Novozélandské hospody nejsou bez problémů, ale pivo chutná...

Dva hlavní pivovarské koncerny DB a Lion Nathan chrlí do NZ hospod svá průmyslová
piva, přesto na tomto vzdáleném souostroví pivní puristé nouzí o pitelné pivní
značky určitě trpět nemusí. Desítky lokálních minipivovarů nebývá snadné vždy
nalézt, avšak přiměřené úsilí je vždy odměněno příjemným pivním zážitkem.

V největším NZ městě Auckland je kultovním pohostinským zařízením hotel s minipivovarem SHAKESPEARE. Dva druhy ležáků a zhruba dalších 5 typů piv svrchně
kvašených má často názvy Shakespearových her (Mackbeth Red Ale, King Lear Old Ale atd.). Další aucklandský minipivovar Galbraith je zařízením ještě o poznání sofistikovanějším. Slušné Ale je podáváno skoro při anglické předpisové teplotě, pilsnery jsou na druhé straně řádně vychlazené, občas se na čepu objeví i "hostovací pivo" (guest beer) či nějaký ten anglický lahváč. V hlavním městě Wellington je vedle minipivovaru Loaded Hog možno navštívit i první oficiální wellingtonský minipivovar Mac (1981). V současnosti už sice náleží do koncernu DB a svými dimenzemi spíše připomíná provozovnu střední kategorie, avšak kvalita piva tím nikterak neutrpěla,
ač již ochutnáte Pilsner, Summer Ale, pšeničňák, či alkoholově rozumný Porter. Lokální Alehouse běžně nabízí zhruba 20 druhů čepovaných piv z NZ minipivovarů a navíc několik desítek lahváčů z různých zemí světa včetně ČR. Samozřejmě, že Plzeň ani Staropramen jsem si tam nedal.

Velice britský je poměrně nový minipivovar Twisted Hop ve městě Christchurch. Piva typu Ale mají rozsah obsahu alkoholu od 3,7% (Mild Golding) do 6,4% (IPA), zajímavé je i pivo medové. Pivovar Harrington ve stejném městě distribuuje i lákavé lahváče, Lux Dux vedle kvalitních pěnivých moků podává i smažený plísňový sýr s černorybízovým džemem.

V Dunedinu funguje známý pivovar Speight již od roku 1876, ekologicky nezávadné výrobky minipivovaru Emerson jsou bohatě, snad až nadměrně chmeleny zřejmě proto, že syn majitele a vrchní sládek je údajně neslyšící a některé instrukce (nedávej tam tolik chmele) prostě ignoruje.Podobný charakter má i další dudedinské pivo Greenman, avšak já jednoznačně dávám přednost produktům pivovaru Mc Duff´s, které v sobě kombinují anglické konzervativní tradice s milou vzpomínkou na můj vzdálený pivní domov ve stř. Evropě.

NZ hospody nejsou bez problémů. V Shakespeare mne verbálně napadl dle vzhledu podnapilý rocker se slovy Co čumíš? (What are you staring at?), jiný, tentokrát plačící opilec mne 15 minut zatěžoval svou alkoholickou depresí ve výčepu knajpy v Napieru, v jedné monteithské pivnici mi během zhruba minutové nepozornosti ukradli zelenou bundu, kterou by snad nenosili ani klienti Armády Spásy. Přesto je NZ pivní kultura na slušné úrovni a degustaci tamějších piv mohu upřímně doporučit.