils“. Letos se mi dostal do ruky tácek od tohoto piva a nedá mi, abych necitoval jeho textovou legendu: „Prvá zmienka o unikátnej receptúre tohoto piva sa spája s povesťou, ktorá rozpráva o usilovních mníchoch žijúcich na prelome 17. storočia. Títo mnísi na slávu kniežaťa Wilhelma při príležitosti osláv narodenia vytúženého dediča a budúceho zemepána uvarili osviežujúci zlatistý nápoj. História výroby, špeciálny bavorský slad a chmeľ a jedinečnosť kvasenia dáva tomuto pivu chuť a charakter bavorského piva“. Dobře, že jsou časy piva 1715 nejspíš už definitivně pryč. Fungovat mohlo snad leda jako odpuzovač konzumentů od bavorského piva (že by v tom měl prsty Malakin? :-)). No a co se týče té legendy – Dačický hadr... Ale zpátky na Slovensko.

Připadalo mi, že se v běžných samoobsluhách zúžila nabídka dvanáctek. Kromě těch „superprémiových“ se mi letos dvanáctky od SABMilleru a Heinekenu sháněly hůř. Dřív běžně dostupný 12% Topvar či Corgoň už zdaleka nebyl takovou samozřejmostí. Mimochodem, Corgoň je údajně vařený ze „špeciálnych chmelov“ a na chuti mu to nijak zvlášť nepřidává… Zato se rozrostla nabídka piva v PET lahvích. 10% Zlatý Bažant je k dostání v litrových plastových lahvích. A zatímco v Česku nám SABMiller v PETkách dopřává jen své podřadnější labely Primus a Klasik, Slováci si z plastu můžou vychutnat „prémiovějšího“ výčepního Velkopopovického Kozla. S největší pravděpodobností od Maďarů, z pivovaru Dreher…

Na pivních serverech se člověk často může dočíst chválu na vyhnianské pivo Steiger. Popravdě řečeno nechápu, co na něm všichni vidí. Na první napití jsem si sice řekl něco ve smyslu „konečně pořádné plné dobré chutné pivo“. Ale s každou další během těch dní vypitou lahví mi vyhnianské pivo připadalo čím dál horší a nepitelnější. Řeč je o jedenáctce a dvanáctce. Nepříjemné matlavé sladké doznívání mi vadilo čím dál víc. Až konečně pro síť CBA vařená dvanáctka Excalibur skončila téměř celá ve dřezu. Asi začínám chápat své středoslovenské kolegy, kteří pro vyhnianské pivo mají jen nepublikovatelné výrazy… Abych ale nebyl úplně nespravedlivý – pochutnal jsem si i na Steigerovi. Na plechovkové desítce. Říkal jsem si, že to snad ani nemůže být Steiger. Jenže pak jsem se během pití při prohlížení plechovky dozvěděl, že si nejspíš dávám desítku Zubra…

Konec dobrý, všechno dobré. Cestou domů zakoupený 12% Popper (pivovar Bytča) je pivem, které bych si s chutí rád občas koupil. Krásně plná chuť, chlebnaté, vyvážené, s příjemnou hořkostí.

Každopádně v malé zemi rozporcované pivními giganty se dobré místní pivo hledá čím dál hůř. Dopadneme podobně?