Návrat ztraceného pivaře

Hned mé prvé zastavení v oblíbeném Pubu při hotelu Cambie mne však naplnilo nadějí. Hospoda zhruba 6. cenové skupiny, ale cypřišový medový ležák i pšeničňák z regionálního pivovaru Granville chutnal výtečně. Navíc byl asi o třetinu levnější než je dnes pivo běžně v Kanadě k dostání. Zhruba o 500 metrů dále mne upoutalo logo pivovaru Big Rock z Calgary. Naposledy jsem toto pivo pil v roce 1986 a je třeba uznat, ze i po 20 letech si drží svou kvalitu. Porter je lehce ovocný, ale ležák chutná jako naše kvalitní jedenáctka.

Adresa minipivovaru Pat' s Pub mne trochu zmátla, neboť East Hasting Street je vancouverskou vykřičenou čtvrtí plnou narkomanů, bezdomovců, žebráků a prostitutek. V poctivé místní knajpě však vaří laciný a osvěžující ležák, který trochu chuťově připomíná náš současný Platan 11. Minipivovar Dix Brew vaří běžně až 7 druhů povětšinou svrchně kvašeného piva, osvědčený lokál Steamwork' s byl kolem 9 hodiny večerní napěchován žíznivými hosty a bylo těžké v něm najít místečko k vypití několika sklenic místního moku. Nejlepším výrobkem této široce oblíbené hospody je mnohaslibný Signature Ale.

Ve městě Victoria se rovněž nalézá několik pohledných minipivovarů, avšak jak hotel "U Labutě", tak restaurace Canoe podávají pivo přesycené CO2 a za nelidové ceny. Důstojným rozloučením s Americkým kontinentem byla návštěva městečka Astoria v Oregonu. Stara dřevěná tramvaj mne přivezla z přístavu až před brány pivovarské hospody "U mokrého psa" [Wet Dog Saloon], kde místní pivovarská společnost vaří 8 druhů chutného piva. Hned u dveří mne upoutal nápis: Teplé pivo, hnusné jídlo, mizerná obsluha. Vítejte! a procházející číšník měl na tričku nastříkané Potřebuji pořádně nakopat do prdele! Pres mou počáteční nedůvěru byla návštěva Mokrého psa příjemným zážitkem, stejně jako následné posezení s místními obyvateli v obecní čtyřce, kde jsem představil svou novou pivní knihu u pinty dalšího astorijského piva s názvem St. George.

Bye-bye America, see you soon Polynesia!!!