Bridgeport. Zapamatujte si to.

On ten západ Ameriky je fakt trochu jiný. Při tichomořském pobřeží USA leží tři státy, od severu Washington, Oregon a Kalifornie. Ve všech se žije trochu jinak než třeba na Středozápadě a poznáte to i na stole. Jídla jsou nápaditější, ne tak buranská, dokonce i kvalitních zdejších vín je velký výběr, tomu já ale houby rozumím. Zajímá mě totiž pivo a tím tahle končina světa oplývá.


Nedávno jsem tu psal o jednom krásném místě ve východním Oregonu, daleko od civilizace. Takový Portland je ale civilizace naopak centrum. Leží při ústí Columbie, největší americké řeky tekoucí do Pacifiku, která tady tvoří taky hranici se státem Washington. V Portlandu je několik ohromných krásných mostů, skoro evropsky vyhlížející centrum, kde lidi dokonce chodí pěšky. Ba co víc, jezdí tu i tramvaje, což je v Americe docela zjevení. V Portlandu je prý několik desítek malých pivovarů velmi dobré kvality, po cestách jsme ale nejčastěji naráželi na lahvové produkty jednoho z nich: Bridgeport.


Tak tam naše malá pivní americká výprava vyrazila. Nevím, co ta budova byla dříve, ale tipoval bych to na kdysi normální velký pivovar tak z konce 19. století, pak nejspíš za prohibice zavřený a už neobnovený a nyní v jeho prostředí zřízený mikropivovar s ohromou restaurací. Takhle nějak si představuju nejlepší možné využití industriální architektury. Před hospodou dokonce terasa, což v Americe není obvyklé. Většinou tam člověk i při krásném letním večeru nemá šanci popít venku a musí vlézt do klimatizované místnosti, kde se mu udělá rampouch u nosu a odletí poslední tři vlasy od vichru z větráku. Do toho vám obvykle přinesou přechlazené pivo do vymražené sklenice a to je prý to pravé.


Naštěstí ne v Bridgeportu. Veliká vzdušné hala někdejšího pivovaru je v půli rozdělena patrem, má různá zákoutí pro intimnější večeři, kouty pro bavící se mládež i vysoké stoly s barovými stoličkami pro degustátory. A to jsme byli my. Nad barem veliká cedule s asi patnácti místními točenými pivy všech možných typů. U každého napsána základní charakteristika, procento alkoholu, stupňovitost a také jednotky hořkosti, což u nás psát nebývá zvykem.


Piva byla výborná, originální chuti, výrazná, plná, barevná. Mezi všemi 130 ochutnanými pivy za celou americkou výpravu se jeden kousek z tohoto večera (ESB ale) umístil dokonce celkově na čtvrtém místě s hodnocením 2.375. U něj mám slovní poznámku „to je pohlazení.“ Pokud váháte, dají vám ochutnat kalíšek, což je v kraji zvykem. Sjeli jsme ještě zdejší porter (celkově 8. místo, hodnocení 2.625), stout (15. místo za 2.825) Hop Czar, India Pale Ale (13.5 og, 5.5 % alc., poznámka „vyrovnaná chuť, dobré“, ), Knucklehead, (vše dělené 25. místo s 3.125), Oregon Bastard (prý „bestiálně hypertrofované v jednom směru“ 3.375), Ropewalk Amber (13.4 og., 5.6 % „přesycené, nedá se pít celou noc“, 3.625), Blue Heron Pale Ale, Haymaker (13.3og, 5.3 % alc.), obojí hodnocení 4. K tomu musím ještě zmínit lahovové cestou ochutnané Stumptown Tart, Belgičan Style o síle 8.3 % s hodnocením 4.5.


Když tohle vše vypijete, musíte si pochopitelně odskočit. Což se v tomhle pivovaru děje výtahem na galerii. Když do výtahu vlezete, zjistíte, že jeho druhá strana je skleněná a vy čučíte rovnou pod ruce kuchařů. Docela zajímavý fór.


Chápu, že do Oregonu se každý tak často nedostane, ale pokud se Vám to povede, Bridgeport v Portlandu nesmíte vynechat. Moje doporučení asi tři týdny po téhle návštěvě přijala jedna hlava jednoho státu a podle svých slov byla celá hlava nadšena. Přál bych vám to taky.