Pivní zarputilec. Tož tak...

Vezměme to od konce, tedy současnosti. Kde právě působíš?
Před několika měsíci jsem nastoupil do Měšťanského pivovaru v Poličce, a.s. na místo vedoucího odbytu.

Kdy se u Tebe projevily první známky touhy poznání fortelných piv?
Těžko říci, ale už asi od studentských let. Už tehdy jsem nešel na pivo jen tak do nějaké hospůdky, ale vybíral jsem si právě podle toho, jaké pivo tam čepovali. V té době to byla výborná piva z Plzně, Prahy a nedal jsem dopustit na můj místní Radegast. Po revoluci jsem změnil své preference a začal se intenzivně zabývat vlnou vznikajících restauračních pivovarů. Jejich piva, tak jako u větších výrobců, jsou dobrá i špatná, ale v každém případě mnohdy velmi zajímavá. A především směřují k opačnému pólu, než míří některé naše největší podniky. Použiji novotvar, piva z malých a středních pivovarů jdou cestou antieurobeerů.

Jak se dostane člověk od manažerského postu, byť ve firmě zaměřené na restaurační zařízení, k malému novému minipivovaru?
Jednoduše.
Tedy jednoduše pro toho, kdo je připraven a kdo potká správného člověka ve správnou chvíli.
Jak jsem již podotkl. Po dlouhá léta jsem sledoval dění v oboru, navštěvoval pivovary a ochutnával piva. Především jsem se ale začal hlouběji zajímat o samotnou výrobu piva, technologii, učil se a sledoval proces, kdy se z počátečních surovin stane pivo.
Mám jistý přehled o výrobě piva u nás a něco málo jsem pochytil o tom, jak je svět piva za hranicemi naší vlasti různorodý.
Skromně řečeno Honzo, mám ideální předpoklady pro svou současnou práci. :) Posuď sám. Jsem vystudovaný strojní konstruktér potravinářských strojů, po několika letech praxe v konstrukci si už mnoho let vydělávám obchodem a marketingem, což jsou mimo pivo mé další koníčky. Obchod jsem si prošel od píky, od obchodního cestujícího až po vrcholové manažerské funkce. Marketing a k tomu potřebné znalosti jsem si doplnil dalším studováním. Kreativitu a výtvarné cítění jsem, domnívám se, zdědil po své matce. Analytické schopnosti a přesnost v uvažování zase po svém otci.

Ale zpět k Tvé otázce. Dozvěděl jsem se, že v blízkosti mého bydliště vznikl minipivovar, setkal jsem se s majitelem, abych se dozvěděl více a napsal o nich malý článek. Do hodiny po mém odchodu jsem měl telefonát, zda bych nechtěl k němu nastoupit. Nejprve jsem jim externě pomáhal a po roce spolupráce jsem se odhodlal ke změně a nastoupil. Tento pivovar je stále mou srdeční záležitostí a na pivo BON nedám dopustit.

Je těžké se prosadit s takovým pivem na severní Moravě? Neulehčovalo Ti situaci, že v daném regionu je po Praze největší koncentrace minipivovarů u nás?
Je to těžké a velmi. Mnohokrát jsme si připadali jako Don Quichotové v boji s mlýny. O to těžší jsme měli situaci, že jsme nebojovali jen proti hostinským, z nichž v našem regionu měla většina dlouhodobé smluvní vztahy s některým z velkých pivovarů, ale také s hosty – konzumenty. To jsme jim ještě ulehčovali cestu, že jsme jako jeden z mála novodobých pivovarů nabízeli i pivo filtrované. O prosazení se v hostinském zařízení nemá význam se rozepisovat – to je všeobecně známý problém. Ale my jsme museli ještě přesvědčovat zákazníky, že nové neznámé pivo stojí za vyzkoušení. Ono prolomit bariéru zažitých zvyklostí a chutí u někoho, kdo dlouhá léta popíjí jen jednu, dvě značky není jednoduché u výrobku (značky), který má velkou marketingovou podporu. Ale prolomit ji něčím o čem v životě neslyšeli… Vzpomínám si na hostinského ochotného vyzkoušet naše pivo. V pátek narazil, chlapi popíjeli, pak přišel „Franta“ místní kápo a po jeho prohlášení „co to pijete za močku, dej mi to naše“, zůstal u našeho piva už jen jeden člověk. Onu koncentraci minipivovarů spíše vnímám jako důsledek až přílišné monopolizace jedné značky v regionu, ale to už je o něčem jiném.

Jak to bylo s pšeničným pivem?
Jo pšenička. To je moje slabost. Ale neměl jsem v úmyslu navrhnout její výrobu u nás (protože trh dle mne zatím, na Moravě zvlášť, k tomuto pivu ještě nedospěl). To je jeden z těch typů, co před rokem 1842 dominoval v českých zemích. A věřím, že si svou oblibu postupně zpět najde. Její výrobu jsem navrhl až po rozhodnutí majitele pivovaru vybudovat stáčírnu lahví. Abychom snáze upoutali novináře a především zákazníky, pak je vhodné něčím zaujmout. Tím, že na pultě obchodu bude stát další světlý ležák, vedle desítky jiných, nezaujmeš dnes nikoho. Tedy pokud okolo toho neuděláš silný a drahý humbuk. Ale objeví-li se na pultě obchodu odlišný výrobek a ještě k tomu z minipivovaru, pak i za relativně malý peníz na sebe můžeš prostřednictvím médií upozornit zákazníky. Domluvili jsme se s mým dlouholetým známým s Frantou Richterem, který pro nás vytvořil mírně odlišnou variantu Weissbieru. Jak bylo v BONu naším dobrým zvykem – více chmelené než bývá u této varianty běžné. Pivo vzbudilo velmi pozitivní ohlas na „čtvrtých pípách“ po celé republice. Ale události pak nabraly jiný spád.


Ano vím, Tvůj odchod zpět k manažerskému křeslu firmy, jež je gigantem ve svém oboru, ale nemá nic společného s pivovarnictvím. Smutno či stesk, nebo naopak úleva?
Vše dohromady. Nejprve úleva, konečně klid, nalinkovaná rutinní činnost. Ale můj duch obchodníka, člověka zvyklého na samostatnou práci, ten si stýskal. Byl jsem zvyklý na rozhodování, byl jsem zvyklý nést si za svou práci odpovědnost, ale byl jsem také zvyklý zažívat ty pocity, když se něco povedlo.

Dlouho jsi tam nevydržel. Co Tě hnalo zpět za vůní vařeného piva?
Viz předchozí odpověď. Já jsem obchodník a ne úředník. A když už dělat obchod, když už jsem načichl k pivovarskému řemeslu, nemohl jsem se rozhodnout jinak, než si opět najít práci v pivovaru. Ale nebylo mi jedno, kde nastoupím. Chci prodávat výrobek, kterému věřím, o němž vím, že je dělaný poctivě, z poctivých surovin, na klasické technologii. Jsou ještě takové pivovary u nás a Polička je jeden z nich.

Dá se srovnávat Bon a Polička?
Ano i ne. Obé je děláno poctivě, dokonce oba pivovary jako jedni z mála mají piva s EPM nad danou stupňovitost. Ale charakter piv je, řekl bych na opačných pólech. BON – jedno z výrazně hořkých piv u nás, Polička se spíše kloní k nasládlejším pivům. Ale každé má svého zákazníka.

Co by sis přál, aby se za pět let změnilo v českém pivovarnictví?
Aby nad maximálním ziskem vyhrála chuť. Aby zákazníci poznali, že pivo nemá chutnat jako obarvený nahořčený sifon. Aby trh dal za pravdu těm, kteří se snaží dělat fortelné pivo. A aby naše pivní kultura, pivní rozmanitost, gastronomie se dostaly na úroveň pivně rozvinutých zemí jakými jsou Belgie, Německo, Velká Británie, …

Slyšel jsem Tě mluvit o krocích, které bys chtěl změnit v legislativě.
Ano, rád bych viděl opět povinnost uvádět na etiketách % EPM, provoz, kde je pivo vyrobeno.
A také užití jiných než klasických technologií, takovou obdobu GMO – free, třeba jako HGB – free :).

Nedá mi to, abych se nezeptal. Co Kája Kvapilů. Vrátí se někdy, nebo začal pít něco jiného?
Haha, Karel Kvapil. Ještě dnes si na něj někteří čtenáři vzpomenou. Myslím, že takových Kvapilů je mezi námi mnoho. A proto se také ještě možná vrátí v některém z článků, aby upozornil na nešvary, jež se na pivním poli dějí.

Díky. H