Zamyšlení nad důvodem existence knížky Pivo

Podtitul knihy je sice zajímavý, ale proč je zúžený jen na některé styly a jiné vynechává, ačkoli o nich také pojednává? Na to je odpověď jasná – podtitul stěží může zabírat celou stranu A4. Neméně zajímavým faktem je, že je vytištěna v Číně. Za chvíli se už snad mimo Čínu nebude vyrábět nic.

Přesto ani to není důvodem mé úvahy. Po letmém prohlédnutí mě pouze napadlo, že nevím k čemu má kniha sloužit? Může to být průvodce a rádce v orientaci a pomoci s nákupem zajímavých piv světa, tak jakými jsou knihy od dnes již žel zesnulého Michala Jacksona? Nebo jde o průvodce pro začínajícího „sběratele chutí“ – jak je svět piva široký a rozmanitý?

Ne, ani jedno není pravda. Škálu chyb, kdy fotografie piva nekoresponduje s popisovaným výrobkem bych autorům a nakladatelství odpustil, stát se to může a stává se to i v lepších rodinách. Takže mi „nevadí“ přehmaty, kdy je popisován rakouský Zwetler Dunkles a v nalité sklenici je evidentně světlé pivo, či autoři popisují Bernarda polotmavého s fotografií od Svátečního světlého Bernarda, Herolda světlého s lahví, na jejíž etiketě je Herold – Bohemian Weat Lager. Více mne už mrzí, když například u polotmavého Old Gotta od Medvídků je ve specifikaci typu psáno pilsner. Nebo u Staropramenu Granát je uvedeno, že jde o typ vídeňský ležák, jehož si představuji také jinak. Také nechápu jak si autoři představují typ „prémiový ležák“ – snad neurčují typ piva jen podle toho jak si jej vymyslí marketéři velkých pivovarů? Pak by měli uvádět u některých piv po vzoru výrobců jako typ i „superprémiový ležák“ Hezké hříčky nastanou, když se překladatelé snaží některé typy překládat, pak se například dozvíme o kategorii „staré pivo“ (Altbier). Úsměvná je i fotka v úvodu kapitoly Česká piva. Na ní sedí u kavárenských stolků několik lidí popíjejících minerálku, kafe, ale i lahvový Budvar. Ano typická ukázka českého pijáka piva. Vždyť se to píše i v popisku fotky, „Čeští pijáci u stolků na chodníku před kavárnou....“

Co mi nejvíce vadí je naprostá nahodilost výběru. Připadá mi to, že autoři se rozjeli po světě, navštívili několik specializovaných obchodů spolu se supermarkety, vykoupili je a sestavili knihu, kde vedle sebe jsou perly typu Celis White, Rochefort, Schlenkerla, Unibroue a „obarvené vody“ v čele s Budweiserem, Miller Genuine Draft, Coronou, Beckś, Peroni a Radegast Klasikem. To by ještě nebylo to nejhorší, problém je, že neznalý čtenář se nemá jak orientovat. Z popisek u jednotlivých piv vyplývá, že všechna piva jsou dobrá. Pro ukázku uvedu popis „....je při nevšedním zážitku z řízného, sladkého a osvěžujícího piva....“ (vodnaté pivo z USA jménem Rolling Rock). Nebo „...v chuti a v doznívání je cítit hodně chmelu. Je to dobře vyvážené pivo s pěkným tělem“ (zde autoři popisují Staropramen ležák). Nedali byste si pivo s popiskem „...velmi osvěžující chuti s přirozeným řízem a čistým chmelovým aroma ... dobrý ležák...“ ? Pokud ano, vězte, že byste měli sáhnout po pivu Braník se 4.1% alkoholu.

A skutečný úsměv ve mě vyvolávají u každého piva doporučené kombinace s jídlem. Pokud byste se měli řídit radami autorů, pak ke Staropramenu si dávejte především tmavý chléb s olivami a k Radegastu Klasik doporučují (asi bezdomovcům) podávat k malému občerstvení, nebo k sendvičům. A nezapomeňte na doporučení autorů podávat (devítku) Gambáč pouze jako aperitiv!

Tož tak ...