Vítání jara v Rychnově

Na nádvoří původního pivovaru, v němž ale po desítky let šuměla v trubkách pouze sodovka, ochutnávaly stovky místních obyvatel i přespolních návštěvníků včetně neúnavných pivních poutníků produkty obnoveného pivovárku – solidní výčepní pivo Zilvar, o stupínek plnější polotmavý Kaštan vonící karamelovým sladem a nakonec světlou Kněžnu, jiskrný ležák s květnatým aroma a svěžím, hořce navinulým dozníváním. To vše v nefiltrované a nepasterované podobě, tak jako kdysi. Staletý pivovarský pozdrav Dej Bůh štěstí došel svého naplnění a všemohoucí se nejspíš přimluvil i u svatého Petra, neboť pod Orlickými horami se ten den modralo nebe a sluníčko hřálo.

„Pivo se vaří podle receptů mého dědy,“ říká Jan Mikš, současný vlastník a provozovatel Podorlické sodovkárny a nejnověji i Městského Podorlického pivovaru. Jak ale dodává, současným podmínkám je přizpůsobil Vladimír Černohorský, pivovarský expert a nynější sládek minipivovaru U Bezoušků v Průhonicích. Jan Mikš pozval návštěvníky na exkurzi do varny, ke spilce a k ležáckým tankům. „Ječmen si sami nesladujeme, slad nakupujeme v malokapacitní sladovně v Dobrušce,“ vysvětluje. Voda pochází z hloubkového vrtu u nedaleké obce Slemeno, chmel je žatecký, granulovaný. Otevřená spilka má kapacitu 1200 litrů, varna vydá něco přes 600 litrů litrů mladiny – spilku tedy naplní dvě várky, které se zakvasí 15 litry kvasnic. Po šesti až sedmi dnech hlavního kvašení a sebrání „deky“ si jde mladé pivo poležet do kovových tanků - výčepní na 30 dnů, jedenáctka na 35 dnů a ležák na 40 až 50 dnů.

Majitel pivovaru pan Jan Mikš

Na rozdíl od, dejme tomu, Černokosteleckého pivováru, který má hospodu, ale pořád mu schází vlastní pivo, je situace v Rychnově opačná – pivo se už vesele vaří, ale běžně se točí zatím jen v restauraci a hospodě Hotelu Havel na náměstí. Informovanost číšníků, originální sklenice i Abeceda piva od Večerkové a Kisse předložená hostům k nahlédnutím svědčí o tom, že Hotel Havel to s autentickým rychnovským pivem myslí vážně. Jan Mikš ale také potvrdil, že už na začátku léta budou moci hosté vychutnávat pivo přímo u zdroje v šenku a venkovní restauraci. Na čepu bude čas od času i příležitostný či sváteční speciál Habrovák, jehož síla, barva i charakter se budou měnit.

Nynější majitel dostal zchátralý objekt v restituci počátkem 90. let minulého století. Nejmladší z Janů rodu Mikšů je pražský právník, ale otec i děd byli pivovarníci spjatí s Rychnovem. Děda Jan Mikš zahájil profesní dráhu v roce 1905 jako tovaryš v Praze na Smíchově. Praxi podpořil studiem na První sladovnické škole v Praze a Pivovarské škole v Berlíně, mezitím ale zase tovaryšil v plzeňském Prazdroji. Neměl problém s cizími jazyky a když k tomu připočteme poptávku po českých sládcích, nepřekvapuje, že jeho další kroky vedly nejdříve do pivovaru Dreher v Budapešti, pak do chorvatského Záhřebu.

Velký zájem o nový pivovar

Do Rychnova se ale dostal ještě větší oklikou – přes Buenos Aires, Montevideo a Santiago de Chile, a to v té době zeměkoule nebyla ještě zdaleka tak „malá“ jako dnes. V chilské metropoli, kde asistoval při zavádění pivovarské výroby, se Jan Mikš seznámil s tehdejším rakousko-uherským velvyslancem Janem Hanušem Kolowratem, příslušníkem hraběcí rodiny Kolowratů, jež vlastnila rychnovské panství. Diplomat ho své přízni doporučil jako vhodného správce pivovaru. V roce 1913 si Mikš pivovar pronajal, hned po světové válce ho koupil a vybavil na tehdejší dobu špičkovým zařízením.

V dalších desetiletích se v moderní varně, klasické otevřené spilce a kovových ležáckých tancích rodilo světlé výčepní pivo a dvanáctistupňový ležák, dále březňák (tedy silné „březnové“ pivo) a pro požitkáře hustý a mocný tmavý porter. Stejný sortiment nabízel pivovar i v 30. letech letech, kdy po Rychnově svá alotria vyváděla partička kluků známých z románu zdejšího rodáka Karla Poláčka Bylo nás pět. Z jejich vrstevníků v té době pila běžně pivo asi jen cirkusačka Marika, dočasná spolužačka. A nuzný, leč bystrý a statečný Zilvar, ten z chudobince, nemohl tušit, že na počátku dalšího století po něm obnovený Mikšův pivovar pojmenuje obyčejnou, ale poctivou „desítku“.

Mezitím však pivovar zažil krušná období, v roce 1948 byl znárodněn a na počátku 60. let proměněn v sodovkárnu. Zdevastovaný objekt uvádí restituent Jan Mikš nejmladší do pořádku postupně už od roku 1993. Vzniká tu jakési „království“ ušlechtilých nápojů. K sodovkárně totiž přibyly výrobna sirupů a pěstitelská moštárna, palírna a lihovar. A minipivovar, vbudovaný v roce 2008 do míst, která kdysi svojí chmelovinou provoněl pivovarský mistr Jan Mikš, korunuje snahu jeho potomků o obnovení tradice.

Čtvrtinovým společníkem Městského Podorlického pivovaru je město Rychnov nad Kněžnou. Zastupitelé podpořili projekt bez většího váhání – rolí pivovárku s prozatímním ročním výstavem 1000 hektolitrů není konkurovat velkým podnikům, ale čeká se od něj, že bude dokreslovat tvář města a spoluvytvářet jeho atmosféru, zpříjemňovat volný čas místním obyvatelům a v neposlední řadě lákat domácí i zahraniční turisty. Starosta Jiří Rokl, bratr již nežijícího klavíristy a skladatele Rudolfa Rokla, měl z pohody vládnoucí na pivovarském dvoře očividnou radost.

Pohled z varny na spilku

Městský Podorlický pivovar pozval k uvítání jara své příznivce, oni naoplátku oslavili zrod zhruba osmdesátého z plejády restauračních pivovarů a minipivovarů, jež v Česku vznikly od začátku 90. let minulého století. Jak v článku Minipivovar a české poměry poměry - http://www.pivnidenik.cz/clanek/3748-Minipivovar-a-ceske-pomery/index.htm - píše Honza Kočka, tuzemský trh by podle mínění odborníků unesl podobných podniků asi půl druhé stovky. Máme se tedy stále na co těšit.