Zas jednou do východních Čech na pivo

Začali jsme v Náchodě, což byla dobrá příležitost k ochutnávce novinky – 11% ležáku Primátor. Točí jej třeba v prodejně hned u pivovaru. Špatný nebyl. Na druhou stranu, ochutnával s námi i Roman Holoubek a nadšení z dobrého piva u něj věru vypadá jinak.

Další pivní zážitek na nás čekal v Polici nad Metují. Nejprve nepotěšil nakyslý 11% Opat. No nic, spravíme si chuť točeným Krakonošem v mé oblíbené nápojce. Ale proč to tady ten výčepní tak divně cmrndá? A co je to z toho piva tak zatraceně nepivně cítit? Proboha, tohle že bych měl polknout ještě několikrát??? Rychle pryč odsud! Příšerně chutnající tekutina dostává na stupnici 1 – 9 známku 8, a to jen za to, že pivo připomíná alespoň vizuálně. Příchuť kapek proti kašli ale do piva opravdu nepatří! Naštěstí v protější hospodě je Krakonoš v pořádku. Už jsem se začínal bát, že místo něj v Trutnově začali vařit nějakého Trautenberka…

Že je Krakonoš pořád ještě slušný se ukázalo i další den při návštěvě pivovarské hospody v Trutnově. Ale opět mi zde kvasnicové moc nechutnalo. Takové jaksi „hrubé“. To filtrovaný Krakonoš je mému jazyku mnohem příjemnější.

Pokračovali jsme přes Dvůr Králové, kde jsem měl pochopitelně spadeno na místní minipivovarskou novinku. Zajížďka do Dvora vůbec nebyla špatný nápad. 11% Tambor velmi příjemně překvapil. Ze všeho nejvíc mi totiž připomínal dobrý německý pils. Jednak hodně světlou barvou, jednak poněkud nižší plností, příjemnou svěžestí, řízem a pikantním chmelením. Opravdu dobré pivo, které z naší běžné minipivovarské produkce vybočuje, řekl bych. Doporučuji, včetně příjemné hospody na náměstí, kde jej čepují.

Pivní vrchol nás ale čekal v Miletíně. Konečně se mi (na druhý pokus) poštěstilo zastihnout místní pivo na čepu. Tentokrát to byl 12% Pytlák. Lahůdkový ležáček. Zprvu se zdá velmi sladké, aby se po chvíli v ústech rozlila lahodná hořkost. Něčeho podobného se člověk jen tak nenabaží…

Na závěr jsme si užili i trochu pivní fádnosti, a sice v „Pivovarce“ v Pardubicích. Kvasnicová dvanáctka tradičně bez stopy jakéhokoli zákalu i bez něčeho, co by na první napití něčím uchvátilo. Světlá jedenáctka pak nezaujme vůbec ničím (leda snad docela pěknou sklenicí). Vše ale zachraňuje stabilně vynikající Porter.

Co říci na závěr? Výlety do východních Čech jsou pro mě už tradičně jakýmsi terapeutickým únikem z jihočeské pivní nudy, a nejinak tomu bylo i tentokrát.