Černokostelecké vykulení a pivní slavnosti

Černokostelecké vykulení ležáckých sudů 2008 sice ještě ani letos nenabídlo netrpělivě očekávaný ležák z místního pivovaru, ale pivomily mělo na co nalákat. Za vůně dýmu z udíren tu kromě premiérového Rampušáka z Dobrušky tryskaly z píp například Zvíkov, Kácov, Rychtář, Konrád, Bakalář, Ferdinand, Holba, Polička, Krakonoš, Náchod...

O příznivých dojmech z Rampušáka se pokřikem informovaly od stolu ke stolu dva zájmové kroužky hledačů chutné chmeloviny. A skutečně, průzračná chuť a mocný říz nefiltrované dvanáctky z Dobrušky nezanikly ani v souboji s grilovanou paprikovou klobásou.

Dvojice místních pivoznalců zase za jedničku na téhle akci považovala pšeničného Raráška z Pivovarského dvora Zvíkov. V jejich očích jeho přičiněním zbledl i weizen z Náchoda. Kvasnicového Krakonoše z Trutnova tady oba sice vynechali, ale přesto ocenili - minulý týden jim totiž chutnal v hospodě U radnice v Praze na Žižkově. A nad kelímkem povedeného černého Malvazu z hlinského Rychtáře vysvětloval pivní nadšenec trpělivé manželce, jaký že to je rozdíl mezi takzvaným tmavým pivem s cukrovým kulérem a skutečným černým ležákem uvařeným v tomto případě ze tří speciálních sladů.

Organizátoři tradičního „vykulení“, tedy obnovovatelé černokostelecké pivovarské tradice, mají ale cit pro proporce i realitu. Na atraktivní piva z konkurenčních, i když spřátelených pivovarů, nalákali jistě desítky pivních znalců, avšak stovky dalších konzumentů, a ještě s celými rodinami, přitáhlo prostě zábavné odpoledne naplněné muzikou, ukázkami bednářského řemesla a osvědčenými atrakcemi včetně nafukovacího skákacího hradu, rodea s mechanickým shazovacím býkem, dráhou se čtyřkolkami pro děti, jízdou automobilových veteránů. Po pivu vyhládne – ale ani gastronomické části neboli Staročeské žranici se nedalo nic moc vytknout. Masa a klobás bylo habaděj. Jen kdyby ten bramborák nedošel tak brzo.

Společnost Dej Bůh štěstí, jež dává po léta postupně dohromady pivovarnické muzeum a horkotěžko vydobytými prostředky (třeba i ziskem z „vykulení“) opravuje objekty v areálu pivovaru, má za cíl i samotnou obnovu vaření piva. Aby bylo jasno, původní pivovar naposledy vařil v roce 1987! Zatím je ale v Černokosteleckém pivováře leccos jaksi obráceně. Vlastní pivo ještě nevaří, zato nad novou pivovarskou hospodou, parádním kouskem, srdéčko pivaře až poskočí. Vkusně vybavená dřevěnými stoly a lavicemi i klasicky vyhlížejícím výčepním stolem. Zdejší ležák stále ještě neteče, avšak cedulky Kácov, Primátor i Ferdinand v sobotu oněm třem pípám také slušely. Ani krůpěj černokosteleckého zatím nekápne do sklenic s nápisem Černokostelecký pivovár, které jste si mohli pořídit spolu s tričkem se stejným nápisem. Ale my, ctitelé dobrého a poctivého piva, dovedeme čekat a doufat.

Více fotografií z Vykulení najdete zde